„Musíme začít vyhrávat se slabšími soupeři, což se nám v poslední době moc nedařilo. Bojujeme o fanoušky, a pokud se budeme trápit se Sokolovem a Kadaní, tak nepřijdou. Když budeme soupeře porážet o čtyři pět gólů z pohledných akcí a bojovat o každý metr ledu, lidé se vrátí,“ věří sportovní manažer a v první části sezony také kouč Prostějova Jiří Vykoukal.
Proč vám nevyšel boj o osmičku?
Jsem realista a viděl jsem nás mezi sedmým až desátým flekem. Jedním z důvodů byla brankářská dvojice, Kuba Neužil loni neměl dobrou sezonu, letos v přípravě to taky nebylo nic moc a hned při prvním zápase s Chomutovem dostal pár laciných gólů. K němu je mladý ambiciózní gólman, bohužel kluci z juniorky mívají první sezonu v áčku špatnou, než si vše trochu osahají. Obrana mladá a nezkušená, pouze s dvěma staršími hráči, což je málo. V útoku na papíře sice síla, ale ta musí být i dozadu. Tyto věci mě vedly k tomu, že budeme o osmičku bojovat, a pokud si to nesedne, nemusíme se do ní dostat. A to se také stalo.
V říjnu jste vyhráli čtyřikrát v řadě, pak třikrát prohráli a vy jste opustil lavičku. Sám, nebo jste byl odvolaný?
Po vítězstvích jsme jeli do Jihlavy a tým si začal myslet, že to půjde samo. Dostali jsme góly po situacích, na které jsme upozorňovali. Pak přišel zápas s Budějovicemi, dobrá první třetina, ale inkasovali jsme dva hloupé góly a tým to nahlodalo. Potom přijel Přerov a derby se hraje srdcem. Přerov má v týmu - na rozdíl od nás - hodně místních bojovníků a většinou nás umlátí. Čekal jsem, že pak uděláme nějaké změny, osobně bych začal jinými, ale s majitelem jsme se domluvili, že odejdu já. S odstupem času jsem za to rád, hráče si teď můžu prohlédnout z výšky, odkud jsou vidět úplně jinak.
Lubina převzal po Vykoukalovi hokejisty prvoligového Prostějova |
Vystřídal vás Ladislav Lubina, v českém hokeji vnímaný jako kontroverzní osobnost.
Věci, které se staly, už se nedají vrátit a Láďa dostal nějakou nálepku. Tady se hodně škatulkuje, a jakmile se jednou dostanete do minusové škatulky, tak už tam zůstáváte a můžete dělat, co chcete. K tomu, co vidím v práci a na tréninku, nemám žádné výhrady.
Pod Lubinou tým o osmičku dál usiloval, kde se to zlomilo?
Nezvládli jsme klíčový zápas v Havířově (2:3), domácí měli osmnáct zblokovaných střel a my jen devět, což o něčem vypovídá. Přitom výhra by nás dostala na kontakt a pak jsme měli týmy ze spodku, takže jsme věřili, že pak bychom se do osmičky dostali. Po zápase přistoupili hráči na snížení platů s tím, že mají možnost si vše vybojovat zpátky, když se dostanou do play off, nebo z předkola dojdou do semifinále. Hledáme, jak tým nastartovat. Když to řeknu otevřeně, u mě bojovnost a dřina na ledě vypadá jinak, než co zatím shora vidím.
Jak coby bývalý elitní bek snášíte stovku inkasovaných gólů?
Hromada z nich je strašně laciných. Defenziva není jen o obráncích, ale i o útočnících a o brankářích, kteří musí sem tam chytit něco navíc. Ale přesto jsme ve hře dozadu strašní volnomyšlenkáři. Pokud útočník nedobruslí, nebo nepadne do rány, pokud si špatně přeberete hráče, nebo dostanete laciné góly tahákem, pak to tak je. Částečně je to malá zkušenost obrany, ale také nedostatek obětavosti a ve spoustě případů laxnost.
Dá se to odstranit? Promlouváte hráčům do duše, ať do střely skočí, nebo se dobře vrátí?
Tuhle otázku si dávám dnes a denně. Vždycky se ptám, co hráč chce a proč do rány nepadne, nebo nedobruslí. Vždyť když to udělá, každý si toho všimne, pomůže to týmu a udělá si dobrou čárku. Pokud chcete vyhrát, potřebujete, aby dvacet lidí fungovalo, ne jen čtrnáct. Každý mi říká, že mé nároky na hráče jsou extrémně vysoké, ale já nikdy neslevím, vždycky budu mít jen ty nejvyšší. Už začínám mít dojem, že na to budou platit jen pokuty a tresty.
