Management Přerova však Mikeskovu řeholi nenechal bez povšimnutí a se sedmačtyřicetiletým koučem podepsal kontrakt i na další sezonu.
„Považuji si to hodně. Přerov je v uvozovkách rodinný klub, je potěšující, že vám lidé, kteří jsou dlouho spolu, takto vyjádří důvěru. Jsem hrozně odpovědný člověk, takže je to i strašně zavazující, abychom v příští sezoně navázali na tu letošní,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz Mikeska.
Jako hráč hrával například za mateřskou Třebíč, Pardubice, Hradec Králové, působil i v KHL a české reprezentaci, kde odehrál třiadvacet zápasů. Trenérskou kariéru nakopl v Pardubicích. Kromě pozice hlavního kouče dorostu i juniorky se později stal i asistentem extraligového A týmu.
Po konci základní části vám chyběl jediný bod na šesté místo, a tudíž na přímý postup do čtvrtfinále. Přerov musel do předkola s Pardubicemi B. Mrzelo vás to?
Strašně. Kdybychom šestku urvali, jdeme na Prostějov. Mají kvalitu jako blázen, respekt k soupeři, ale bylo by to peckové. Kratičká vzdálenost, výborná atmosféra. Nechci říct, že bych si na Prostějov věřil, ale bylo by to něco jiného. Jediné, čeho jsem se děsil, bylo, abychom nedostali Sokolov a nejezdili přes celou republiku.
Bavil a fotil všechny. Mám poklady, těšilo Mikesku, došlo i na Fantomase |
Trenér Prostějova Martin Janeček mi v nedávném rozhovoru říkal, že jste pro Prostějov soupeř číslo jedna.
No právě! O to víc by ta play off série byla úžasná.
Ve čtvrtfinále jste podlehli Vsetínu 1:3 na zápasy. Zaslouženě?
Vsetín byl nad naše síly. Abychom postoupili, museli bychom zázračně otočit produktivitu. Objektivně, byla slabá. Museli bychom proměňovat více přesilovek a snad i čekat na tři vychytané nuly, to nejde. Nám by se toho muselo tak moc sejít a Vsetínu všechno pokazit. Ale je potřeba říct, že jsme nebyli úplně horším soupeřem. Jasně, první zápas jsme prohráli 0:8, ale to jsme paradoxně v první třetině byli doopravdy lepší a Vsetín jsme přehrávali. Skóre vypadá hrozně, ale neproměnili jsme tři přesilovky a soupeřovi to tam napadalo z brejků. Hráli jsme moc pěkný hokej, já byl spokojený.
Jste rád, že už máte po náročné sezoně dovolenou?
Radši bych samozřejmě dál hrál play off, ostatní věci mohou počkat. Teď třeba po sezoně chodím skoro každý den před obědem běhat, ale to můžu vždy a všude.
Běháváte i v sezoně?
Jasně, snad před každým zápasem.
Vážně?
Pár hodin před zápasem se seberu a jdu běhat, kluci mají osobní volno, zjevím se vždy až těsně před poradou. Při běhání přemýšlím o tom zápase, co by se mohlo stát, co nastane za scénáře. Přemítám si různé varianty a vlastně si tak i dělám náladu, abych se na zápas těšil.
Když jste Zubry po odvolaném trenéru Svobodovi přebíral, vaše první čtyři zápasy skončily prohrou.
Prostějov, Frýdek-Místek, Vsetín, Poruba, My jsme byli upnutí na Frýdek, zbytek byli favorité, to je jasné, ale ani ve Frýdku jsme to nezvládli. Bylo to pro nás těžké, čtyři prohry v řadě, no nic moc. Ale komunikoval jsem to se sportovním manažerem panem Hanákem, byli jsme v denním kontaktu, ptal se mě, kdy bych si představoval, že budou vidět změny.
Co jste odpověděl?
Že potřebuji tak měsíc a půl až dva.
Co jste si říkal v hlavě, když vaše první zápasy skončily prohrou?
Přemýšlel jsem, co si asi tak říká vedení (smích). Ale zaplať pánbůh jsme pak hned nějak ukopali další mač s Litoměřicemi a tým se zvedl. Celé se to zázračně zvedlo. Obrátilo se to na můj vkus až velmi rychle a stala se z toho příjemná série.
Michal Mikeska během exhibice pardubických hokejových legend v listupadu 2023.
Leden, deset mačů, devět výher.
Měli jsme neuvěřitelný lauf. Musím vyzdvihnout gólmana Michala Postavu – bez něj bychom nebyli tam, kde jsme byli. Paradoxně nám pomohla marodka. Tím, že vypadli stěžejní hráči, tak zbytek najednou v hlavě přepnul do nouzového režimu, vyždímali ze sebe víc než normálně. Jako bychom už hráli play off.
Zmínil jste Michala Postavu, který měl v základní části největší úspěšnost napříč celou Chance ligou – 94,28 procenta. Bude součástí Přerova i v další sezoně?
Nebude. To asi věděli všichni, už v době, kdy jsem přicházel já. U takhle dobrého gólmana je jasné, že dostane laso z extraligy.
Jak vypadal mančaft, když jste jej 17. prosince přebíral?
No, část hráčů ani nechápala, proč se mění trenér. Nezdálo se jim to hrozné. V tabulce byli desátí, na sestupové příčky měli odstup. Nejtěžší bylo přesvědčit je v trénincích a zápasech, že je změna pozitivní. Ale určitě jsem nepřebíral vyděšenou a demotivovanou kabinu.
A prozradíte, co byl tehdy cíl?
Záchrana. Byl to cíl můj, cíl vedení. A říkali jsme si, že když se udělá předkolo, bude to úspěch.
Před angažmá v Přerově jste v sezoně 2023/24 stihl ještě práci na střídačce druholigového Šumperka.
I tam jsem byl místo odvolaného trenéra. A původně jsem měl smlouvu od 16. října do 16. prosince. Taky se nám vedlo docela dobře, už jsme se domlouvali na prodloužení smlouvy, ale zároveň s tím se ozval Přerov. V Šumperku jsem poděkoval, odkoučoval poslední zápas a na druhý den už jsem byl naplno v Přerově.
Komu nejvíc věříte v závěru extraligy?
Je to složité. Už před sezonou jsem říkal, že to bude Sparta nebo Pardubice. Stojím si za tím dál. Víme, co je Třinec za mašinu, ale já zůstanu u této dvojice. A ve finále je to podle mě padesát na padesát. Mírně favorizuji Spartu. Má totiž skvělý realizační tým, což by v případném finále mohla být malinká výhoda.
