„Přesilovka nám funguje, takže být trenér, také bych do sestavy nesahal. Hraji ve třetí lajně, odehraju tolik času, kolik dostanu, a snažím se dělat svoji práci,“ uznává Vrána. Nevidí žádný důvod, proč by se měly nynější třinecké formace rozházet. „V našem mančaftu je jedno, jestli je to první, nebo čtvrtá lajna. Všichni máme nějakou úlohu a děláme, co si řekneme.“
Petr Vrána v pondělním čtvrtfinálovém střetnutí extraligy v Praze, kde Třinečtí vyhráli 3:2 v prodloužení a srovnali stav série na 1:1, byl na ledě 14 minut a deset vteřin. V předchozím (2:3) dvanáct minut.
Čtvrtfinálová dramata. Třinec skolil Spartu v prodloužení, sérii srovnal i Hradec |
„Pořád se do toho dostávám, ale snažím se připravovat co nejlépe, abych byl zpátky v potřebném zápasovém rytmu,“ uvedl Vrána, který v tomto ročníku extraligy zatím stihl jen osm zápasů.
Další ho čekají ve čtvrtek a v pátek, kdy Třinečtí hostí Spartu od 17.00 a 19.00.
Atmosféra v týmu je podle něj stále stejná, byť se kádr oproti minulé mistrovské sezoně obměnil. „Pořád je tady ale dost lidí, co předchozí úspěchy zažili,“ podotkl.
Spolupráci se Slovákem Draveckým a Polákem Chmielewským si pochvaluje. Ostatně „tatko“ Vladimír Dravecký, který je v Třinci devátou sezonu, je jakýmsi mentorem pro nové, mladé hráče. Třeba Miloš Roman, Samuel Buček a Patrik Hrehorčák, který je ale zraněný, by mohli vyprávět.
Nesnaží se Dravecký na ledě cepovat i navrátilce Vránu?
„Ne, to ne,“ usmál se Petr Vrána. „Zaprvé jsem starší a zadruhé se s Vladem známe dlouho. On tu svou roli s mladými plní perfektně. Když přišel Miloš (Roman) nebo Patrik (Hrehorčák), udělal s nimi spoustu práce. A kluci byli snaživí, vnímali jeho poznatky, chtěli se učit. Vladovi tahle role sedla. A co se mě týká? My dva se už asi moc nových triků nenaučíme.“
Vrána přiznává, že role učitele není pro každého.
Vladimír Dravecký, střelec první třinecké branky v letošním play off.
„Vlado má syna, který je výborný hokejista, hraje za třinecký dorost,“ řekl. „Je vidět, že s mladými kluky umí pracovat, umí s nimi mluvit. Má zájem, aby se kluci posouvali nahoru. To však není pro každého, ne každý to dokáže.“ A co Petr Vrána?
„Asi bych měl klukům co předat, ale někdy musí mít člověk fakt pevné nervy,“ usmál se. „Je to taková práce, že pořád něco trpělivě opakujete a doufáte, že se to vrátí.“ „Oni sice chtěli, ale my je k ničemu nepustili. Nastřelovali puky, jenže my byli na těch kotoučích první, a to se hraje blbě. To jsme zažili doma,“ připomněl Krenželok předchozí domácí prohru 0:3. „Bylo jasné, že se nebudeme tlačit, hlídali jsme si to. Výhra nám pomůže psychicky, zítra do toho ale zase musíme jít od začátku,“ zmínil vítkovický útočník dnešní čtvrté střetnutí série, které se hraje od 19.00 znovu v Brně.
