Po minulé sezoně jste se pokusil o návrat do zámoří na farmě New York Islanders. Jak se stalo, že jste už na konci září hráčem Sparty?
Návrat do zámoří byl unáhlený. Nepovedlo se to a od soboty, kdy jsem se dozvěděl, že se mě Islanders nepodepíšou, jsem byl v kontaktu s agentem Petrem Svobodou. Věděl, že je na Spartě místo po Liboru Zábranském. Spojil se s trenéry a s vedením Sparty a už to bylo.
Přece jenom, o Vašem odchodu se mluvilo už na jaře. V čem tedy spočívala ta unáhlenost?
Šel jsem tam naslepo, bez draftu, bez smlouvy, jenom to zkusit. Když se na to podívám zpátky - nemá cenu tam chodit bez smlouvy, na hráče pak jinak koukají a nemá moc šanci.
Jedním z motivů Vašeho odchodu za moře bylo, že máte americkou manželku. Je tu nyní s Vámi?
Ne, zatím je tam, jak to bude do budoucna nevím. Asi přijede sem, ale nechce se mi o tom moc mluvit. Přece jenom, jsem tady kvůli hokeji...
Dobře. Jak se cítítě jako čerstvý Sparťan?
Je to výborný pocit. Jak ve fotbale, tak v hokeji je Sparta pojem a být v jejím mužstvu je hřejivý pocit pro každého hráče. Je to čest.
Máte za sebou tři extraligové sezony, takže na Spartě jste už odehrál řadu zápasů. Jak se Vám hrávalo proti Vašemu současnému klubu?
Tady se hraje každému špatně. je tady hodně šikovných útočníků, kteří to umějí zavézt a na širokém hřišti se hodně špatně brání.
Asi si zase bude muset přivyknout na náš styl hokeje. Jaké to bylo na farmě?
Nasazení je tam až neuvěřitelné. To dělá menší led, při hře je víc kontaktů, ale z hlediska techniky zámoří hodně ztrácí za naší ligou. Dobrá přihrávka tam pomalu neexistuje.
Na jaře jste odehrál pět zápasů za reprezentaci. Je Vaším cílem znovu na sebe upozornit?
Teď je pro mě jasnou prioritou Sparta, ale nároďák považuju spolu s příchodem do Sparty za vrcholy kariéry. Pobyt v reprezentaci pro mě byla velká čest. Na další akci, kdybych byů povolán, bych přijel klidně i z Austrálie.
Jak na těch pět duelů vzpomínáte? Vyvrcholením byl asi zápas v Norimberku, kde jste se na ledě potkal s hvězdami z NHL v čele s Jaromírem Jágrem...
Na to vzpomínám rád. První zápas proti Švýcarsku v Mladé Boleslavi byl ještě z mé strany špatný. Byl jsem hodně nervózní, ale pak jsem si postupně zvykal. Navíc přišli lepší soupěři Slováci a zápas v Norimberku s Německem byl vrchol. Když má hráč možnost zahrát si s hvězdami z NHL a s nejlepším hokejistou planety, tak mu to hodně pomůže i na sebvědomí. Ví, že si s takovýmito borci může zahrát. Navíc jsou kluci v pohodě. Nikdo nevbyl namyšlený, vše bylo jako v každém jiném mančaftu.
Na jaře jste tady na Spartě absolvoval ještě v třineckém dresu těžkou čtvrtfinálovou sérii. Dokonce jste byl jednou vyloučen do konce zápasu. Už jste se o tom s hráči bavil?
Ještě na to nepřišla řeč. Dneska jsem trénoval poprvé. S některými kluky jsem se znal z nároďáku, s Honzou Srdínkem jsem tady hrál v dorostu.
Jako junior jste působil ve Spartě. Kdy přesně to bylo?
Byl jsem tu poslední rok ve starším dorostu. Trénovali nás František Výborný s Pavlem Hynkem. Je to už dávno, bylo to v sezoně 1993/94. Navíc jsem byl hráč Vlašimi, tady jsem byl jenom na hostování. Vlašim mě všude posílala na hostování: do Benešova, do Budějovic i sem na Spartu. Do zámoří to nebylo potřeba řešit. Takže do Slavie jsem opravdu přicházel jako kmenový hráč Vlašimi.
Takže hned potom jste odešel do zámoří?
V devatenácti jsem měl po hostování na Spartě a musel jsem do seniorů. Měl jsem možnost jít do Benešova, což byla tenkrát druhá národní. Pak se mi otevřela možnost jít hrát do Kanady, tak jsem to zkusil. Hrál jsem dvě sezony juniorku v Kanadě. Ne pro hráče pro NHL, ale měl jsem možnost jít na univerzitu. Tam jsem se kvůli chybě v papírech nedostal, přestože jsem měl slíbené stipendium v New Hampshire. Zase jsem řešil buď návrat mezi Benešovem a druhou farmou. První sezona nebyla dobrá, ale další dvě se mi povedly, měl jsem okolo padesáti bodů. Poslední tři zápasy v Americe jsem odehrál za farmu San Jose a pak jsem se objevil na Slavii.
Kdo Vás vlastně přivedl do Slavie, kde jste před třemi lety v extralize začínal?
Agenta jsem ještě neměl. Do Edenu mě přivedl Tomáš Kucharčík. Hráli jsme nějaký zápas odchovanců. Dali jsme se do řeči, říkal jsem mu, jak na tom jsem a on se mě zeptal, jestli bych to nechtěl jít zkusit do Slavie. Tenkrát jsme se ještě dohodli s manažerem Jardou Látalem a už to bylo.
Jaké cíle si kladete do příští sezony?
Chci zapadnout do mančaftu a pravidelně hrát. Když se mi to povede, rád bych se pokusil přesvědčit reprezentační trenéry o tom, že loňská nominace nebyla náhoda. Pak samozřejmě obhajoba titulu se Spartou.
Byl jste se tu poprvé podívat v neděli na utkání s Vítkovicemi, na který přišlo jenom dva a půl tisíce diváků. Koneckonců jejich počet svítí na tabuli jevště dnes. Jak to na Vás působí?
Není to nic příjemného. Zápas jsem tedy neviděl, ale situaci po povodni každý zná. Navíc byla neděle a bylo hezky. Snad to přijde. Dva a půl tisice diváků je na takovouto halu opravdu málo. Musíme fanoušky přitáhnout svými výkony.