Přesvědčovat dospělé lidi, aby dělali svou práci pořádně, asi nemůže bavit nikoho.
Moje krédo do trénování je učit kluky, aby si vážili hraní, protože sport je na dobu omezenou, a pak přijde realita života. A v té době omezené přece makám, dřu a dělám všechno pro to, abych z toho něco vytřískal. Když se s kluky bavím, tak všichni mají minimálně extraligové, skoro až reprezentační ambice, ale když přijde na lámání chleba, tak nic. Radši mi o tom nepovídej a ukaž mi na ledě, že to opravdu chceš.
V Prostějově je každoročně obrovská fluktuace hráčů. Jak jí rozumět?
Jsme ve strašné nevýhodě proti Havířovu, Přerovu, Třebíči, Frýdku-Místku a dalším. Čtyři pět let bude trvat, než v Prostějově dorostou první hráči z mládeže. Ostatní kluby mají odchovance a my jen na hostováních a ubytování platíme dva miliony. Při větším počtu zraněných také nemáme kým soupisku doplnit, zatímco Jihlava přijede se třemi juniory.
Zároveň máte většinu hráčů na hostování, to přeci musí komplikovat budování týmu?
Z Prostějova máme jenom čtyři hráče, ostatní pak na hostování. Nemůžeme podepisovat dlouhodobé smlouvy, protože finanční situace se každou sezonu mění. Sen by byl, abychom nemuseli mít hráče na hostování, snažíme se najít takové, kteří drží svá práva, protože je někdy vykoupili rodiče nebo oni sami. Nejde ale tým postavit jen z těchto hráčů.
I proto patříte k zastáncům zrušení tabulkového odstupného?
Je to diskutabilní věc a pořád věřím tomu, že dokud se tabulky nezmění ve výchovné, tak náš hokej bude bitý. Spousta kluků dojede na to, že nemohou jít někam hrát. Pořád jsou totiž tabulkové částky docela vysoké a myslím si, že ani kluby na nich moc nevydělávají. Je to věc, která český hokej hodně brzdí.
Jiří VykoukalNarodil se v roce 1971 v Olomouci a s hokejem začínal v místním klubu TJ Dopravní stavby, v šestnácti začal hrát za jeho áčko ve druhé nejvyšší soutěži. V osmnácti odešel do Sparty a hned v první sezoně se stal nejlepším nováčkem extraligy. Další tři roky sbíral zkušenosti v zámoří, do NHL se ale neprosadil a po návratu do Evropy působil sedm let ve Finsku. V české extralize odehrál celkem 490 zápasů, v nichž posbíral 269 bodů (58+211), se Spartou získal dva československé a dva české tituly. S národní týmem slavil dvakrát zlato na mistrovství světa (1996, 1999) a dvakrát bronz (1997, 1998), startoval také na olympiádě v Lillehammeru 1994. V Prostějově působí v různých funkcích od sezoně 2013/14. |
Co tedy navrhujete?
Výchovné ať se platí jen do určitého věku, pak ať je status volného hráče. Hráči, kteří zamíří do nižších soutěží, ať jsou po určitou dobu zdarma, aby se mohli začlenit do dospělého hokeje, pak ať se zaplatí jednorázové výchovné a tím by to skončilo. Protože neustálé opakování plateb za hostování opravdu nikam nevede.
V Prostějově chodí proti loňsku na hokej v průměru o pět set lidí méně. Čím to je?
Těžko říct. Do sezony vždycky jdeme s nějakými ambicemi a letos jsme se s majitelem snažili stát při zemi. Lidé jsou nažhavení, ale s prvním neúspěchem na vás strašně zanevřou. A v době, kdy potřebujete podporu, do vás šijou hlava nehlava. Přijde mi, že není normální, co jsou lidé schopní napsat na Facebook a strhnout i další. Když jsme vyhráli, bylo tam minimum příspěvků, při porážce ale Facebook málem explodoval. Proč to není naopak? Asi je to nastavení společnosti. Viděli jsme to i na Morávce, když teď měla období, že se jí trochu nedařilo a vypadalo to, že lidé ze zimáku mizí. Ale to má být naopak, když se klubu nedaří, potřebuje absolutní podporu všech fanoušků. Samozřejmě to souvisí i s tím, co jsou hráči při hře ochotni obětovat.
Prostějov přitom vždycky byl hokejové město.
