Kdo přišel s myšlenkou nechat vyrobit dresy, v nichž Vítkovice získaly první titul?
Nabízelo se to samo, je to přece jen sedmdesát let. Na poradě jsme si řekli, že je letos výročí, a tudíž by bylo fajn připomenout titul, který si skoro nikdo nepamatuje, přestože pro klub to byla velká sláva. Vedení to přivítalo.
Retro dresy jsou pruhované v červeno-žluté kombinaci. Neměli jste obavy, jak je přijmou fanoušci?
Obava byla. Víme, že někteří fanoušci jsou konzervativní a lpí na modré a bílé. Ale po zveřejnění podoby dresu jsme byli příjemně překvapení až nadšení, nezaznamenali jsme totiž jediný záporný komentář. Naopak fanoušci nás zasypali otázkami, jestli se ten dres bude dát koupit.
A mají tu možnost?
Mají. Dresy jsou ve fanshopu jak v tištěné fan verzi, tak i v originál verzi s vyšitým znakem. Dají se koupit už teď. A poté, co v nich odehrajeme zápas proti Kometě Brno, půjdou hrané dresy do aukce.
Původní vítkovické dresy z 50. let
V retro dresech budete hrát až 25. února. Proč?
Původně jsme to plánovali do ledna. Jenže v prosinci bylo zřejmé, že do haly bude moct jen tisícovka fanoušků. Proto jsme to zkusili posunout o měsíc, kdy by situace mohla být klidnější a na stadionu by mohlo být více lidí. A dalším důvodem byl i fakt, že chceme pozvat posledního žijícího člena onoho mistrovského týmu, Zdeňka Návrata, který pak dalších pět titulů získal v Rudé hvězdě Brno. Ta sice vznikla až v roce 1953, ale Kometa na ni navazuje. Chtěli jsme to propojit.
Jak na podobu retro dresů reagovali současní hráči?
Podobně jako fanoušci. Říkali, že je to netradiční, ale nevšiml jsem si negativního ohlasu. Třeba Alexej Solovjov se vyptával na historii. Marek Kalus, který se v rámci kampaně v tom dresu fotil, si vyžádal fotografie a dal si je na osobní instragramový účet. Líbí se jim.
Lukáš Krenželok v replice vítkovického dresu z 50. let.
Všechny překvapuje červeno- žlutá kombinace? Jak jste k ní došli?
Vítkovice vždy byly modro-bílé, ale hokejové družstvo mělo od třicátých let červené a žluté svetry a přesáhlo to až do první poloviny padesátých let. Neměli jsme ale jistotu. Za přispění kolegy Tomáše Kučery z Českých Budějovic jsme se dopátrali titulní strany týdeníku Květy z roku 1952, kde je kolorovaná fotografie ze zápasu finálové skupiny proti ATK Praha, na níž dává gól Oldřich Seiml v červenožlutém dresu s modrým znakem. Modrá a bílá přišly později.
A co pruhy?
Před lety vzpomínal kapitán tehdejšího celku Ladislav Staněk, že to mohla být inspirace podle zahraničních týmů, se kterými se střetli. Uváděl tehdy Racing de Paris.
Na původních dresech bylo pod znakem jméno Klementa Gottwalda, teď je tam nápis Mistr 1951 až 1952. Proč?
Abychom přímo ukázali, k čemu se ty dresy vážou, že je to oslava mistrů. Není třeba vyvolávat kontroverzi, chtěli jsme dát aspekt na sport, ne na politiku. Zachovali jsme však původní vzhled znaku, jen spodní nápis je připomínkou titulu.
Druhý titul Vítkovice získaly v roce 1981, po 29 letech od prvního. Teď na třetí čekají už 41 let. Kdy to čekání skončí?
To je ve hvězdách, všichni si přejeme, ať je to co nejdříve.
Odměna? Třicet hodin práce na stavbě Nové hutiKdyž v roce 1952 slavil se svými spoluhráči z hokejových Vítkovic mistrovský titul, bylo mu dvacet a v týmu byl benjamínkem. Teď, v devadesáti letech, je Zdeněk Návrat posledním žijícím členem první vítkovické mistrovské party. „Tým měl základ. A přišel trenér a hráč Láďa Bouzek, to byl pan hokejista. Díky němu se utvořil pořádný tým, který byl schopný konkurovat i českým klubům,“ zavzpomínal na vítkovickém klubovém webu Zdeněk Návrat na mistrovský mančaft. Sám později získal jako hráč Rudé hvězdy Brno dalších pět titulů, ten vítkovický je pro něj přece jen výjimečný: „V Rudé hvězdě to bylo tak jako jasné. Ten vítkovický byl první.“ A i když tehdy vybojoval svůj premiérový titul, moc jej neoslavil. „To se neslavilo. Tehdy se slavili stachanovci a úderníci. Žádná oslava nebyla,“ zmínil Návrat. Ani prémie či exkluzivní odměny nebyly v padesátých letech zvykem. „Akorát jsme dostali od našeho klubu koženou bundu a takové světlé kalhoty. Vypadalo to dobře, všichni nám to záviděli, ale byla to vepřovice, takže nic moc,“ usmál se pamětník. Se spoluhráči „slavil prací“ – jako tým přijali závazek k odpracování nejméně 30 hodin na stavbě socialismu – stavbě Nové huti v Ostravě. Zdeněk Návrat hokej dodnes sleduje a moderní styl se mu líbí. „Hokej, co se hraje dnes, je živější. Hlavně se bruslí a je jedno, kam se jede. A hráč v pohybu je logicky rychlejší než hráč, který stojí. |
