Že v sobotním souboji legend v enteria areně šlo o hokej až v úplně poslední řadě, dokazoval nejen Michal Mikeska. Bývalý legendární útočník Pardubic měl u sebe po celou dobu mobilní telefon, a kdo jen projel kolem, s tím se hned fotil. Na střídačce i na ledě. Začal už na předzápasovém rozbruslení, které kvůli fotkám dost „vychladil“.
„Přesně tak. A díky tomu mám teď tohle plné pokladů,“ ukazoval Mikeska hrdě na svůj mobilní telefon. Speciální večer si užil možná ze všech nejvíc. „Opravdu moc. Miluju všechny hráče, se kterými jsem teď mohl být na střídačce,“ sypal ze sebe Mikeska.
Člověk si uvědomí až zpětně, co všechno zažil, uvažuje útočník Hejduk |
Jedno jméno ale bez váhání kdykoliv postaví před ostatní. Na přelomu tisíciletí si zamiloval slovenského obránce Andreje Novotného, se kterým strávil v Pardubicích dlouhé roky včetně mistrovské sezony 2004/2005.
„Andrej je bez přehánění láska mého života, životní kamarád. Když přijede na návštěvu, tak je to fajn, ale být s ním na ledě? Však jste to viděli, pořád jsem ho objímal,“ usmíval se Mikeska. „Kvůli práci bohužel nemohl dorazil Jánko Lašák (bývalý brankář Pardubic), ale zase tady byl Časy (Petr Čáslava)... Bylo to skvělý. Ten hned hlásil, že si eventuálně po zápase někde možná dáme nějaké pivo,“ mrknul Mikeska.
Brusle v zápase obul poprvé od svého konce kariéry před deseti lety, kdy dohrával ve druholigové mateřské Třebíči.
„Deset let jsem na tom nestál, led nebyl ideální, takže jsem měl co dělat, abych se nerozšvihal. Po první třetině jsem byl docela servaný, ale pak už jsem se cítil relativně dobře,“ popisoval Mikeska.
V zápase dal jeden gól ze hry, další přidal díky dovednostní soutěži. V samostatných nájezdech dostal od trenérů nejvyšší známky za jeho provedení, což znamenalo právě přičtení jednoho gólu. Při penaltě měl navíc na sobě legendární masku Fantomase, kterou se proslavil na klubovém videu v již zmíněném období kolem roku 2000. Paradoxně šlo ale o moment, který ho ten večer nejvíc štval.
„Se*e mě, že jsem v masce Fantomase nedal gól. Viděl jsem napůl pravého oka a nebylo to komfortní. Ostatní to šmrdlali, tak jsem nechtěl vytahovat žádné velké věci. Zkusil jsem mrchu mezi nohy, a bohužel to nevyšlo. Za to se všem fanouškům omlouvám,“ vzkázal Mikeska. „Fanoušci pro mě vždycky byli nejvíc. Pořád k nim cítím největší zodpovědnost, proto mám teď kalhoty nacpané perníky (ukazoval na sladkosti), to byla vždycky povinnost, vzít si je po vítězném zápase,“ dodal.
Souboj legend byl pro něj pravděpodobně úplně tím posledním.
Pardubický hokej završil oslavy 100 let, legendy se rozešly s remízou |
„Měl bych říkat něco srdceryvného, ale hokej mi nechybí. Moje hokejová taška leží zaprášená v garáži, manželka se pořád ptá, proč tam ještě je. Možná ji po tomhle utkání už definitivně hodím do šrotu,“ uvažoval Mikeska.
Od letošního října trénuje druholigový Šumperk a glosuje dění v hokejovém podcastu, do ničeho se ale nežene. „Vždycky jsem to tak měl. Beru věci, jak přijdou. Půl roku jsem teď byl bez práce a byl to krásný život. Nemuset nic. Uvidíme, kam mě to ještě zanese,“ neřešil Mikeska.