„Nehrál jsem dobře a o roli, kterou jsem předtím měl, jsem si zasloužil přijít. Teď budu dělat vše pro to, abych se do ní zase vrátil,“ hlásil pětadvacetiletý Kaňák po vítězství Škody 3:2 v prodloužení.
Udělal jste k tomu první krok?
Beru to tak, jak to je. Jsem hlavně rád, že mi trenéři věří a nechávají mě dál hrát.
Říkali jste si před třetí třetinou, že musíte puky hrnout na branku a hnát se za vyrovnáním?
Říkali. Chtěli jsme všechno tlačit na branku stejně jako v pátek s Litvínovem, kdy se to dařilo. Doufali jsme, že to prolomíme nějakým gólem, naštěstí se to povedlo.
Díky vaší nenápadné střele od levého mantinelu. Překvapil jste brankáře Krošelje?
Já dávám vždycky nenápadné góly, nikdy to nejsou velké rány... (úsměv) Jsem rád, že jsme vyrovnali a klukům jsem konečně trošku pomohl, protože delší dobu mě za sebou táhnou jako kotvu. Ani tam nebyla žádná teč, myslím, že to byl čistý průstřel.
Za stavu 1:2 vás hodně držel gólman Svoboda, že?
Zase. Oba gólmani nás drží celou sezonu, oni nám dávají šanci na výhru. Dnes jsme to Mírovi vrátili.
Po dalším risku v prodloužení, tentokrát ve hře pět na tři.
Vyšlo to, to jediné je podstatné. Kluci to dobře sehráli.
Je radost ještě o něco větší, když uspějete v situaci, která není v extralize úplně obvyklá?
Jednoznačně. Dvakrát třikrát nám v prodloužení risk čtyři na tři nevyšel. Teď trenéři zkusili změnu a ještě vylepšili přesilovku. Tohle je pak taková radost s bonusem.
Ze tří domácích zápasů jste vytěžili pět bodů. Spokojenost?
Asi jo. S Vítkovicemi to byl těžký zápas, jsme rádi, že jsme pak další dva jsme vyhráli. Že jsme se vrátili na nějakou vlnu a doufám, že to takhle potáhneme dál.