Silnou skupinu těch nejvěrnějších fanoušků máme pořád, ale potřebujeme, aby se k nim přidali i další, přišli i na Kadaň, Sokolov a povzbudili. Asi se shodneme, že když fanoušek uvidí hráče padat po držkách, tak stoprocentně zatleská. Ale když tam nepadnete, nebo se nevrátíte, nemůžete se divit, že člověk píská a nadává. Jenže i v situacích, kdy se vám nedaří, potřebujete podporu fanouška, a ne hřebíčky do rakve.
S fanoušky jste jel na výjezd do Českých Budějovic. Jaké to bylo?
Jsem zastáncem, že je potřeba s fanoušky spolupracovat a komunikovat. Když jdu teď po tribuně, tak je fajn, že vás lidé zastaví a v klidu si vyměníme názory na hru. Dlouhodobě znám kluky z kotle, měli nějaké zákazy, které jim vypršely, a mohli po roce vyjet, tak jsem jim slíbil, že s nimi do Budějovic pojedu autobusem. Přijeli jsme v dobré náladě, první třetinu jsem strávil v kotli a povzbuzoval jsem s nimi. A bylo to fajn, jak pro ně, tak pro mě.
Proč mezi sebou hanácké kluby nespolupracují? Olomouc posílá hráče do Havířova a Třebíče, Přerov má Kometu a Zlín, Prostějov měl zase Pardubice a Spartu. Šéfové Olomouce a Prostějova se kvůli dávné křivdě nemusí. Ale stejně, není to proti logice?
Za sebe musím říct, že je to obrovská škoda. I když je rivalita mezi fanoušky Prostějov - Olomouc, ale na to se nemůžu dívat, musím vidět možnosti pro kluky a kluby. Z jednoho zimáku téměř dohlédnete na druhý. Řekl jste to správně, že je tu nějaká historická neláska mezi dvěma kluby, ale já jsem s Erikem Fürstem (generální manažer HC Olomouc - pozn. red.) v pohodě a před sezonou se zeptám, jestli budeme spolupracovat. Zatím to nevyšlo, protože tu jsou pokažené vztahy z minulosti, které se zatím nepodařilo odstranit. Tím to hasne. Ale je to velká škoda, oba kluby by z toho profitovaly.
Chodíte v Olomouci na hokej?
Letos jsem byl jednou, ale teď mám víc času, tak se chystám, že zase půjdu. Ale už by měli zimáky v Olomouci i v Prostějově strhnout a postavit nové. Oba dva jsou ostudy svých měst, ať se na mě nikdo nezlobí, jsou tam šílené podmínky. Věřím tomu, že na dobrých zimácích se zázemím by přišlo víc lidí. Divím se, že se na radnicích nechytnou za nosy a něco s tím neudělají.
Chtěl byste se někdy vrátit na lavičku jako trenér?
Teď jsem rád za odstup, protože jsem byl na lavičce šest let, z toho čtyři jako hlavní kouč. Pořád si dělám individuální tréninky s obránci a vždycky mě zajímá mentální stránka sportu, takže se na tom snažím s kluky spolupracovat a posouvat je. Připadá mi totiž, že v současné době snad každý hráč potřebuje psychologa nebo nějakou vrbu, mají hromady strachů a obav, místo aby měli touhy a odhodlání. Na střídačku jsem se původně už nechtěl vracet, ale s odstupem říkám, že možná ano. Je dobré, že teď hru vidím z nadhledu. Pracovat s mladými a ambiciozními má smysl, ale když jsou tam kluci, kteří už se do extraligy možná nikdy nedostanou, je těžké je rozvíjet. A je tu ještě jeden velký problém.
Povídejte.
Pracujete s hráči, kteří přijdou nepřipravení. Tím nemyslím kondici, ale dovednosti. Potřebujete dostat hráče, který je v devatenácti letech mentálně, fyzicky a takticky připravený hrát první ligu nebo extraligu, podle toho, jaký má potenciál. Měl by přijít do áčka, vy mu jen vysvětlíte detaily kolem hry, ale místo toho ho učíte základy, což je šílené. Místo, abyste řešili systémové věci, zabýváte se tím, proč nemá při střelbě zvednutou hlavu, proč má nápřah až nahoru, proč před každou střelou zamíchá pukem a jak bránit jedna na jedna. Proto říkám, že nejlepší trenéři a nejlépe zaplacení mají být u mládeže, v áčku pak bude kouč, který tým povede, ale nebude hráče doučovat základní věci. Děti to zvládnete naučit za pár tréninků, ale odstranit později zlozvyky u dospělých jde opravdu těžce.
