"Abych v klubu vydržel tak dlouho, musí to být podloženo výsledky," uvědomuje si Vlach, který po loňské porážce ve druhém prodloužení sedmého finále play-off s Plzní získal cenu pro Trenéra roku.
Zvažoval jste dlouho, jestli smlouvu prodloužit?
Nebylo to dlouhé ani složité. S Patrikem (Kamas, jednatel klubu - pozn. aut.) jsme se o tom bavili už před měsícem, ale nechali jsme to na vhodnější dobu.
Vždycky jste tvrdil, že ideální doba u jednoho týmu jsou tři roky. Co vás přesvědčilo změnit názor?
Od začátku budujeme mužstvo s výhledem, že za pár let by mohlo být velmi dobré. Jsou tu starší zkušenější hráči i mladí, kteří mají velkou perspektivu posunout se dál. A práce, která má perspektivu, pro mě má větší význam než jít někam na dva roky a pak zase dál. Trenér ve Zlíně vidí, jak mužstvo roste, a taková práce mě těší.
Trenérská kariéra Rostislava Vlacha2005/06: Vsetín (asistent) |
S prodloužením opce se může vaše současné zlínské angažmá protáhnout až na pět let. Dovedete si představit, že byste u jednoho týmu vydržel čtrnáct let jako třeba Vladimír Růžička ve Slavii?
Jde o to, aby trenér mužstvu něco přinesl, aby nebyl ohleděný. Taky jde o to, aby mě mužstvo respektovalo a chtělo pracovat. Pět let je dlouhá doba a je to podmíněné výsledky. Opci mám ve smlouvě spíš z podnětu Patrika, který ji tam chtěl.
Měl jste také nabídky odjinud?
Zatím ne.
Cítíte se po loňské úspěšné sezoně pod větším tlakem než předtím?
Tlak je všude stejný, trenér je pod ním od začátku soutěže, protože po něm požadují výsledky. Zlínské vedení ale nevytváří zbytečný tlak, pokud jde o drobnosti. Bez výsledků to samozřejmě nejde, ale s Patrikem, Karlem (Adamíkem, generální manažer), resp. Jurou (asistent Juraj Jurík) probíráme situace s nadhledem, všechno řešíme zavčasu. Zatím nám to vycházelo a doufejme, že bude i nadále.
A co tlak od fanoušků?
S tím musí trenér počítat. Chceme podávat co nejlepší výkony. Loni se nám to podařilo a dosáhli jsme úspěchu, takže fanoušci letos očekávají nejméně to samé. Jenže letos je extraliga daleko vyrovnanější než loni a bude to hodně těžké dostat se na přední místa tabulky.
Trenér zlínských hokejistů Rostislav Vlach udílí pokyny svým svěřencům.
Jaký dojem vůbec máte z letošní sezony?
Je tu starší a mladá generace, zatímco střední chybí. I podle mých zkušeností se starší rozjíždějí pomaleji, třeba až o Vánocích. Samozřejmě ale není dobré, když mužstvo začátek nechytne. Pak mu chybí body a těžko se to dohání. Co se týče bodového sbírání, nezačali jsme špatně, herně to nebylo tak dokonalé.
Proč?
Trošku to bylo podmíněné tím, že se mužstvo změnilo v obraně. Po odchodu Martina Hamrlíka a Tomáše Linharta nám chybí zkušenosti, což bylo vidět na počtu obdržených branek. Kluci, kteří hrají místo nich, jsou mladí a musí se do toho dostat. Věříme, že výkonnost půjde nahoru všech a bude gradovat na konci ligy.
Zlínský tým vedete třetím rokem. Změnil jste styl práce?
Ano. Netrénuju až tak dlouho, takže pořád potřebuju získávat nové informace a musím se učit nové věci. Zkušenosti jsou v trénování důležité. Je nutné sledovat vývoj hokeje nejenom u nás v Česku, ale celosvětově.
A ve srovnání se začátky u vsetínských juniorů je rozdíl ještě větší, že?
Tam jsem začínal od nuly. Sice jsem hokej hrál přes dvacet let, ale trénování je něco jiného. Nestaráte se jenom o to, jak hrát a trénovat, ale třeba i o to, jak dostat hráče do psychické pohody. Někdy je složité to ukočírovat a dát všechno dohromady.
Se kterým hráčem jste měl nejvíc práce?
Nejde jmenovat jednoho. S někým víc, s někým míň. Pořád je co řešit, co zlepšovat. Zatím mě to baví, pořád mám v trénování rezervy. Záleží třeba i na tom, jak je mužstvo poskládané, jaké typy jsou v něm. Za strašně důležité považuju, že ve Zlíně máme převahu domácích hráčů. Když se nedaří, víc se semknou, než kdyby tady bylo deset patnáct hráčů odjinud.
Na trénincích dáváte velký prostor asistentu Juríkovi. Co vás k tomu vedlo?
Někde vede hlavní trenér přípravu i zápas sám, asistent jenom příležitostně zaskakuje. Ale je dobré, když má asistent myšlenky a podněty, které přenese na led. Bavíme se o tom, co budeme hrát a trénovat, samostatný trénink a cvičení pak nechávám na Jurovi. Pro hráče to aspoň není fádní, že ho pořád vede hlavní trenér. Změna oživí trénink. Navíc když se dívám na trénink s odstupem, všímám si určitých věcí, které bych nepochytil, kdybych ho vedl já. Pro mě je to dobrá škola.
Jako hráč jste osmkrát vyhrál titul. Jaký je váš trenérský sen?
Dovést mužstvo co nejdál. Že bych chtěl někde trénovat nebo se někde prosadit, o tom nepřemýšlím. Trenér je rád, když mužstvo funguje, když se vyhrává, když fanoušci chodí na stadion a je plná hala. To je nejlepší odměna.
