V pardubickém dresu posbíral dva extraligové tituly. První v roce 2010 před Dominikem Haškem, tam se podle svých slov ve třiadvaceti letech učil hrát hokej. Další přidal o dva roky později, to už byl vyhlášen nejlepším obráncem sezony a patřil k lídrům.
Teď dostane Jan Kolář třetí šanci zabojovat o nejcennější kov, a zase to bude ve zcela odlišné roli. Většinu zápasů bude totiž pravděpodobně muset sledovat z tribuny jako osmý nenasazený obránce.
„My mladí jsme to všechno řídili už v tom roce 2010, to se jen říká, že to byl Hašánek,“ smál se Kolář před novináři. Právě tady je jeho aktuální role, umí odlehčit snad jakoukoli situaci, všechno otočí do vtipu, tým uklidní. „To víte, že bych chtěl hrát na ledě, ale pokud chcete uspět, musíte podřídit své ego týmu,“ zvážněl Kolář.
Salfický: Hráči nemusí mít titul, aby věděli, jak na něj. Doba temna? Je pryč |
To vedle různých legrácek plánuje i v kabině během finálové série, která začíná v úterý večer. Do Pardubic dorazí Sparta, nebo Třinec. „Zatím nevíme, na koho jdeme, takže trénujeme stejně jako celé play off. Všechno vypukne, až se dozvíme jméno soupeře, všichni si uvědomíme, že jsme jen čtyři výhry od toho, co chceme,“ řekl Kolář.
Případný zisk titulu by byl pro něj krásným zakončením kariéry, Dynamo bude jistě usilovat o to, aby mu ještě Kolář „vycepoval“ jednoho dva beky v prvoligové rezervě, sedmatřicetiletý hráč však pomalu kouká na mimohokejový život.
„Řeším to od pětadvaceti,“ smál se zase Kolář. „Vymyslel jsem toho už tolik... Můžu hrát hokej, nemusím hrát hokej. Uvidíme, teď ze mě nic nedostanete,“ dodal.
Primární je finále. Dynamo už nechce opakovat loňskou bolest ze semifinále, kdy v sedmém zápase nestačilo na Třinec. Naopak plánuje hořkou zkušenost otočit klidně i proti němu.
„První věc je, že tým se za ten rok moc nevyměnil, jsme sehranější. Druhá, že když si prožijete důležité zápasy, tak získáte klid. Když se něco stane poprvé, můžete být vyjukaní, ale až se to bude znovu opakovat, už víte, co dělat. Pojedete pořád ty samé věci, ať je to přátelák, nebo finále,“ líčil Kolář.
V roce 2019 byl tím, kdo odstartoval návrat pardubických odchovanců ze zahraničí. Musel skousnout hodně, hned v první sezoně s Dynamem do poslední chvíle bojoval o udržení v extralize, pak dva krachy ve čtvrtfinále...
„Bylo to těžké, nechtěl jsem hrát dole, ale je potřeba tím projít. V roce 2010 jsme se všichni odráželi do velkého hokeje, vyhráli titul a za dva roky další, mezitím jeden bronz. Myslel jsem si, že budeme vyhrávat pořád, vypadalo to jednoduše. Během kariéry ale zjistíte, že to tak není. Možnosti hrát zase finále si moc vážím,“ řekl Kolář.
