Jste v Budějovicích necelé dva měsíce, už jste si stačil zvyknout na nové prostředí?
Člověk si zvykne rychle, protože jak pořád trénujete, tak toho času okolo až tolik není. Rychle si potřebujete najít věci a místa, která pak využijete k tomu, abyste se od hokeje trochu oprostil. V Budějovicích je to hezké, všude je voda, nádherné náměstí.
Zatím jste toho v přípravě však moc neodchytal.
To máte pravdu, dva a tři čtvrtě zápasu.
Přesto, jak jste je viděl?
První zápas je vždycky těžký (v Salcburku Motor prohrál 2:4), ale myslím si, že jsme nehráli až tak špatně. Pak k nám přijela Sparta (2:3). I s ní jsme hráli dobře, akorát nedávali góly. Potom mě protihráč trefil a tím pro mě příprava na delší dobu skončila. Ale už jsem absolutně v pořádku. Pak jsme vyhráli s Litvínovem 4:3, což bylo super, ale ve třetí třetině jsme si zápas až zbytečně zkomplikovali.
Jak byste zatím shrnul přípravu?
Musíme si uvědomit, že jsme nový tým, že se pořád poznáváme a že si to postupně sedá. Musíme být všichni trpěliví a věřit, že si vše v pořádku sedne. Každý den musíme na ledě pracovat na tom, aby se hra a projev zlepšoval. Start do soutěže bude pro nás nesmírně důležitý, proto se na něj musíme výborně připravit.
 |
Jak se vám spolupracuje s trenérem gólmanů Stanislavem Hrubcem a vaším parťákem Janem Strmeněm?
S Honzou jsme stejná krevní skupina, do noty jsme si padli hned. A Standa? To je také skvělý člověk, takže celá chemie a dynamika naší miniskupinky funguje parádně. Umíme si vyhovět.
Už jste zkušenější brankář, dokázal vás Stanislav Hrubec ještě v něčem posunout kupředu?
Jasně. Standovi jde o to dostat člověka do pohody. Chce, abych se cítil dobře a nestaral se o nepodstatné kraviny. A to je právě pro mě hrozně důležité, abych byl v klidu.
Hrachovina zase zlehčoval covid, zuří klub i finská liga. Dostane trest? |
Téměř celou minulou sezonu nemohli diváci chodit na hokej. Nyní to vypadá, že by se snad měli do Budvar arény vrátit. Asi je zbytečné se vás ptát, jestli se na plné tribuny zase těšíte.
Už když jsme byli v Salcburku, tak tam byli lidé. Na Spartu i Litvínov byla zaplněná jedna tribuna a už to člověku připadalo krásné. Když budu mluvit i za kluky, tak hokej nás baví před fanoušky, bez nich je hokej jednoduše o ničem. Je jasné, že i na prázdném stadionu pořád chcete vyhrát, ale je to divné.
Budějovice měly vždy velice dobré gólmany. Chytal tu Petr Bříza, Roman Turek, Jakub Kovář nebo i Petr Kváča. Teď jste na řadě vy, je to pro vás závazek?
Člověk samozřejmě ví, kdo tady chytal. Pana Turka tu člověk teď vidí každý den. Moje práce v Motoru není jen čistě závazek k těmto jménům, ale ke všemu. Loňská sezona se tady v klubu nepovedla, mně osobně ve Finsku také ne, takže chci, aby to tentokrát vyšlo. Ať už z pohledu Motoru, tak i mého vlastního. Proto musím být vděčný, že jsem tu dostal šanci.
Už jste minulou sezonu hodil za hlavu?
Bylo to těžké, protože jsem s tím dlouho bojoval. Ten šrám ve mně zůstane asi už do konce života, protože Tappara pro mě znamená opravdu moc. Hodně pak doma o zápasech přemýšlím, zejména, když se nedaří. Já jsem v Tampere zůstal celé léto, takže jsem se tam s lidmi potkával, a když jsem šel třeba pro mléko, tak se mě fanoušci ptali, co se s námi stalo. Příjemné to nebylo a dostával jsem se z toho dlouho. Hodně mi pomohla rodina, ve Finsku pak Sasu Hovi a kondiční trenéři týmu. Postupně jsem na špatné věci ze sezony začal zapomínat a teď už myslím jen na tu nadcházející.
Vraťme se ještě k budějovickým brankářům. Tady vždy platilo, že na led před zápasem chodí jako první. A když se vyhraje, jsou to právě oni, kdo baví diváky při děkovačkách. Máte už také něco nachystané?
V tomto ohledu jsem spíš stydlivý, takže podobné věci jsem moc nedělal. Je možné, že mě zaučí Honza Strmeň, který to hodně umí, a něco spolu ještě vymyslíme.
