Starší Robin dokonce 22letému Martinovi připravil jeho první extraligový gól. A zrovna proti největšímu rivalovi, pražské Spartě.
„Skvělý pocit, umocněný tím, že mi nahrával brácha. Pak mi přivezl i puk na památku, lepší scénář jsem si ani nemohl představit,“ září mladší z Hanzlů po drtivém vítězství 5:1. „Nastoupit s bráchou znamená splnění snu. K tomu jsem vždycky směřoval. Už jen hrát v jednom týmu je skvělé. A že jsem s ním v lajně, to je úplně úžasné!“
Dohromady je dala Martynkova nemoc. „Já ve druhém útoku supluju. Budu makat v každém zápase a uvidíme, jak to trenér poskládá, až se Rosťa vrátí,“ je zvědavý Martin Hanzl. Nikdy s bratrem nehrál, poprvé až v letní přípravě v Německu ve dvou utkáních. „A v soutěžním zápase až teď,“ připomněl starší. „Vždycky jsme se míjeli, jsme od sebe čtyři roky. Až v Litvínově jsme se potkali.“
Robin Hanzl nosí trikot číslo 78, Martin Hanzl 79. Matou tím snad soupeře? „Já si vybral dres sám, chtěl jsem, ať jsme pěkně seřazení,“ usmívá se méně zkušený. „Ba ne, prostě se mi tohle číslo líbí a zrovna to takhle vyšlo.“ Nejen číslem a vzhledem, ale i herním projevem jsou si dost podobní. „Oba jsme rádi na puku, radši nahráváme než střílíme. Aspoň že jeden z nás dal gól,“ kření se Robin.
Martin Hanzl překonává sparťanského gólmana Tomáše Pöpperleho.
První trefa přišla v prvním zápase Martina proti Spartě. „Kuba Černý nás vyslal s bráchou do dvou na jednoho, Robin mi to přiklepnul a já to se štěstím dal, brankáři puk podjel pod hokejkou. Byli tu táta i přítelkyně, uvidíme, co řeknou doma,“ těšil se Hanzl mladší, až bude radost sdílet se svými nejbližšími.
A sdílet možná bude i puk, kterým svého premiérového zásahu docílil. Nárokovat by si ho totiž mohl i další gólový debutant Josef Stříbrný. „Ptal jsem se ho, jestli uděláme společnou fotku. A on na to, že mu puk nikdo nedal. Tak ho asi přepůlíme!“
