Gól Pardubic střílí hráč s číslem 23 Milan Hejduk, asistence hráč číslo 11 Michal Mikeska. A naopak. Tyhle věty zaznívaly od hlasatele na pardubickém zimním stadionu v sezoně 2004/2005 s železnou pravidelností. Spolu s Janem Bulisem se tehdy legendární trio usadilo na čele kanadského bodování celé extraligy a dotáhlo Pardubice ke čtvrtému titulu.
Pak bylo osmnáct let ticho, výše uvedené fráze potěšily fanoušky zase až v sobotu večer.
Pardubický hokej završil oslavy 100 let, legendy se rozešly s remízou |
Hejduk s Mikeskou se totiž zapojili do souboje legend, jenž udělal poslední tečku za oslavami stoletého výročí pardubického klubu. Utkání mezi hvězdami Pardubic a reprezentace skončilo příznačnou remízou 8:8. Mikeska (2+0) i Hejduk (1+1) zaznamenali po dvou bodech. Bulis jejich akce glosoval alespoň z tribuny coby spolukomentátor O2 TV Sport.
„Vrátily se mi krásné vzpomínky. Moc rád jsem se téhle akce zúčastnil, parádní zážitek,“ pochvaloval si Hejduk speciální utkání.
Na ledě vyčníval. Patřil k nejrychlejším a na ochozech zaznívalo, že by klidně mohl ještě naskočit za Dynamo v extralize.
„Chodím hrát hokej pravidelně, alespoň jednou týdně, ale určitě ne v takovém tempu. Bylo to hodně náročné, protože soupeř měl o něco mladší kádr a bruslilo mu to ještě o něco víc,“ porovnával Hejduk.
Milan Hejduk ve speciálním zápase dělal asistenta kapitánovi Dominiku Haškovi. (11. listopadu 2023)
Individuální výkony ale rozhodně nikdo neřešil. Šlo hlavně o to být zase spolu. Vedle Mikesky Hejduk ocenil přítomnost Richarda Krále, Petra Jančaříka nebo Jiřího Malinského.
„S těmi jsem v Pardubicích začínal, když mi bylo nějakých sedmnáct let. Člověk si všechno tak nějak uvědomí až zpětně. Přes dvacet let jsme spolu nebyli na ledě. Nádhera,“ těšilo Hejduka.
Celý galavečer provázela především legrace a úsměvné momenty. Z Hejduka si třeba utahovali, když neproměnil svůj samostatný nájezd.
„Chtěl jsem to uklidit pod břevno, ale puk se mi postavil a poslal jsem ho kilometr nad bránu někam do třetí řady,“ kál se Hejduk.
Na druhé straně ocenil výkon gólmana Tomáše Rolinka, který „žere puky“ nejen jako defenzivní útočník a potěšil jej také návrat mistrovského poháru právě ze sezony 2004/05. Uprostřed zápasu s ním na ledovou plochu v plné výstroji nakráčel potápěč.
Kusý chtěl, abych to řezal. Píša vzpomíná na tituly i NHL, jako legenda se necítí |
„Jsem rád, že se pohár konečně našel. Už se přesně neví, jak to s ním tehdy bylo,“ vtipkoval Hejduk.
Jeho jméno bylo součástí celých oslav stoletého výročí klubu, které protkaly uplynulou extraligovou sezonu. Hejduk se stal tváří speciální edice poštovních známek, v únoru se osobně zúčastnil klubového galavečeru a v říjnu dorazil do Pardubic natočit medailonek pro souboj legend. V Česku se tak možná za poslední rok objevil častěji než za celou dobu od skončení aktivní kariéry. Hejduk totiž dlouhodobě žije v Americe.
„Když byla možnost přiletět, rád jsem to udělal. Před zápasem jsme do Pardubic přijeli někdy ve čtvrtek,“ říkal vítěz Stanley Cupu v roce 2001 s Coloradem a s 50 góly nejlepší střelec NHL o dva roky později.
Celou kariéru za mořem spojil právě s Avalanche a jejich součástí je dodnes. Mezi novináře dorazil příznačně v ribanu s motivy klubu. „V Coloradu dělám ambasadora rozvoje místního hokeje. Nikomu extra neradím, ale jsem občas v kontaktu s vedením,“ vysvětlil.
