„Tím, jak smolně moje sezona začala, tak to chtělo nějaký čas,“ připomenul Marušák, že kvůli zlomenému zápěstí vplul do extraligy až po čtvrtině základní části. „Vždycky to chce správné načasování. Načíst si spoluhráče, kdy jsou schopni to dát, a podle toho uzpůsobit pohyb a výběr místa. Je spousta věcí, které musí zase naskočit.“
Na konci hrály Vítkovice bez brankáře. Myslel jste na hattrick?
Vůbec. Myslel jsem na konec zápasu. Fyzicky byl hodně náročný.
Ale úlevu po první brance cítíte, ne?
Zaplať pánbůh, že mi střely konečně došly do brány. Většinou končily na prvním chlapovi. Už bylo na čase. Obratnost, šikovnost, síla do ruky se mi vracely postupně. To se pak odráželo v zápasech. Hodně týmů navíc letos hraje vyklekávání. Útočníci se nebojí jít dopředu a střílející obránce má minimum místa. O to je to těžší.
Tentokrát vám perfektně sedly přesilovky. Věnujete se jim teď více?
Čas na nácvik je stejný. Tým se hlavně konsolidoval a souhra je v některých momentech vidět.
Zvládáte duely s konkurenty okolo desítky. Pomáhá to hodně?
Spíše doháníme manko, které jsme na začátku s těmito soupeři nabrali. Snažíme se s nimi dorovnat bilanci.
Vítkovice a předtím Karlovy Vary se hodně zaměřily na kanonýra Bukartse. Budete ho více chránit?
Je to logický důsledek. Hraje v předbrankovém prostoru, nebojí se, dává góly. Věřím, že Buky je dost šikovný na to, aby se ochránil sám. Ne aby rozdával rány, ale aby se v prvním momentu ubránil. Pak se ho ale musíme zastat.
