Zadák Novotný na východě Čech působil s krátkou přestávkou v letech 1999 až 2007 a křídelník Somík se v Pardubicích objevil teprve na podzim 2007, kdy už Novotný nastupoval za Ústí nad Labem.
„Na to, že jsme tu oba strávili tolik let, je to skutečně paradox,“ líčil 47letý Novotný po utkání s veterány reprezentace, které skončilo smírným výsledkem 8:8. „V dospělém hokeji se naše cesty rozešly. Potkávali jsme se jenom ve slovenském národním týmu, na Německém nebo Švýcarském poháru,“ přiblížil.
Pardubický hokej završil oslavy 100 let, legendy se rozešly s remízou |
„Udělali jsme si i společnou fotku,“ smál se Somík, jemuž bude 47 v květnu 2024. „Tahle akce byla super. My jsme s Andrejem jinak v neustálém kontaktu. Vážím si toho, že nám to pardubický klub pozváním umožnil,“ dodal.
Z výše uvedeného jasně vyplývá, že ani jeden s kývnutím na nabídku zahrát si exhibici neotálel. Ostatně byla to jedinečná příležitost znovu vyjet na led s Dominikem Haškem, Milanem Hejdukem nebo třeba Novotného nerozlučným parťákem Michalem Mikeskou, jejž Slovák považuje za „dalšího bráchu“.
„Pro mě je obrovská pocta, že jsem byl vybraný mezi tyhle hráče. Hodně si toho cením. Okamžitě jsem se rozhodl, že ano,“ svěřil se Novotný.
„Úžasná věc. S hokejem už jsem dávno skončil, a kdyby mi někdo řekl, že si znovu zahraju tady, navíc skoro před plným hledištěm (exhibici sledovalo více než 5500 diváků), nevěřil bych tomu. Je to tu srdcovka. I ta parta, se kterou jsem zažil téměř celou kariéru, od masérů přes spoluhráče, doktory, trenéry. Opravdu perfektní záležitost,“ rozplýval se.
Někdejší forvard Radovan Somík za Dynamo stihl sedm sezon. A v nich dva tituly (2010 a 2012).
Pro Somíka setkání s někdejšími spoluhráči představovalo, jak se sám vyjádřil, „flashback“. „Celé jsem si to užil, po deseti letech jsem opět v téhle kabině, je to krásné. Před zápasem byly zase srandičky. I kdybych z toho měl mít nějaké zdravotní potíže, věděl jsem, že musím přijet. Takové akce jsou jen jednou za čas a tady se dala dohromady fakt dobrá parta,“ podotkl.
Svoji zdravici poslal tribunám z kostky nad ledem také brankář mistrů 2005 Ján Lašák, který se zápasu nemohl zúčastnit kvůli povinnostem u slovenské „repre“. Novotný se Somíkem oblíbeného kumpána a krajana přirozeně postrádali.
„Jánko v Pardubicích dlouho i žil. Bylo by bývalo skvělé, kdyby tu byl taky,“ prohlásil Somík.
A Novotný kamaráda omlouval: „Řešil, že by přijel na jeden den na otočku, ale byl s tím problém vzhledem tomu, jak měl nároďák naplánované zápasy. Bohužel to nevyšlo – samozřejmě tu chyběl.“
Somík v Souboji legend dával na průběžných 5:4 pro Dynamo, ovšem daleko více emocí v něm zřejmě probudila chvíle, kdy se objevil slavící na obrazovce. Video připomnělo jeho gól z prodloužení čtvrtého finále 2010 ve Vítkovicích, kterým rozhodl o historicky pátém pardubickém prvenství.
„Vždycky, když to vidím v ‚telce‘, vybaví se mi to. Můj první titul a všechno, co po něm následovalo,“ ohlížel se zpět.
V sobotním pardubickém utkání chvíli trvalo, než se bývalí hráči dostali trochu do tempa, start byl, tak jak to u podobných exhibic bývá, poměrně vlažný. Ale postupem času jinak uvolněný zápas přece jen získal celkem šťávu.
Trénování a práce pro svaz
„Z našeho týmu možná čtyři nebo pět kluků pořád trénuje ve výstroji a jdou si zahrát s nějakou partičkou. Výběr reprezentace se setkává pravidelně,“ srovnával Novotný. „Pro nás to bylo náročné, s ledem nemáme ten kontakt. Ale potom jsme se rozehřáli, a kdybychom se v téhle sestavě scházeli častěji, vypadalo by to jinak. Samozřejmě na téhle úrovni,“ zdůraznil.
„Nikdo z nás už se hokeji naplno nevěnuje, na led se dostaneme sporadicky. A v tom úvodu to bylo cítit. S profesionálním hokejem se to porovnávat nedá, předtím jsme bruslili jen párkrát. Je to fyzicky náročné, ale i zábava,“ připojil Somík. S tím ledem to je nicméně pravda pouze zčásti – Novotný totiž v rodném Martině trénuje 8. a 9. třídu a k tomu muže, a na stadionu je proto denně.
Bavil a fotil všechny. Mám poklady, těšilo Mikesku, došlo i na Fantomase |
„Dělám to poslední čtyři roky. Začínal jsem jako asistent u dorostu, ale to jsem ještě pracoval. Teď se věnuju už jen hokeji. Jsem na ledě tři hodiny, ovšem bez výstroje. Občas se sice se svěřenci zapojím, ale hlavně připravuju cvičení,“ nastínil někdejší bek.
To Somík, který je zaměstnaný na slovenském svazu na úseku mládeže, se chodí sklouznout tak jednou za týden či dva.
„Na nic většího to není, dost to pak cítím a musím si dát zase pauzu. Ale nestěžuju si, jsou horší stavy. Pořád si můžu hokej užít,“ řekl.
Fanoušci Dynama dobře vědí, že se po operaci zad v roce 2014 musel znovu učit chodit, tudíž ten současný je velká výhra sama o sobě.
