„Hned jak jsme přijeli do Třince, se mi vybavily vzpomínky, jako kdybych přijel domů,“ řekl Doudera, který před utkáním dostal od prezidenta třineckého klubu Jána Modera památeční hodinky.
Přiznal, že byl dojatý.
„Zažil jsem tu krásné roky a jsem rád, že se Třinec takhle se mnou rozloučil. I fanoušci jsou suproví a moc jim za to děkuju,“ vyprávěl obránce po tom, co jeho tým s Oceláři prohrál 2:3.
Třinec dál natahuje sérii, Kladno zdolalo Litvínov. Boleslav schytala debakl |
Za půl roku, kdy v Třinci nebyl, našel v klubu řadu změn.
„Dělal jsem si srandu z Mariana Adámka, že mi autem stojí na místě, protože si u haly přehodil místo na parkování,“ podotkl.
K tomu mu dres s číslem 52 vzal Martin Marinčin...
„Asi mě chtějí úplně vymazat,“ smál se. „Ne, žertuji. Mari si to číslo vzal, protože s ním hrál i v Americe. Když ale přišel sem, tak jsem ho měl já. Teď toho využil, že bylo volné.“
Českobudějovičtí přijeli do Třince už ve čtvrtek. Ale Doudera neměl na setkání s někdejšími spoluhráči čas. „Přijeli jsme až v osm večer, ta doprava je šílená. Cesta z Budějovic není moc jednoduchá a ještě do toho sněžilo, byly i nějaké bouračky. S některými kluky jsem se viděl dneska ráno. Byl jsem pokecat i s vedením. Moc rád jsem si tu chvilku našel.“
Na ledě byl Doudera hodně vidět, byl u obou gólů, které jeho mužstvo dalo. „Všichni jsme s Milanem hráli dlouho, takže víme, že má obrovský přehled. Bylo tam několik momentů, kdy puky podržel, dobře rozehrál. Hráč jeho kvalit bude ve hře vždy znát,“ chválil protivníka třinecký kapitán Petr Vrána.
Doudera si z utkání odnesl i šrám pod pravým okem. „Ani nevím, co se stalo. Byl to nějaký souboj ve druhé třetině, ale v zápalu hry jsem nic necítil. Až na střídačce mi někdo říkal, že mi trochu teče krev. To k hokeji patří,“ uvedl českobudějovický bek.
Třinečtí bodovali pošestnácté za sebou, přičemž rozhodli třemi góly v první třetině. Hostům, kteří v závěru mohutně dotahovali, motivace od Milana Doudery nepomohla.
„Přišli o pět tisíc,“ podotkl obránce. „Kdybychom vyhráli, byla by naše kasa trochu bohatší. Mají smůlu, snad příště.“