Neděle 25. února 2024, svátek má Liliana
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 25. února 2024 Liliana

Moravčíkův nový život na severu: Česká vyčůranost se tu neodpouští

  9:56
Z okna pronajatého bytu v Tampere se dvěma ložnicemi má krásný výhled na břeh jezera Näsi. Hned u něj je velký park, ideální místo na procházky. „Teď pořád sněží a náš pes Maylo je z toho úplně nadšený. Je tu i spousta dalších, menších jezírek, ideální místo na venkovní vyžití,“ líčí spokojeně 26letý hokejista Michal Moravčík.
Michal Moravčík

Michal Moravčík | foto: Zdeněk NěmecMAFRA

Bezmála dvoumetrový obránce a plzeňský odchovanec už půl roku poznává angažmá v Tappara Tampere, klubu čtrnáctinásobných finských šampionů na jihu země. Mimochodem, nedávno tam teploměr přes den naměřil mrazivých mínus sedmnáct stupňů.

Pořádná zima.
Není to pravidlem. Před pár dny bylo mínus dvanáct, třeba na začátku týdne jen jeden stupeň pod nulou.

Zdá se, že jste se v Tampere zabydlel rychle.
Život je tady super, jsem naprosto spokojený, nemůžu si na nic stěžovat. Od klubu jsem dostal auto, do pronájmu velký byt, prostoru máme s přítelkyní až až. Na stadion to mám deset, dvanáct minut podle provozu. Tampere má na počet obyvatel o něco víc lidí než Plzeň, ale hodně jich žije v příměstských aglomeracích. Samotné centrum není velké, město je rozdělené jezery. Plzeň má rozsáhlý historický střed, nesrovnatelný s tím, co je tady. A asi i pestřejší nabídku, co se týká normálního života.

Jenže život má teď na většině planety k normálu daleko. Jak vás ve Finsku aktuálně ovlivňuje epidemie koronaviru? I nejvyšší soutěž se před Vánoci na chvíli přerušila.
Ale to nebylo kvůli tomu, že by vláda zpřísnila opatření. Vedení soutěže přerušilo ligu, protože na stadion nesměli fanoušci. A bez lidí hrát nechtěli. Nějaké zápasy se odložily, teď je situace taková, že do konce ledna hrajeme bez lidí a od února už by se to mělo opět rozjet i s diváky.

Jak rozsáhlá jsou ve Finsku omezení v normálním životě?
Každý region si řídí situaci sám. Obecně platí, že omezení nejsou prakticky žádná, jen doporučení. Cítíme se v bezpečí a lidi k tomu sami přispívají. Jsou zodpovědní, důslední, snaží se neriskovat. Když půjdete do obchodu, 95 procent lidí bude mít roušky. Všude jsou stojany s dezinfekcí, všichni ji používají. Restaurace jsou otevřené, některé menší ale zvolily jen rozvoz jídel. Alkohol je omezený do deseti večer, zavírá se v jedenáct.

Takže i na pivko si odskočíte?
No, tady ty místní... (úsměv) Naštěstí přímo v budově, kde bydlíme, je obchod a tam prodávají Prazdroj. Nic laciného, půllitrová plechovka za 3,30 euro. Ale zdroj mám.

Před časem jste na sebe prozradil, že doma rád vaříte. Poznáváte už finskou kuchyni?
Moc ne. Vím, že jsou klobásoví. Ale jednu místní klobásu jsem zkusil a ta mi popravdě moc nesedla. Podává se za tepla a s mlékem. Nepřipomínalo to masný výrobek, spíš kroupy, měl jsem potíže to vůbec spolknout. Soba nebo losa jsem tady nikde nezaznamenal. Zato ryby ano, ty jsou skvělé a umí je připravit výborně. Dominik Hrachovina nás vzal i do takové tržnice, kde dělají čerstvé lososy s různými přílohami. Skvělé, pochutnal jsem si. Když si občas vyjdeme na večeři, většinou si objednáme rybu. A nikdy jsme nebyli zklamaní.

Soudě podle originální filmografie jsou Finové svérázný národ. Poznáváte to i v reálu?
To úplně neumím posoudit. V kabině jsou finští spoluhráči super, žádnou svéráznou povahu jsem nepoznal. Snaží se s námi bavit, zapojovat nás do dění. Správná hokejová kabina, srandičky.

Jegor Činachov (vpravo) a Michael Moravčík v souboji o puk na Karjala Cupu v duelu Rusko - Česko

S gólmanem Hrachovinou a útočníky Smejkalem a Špačkem jste v klubu hned čtyři Češi. Trávíte spolu hodně času?
Jasně. Víceméně bydlíme všichni pohromadě na padesáti metrech ve větším komplexu, kde máme od klubu pronajaté byty. Stejně tak Američan Blood, další cizinec v týmu. Ale nejvíc času trávím s Dominikem, bydlíme ve stejném vchodě, dost toho podnikáme společně.

Hrachovina v Tappaře působí roky, jakou pozici jste si v první sezoně vybudoval zatím vy?
Při hře pět na pět nás trenér drží pravidelně na čtyři lajny, abychom byli v zápřahu. Jinak hraji první oslabení, tam jsem jako doma. (úsměv) Zatím jsem se nedostal na přesilovky, mojí snahou je najít i tam cestu.

Nastupujete v první či druhé formaci a poslední dobou ve dvojici s mladým Santtu Kinnunenem. Vyhovíte si na ledě dobře?
Zpočátku jsem hrál s jiným pravákem, pak to trenéři změnili a chtěli rozložit obranu tak, aby byl vždy zkušenější hráč a k němu někdo mladší, kterému pomůžeme nahoru. S Kinnunenem není problém, vyhovíme si, v pohodě komunikujeme v angličtině.

Angličtina je v kabině takový úřední jazyk?
Úřední jazyk je finština, jenže... (smích) Naštěstí až na jednoho hráče, který je takový ruso-fin a anglicky skoro nemluví, si my ostatní s angličtinou vystačíme. Takže nám to domácí kluci z finštiny překládají.

Pár finských frází už jste ale pochytil, nebo ne?
Chytám se na slovíčka, co padají pořád dokola. Takže ta sprostá byla jako první na řadě, samozřejmě. (úsměv) Umím pár výrazů, ale ponořit se do toho jazyka nejde. Když je poslouchám, přijde mi to jako jedno dlouhé slovo. Vůbec nepoznám, kdy je mezera, konec věty.

Na premiérový gól za Tapparu jste čekal do 18. prosince, trefil jste se v Turku při výhře 6:3. Spadl vám kámen ze srdce?
Upřímně, ani jsem ho neslavil. Byl to poslední gól za rozhodnutého stavu, bez lidí v hledišti... Je to zvláštní, není tam to napětí a euforie. Kdyby to bylo třeba na 2:1, prožívám ho víc. Ale samozřejmě jsem za něj byl moc rád, je super, když se v novém působišti trefíte. Padl po špatné rozehrávce, já to od jejich beka dostal přímo proti hokejce mezi kruhy na volej a gólmanovi jsem prostřelil teploměr.

Šestačtyřicetiletý trenér Jussi Tapola působil jako asistent u finské reprezentace, krátce vedl také čínský Kunlun v KHL. Jak spolu vycházíte?
Nemáme problém, s trenéry jsem vycházel všude. Ale teď se nedaří, mám smíšené pocity. Hledáme cestu ven a občas mi hlava nebere, co se děje, jaké jsou tréninky. Je to zvláštní. Ale pramení to ze situace, kdy jsme třikrát za sebou prohráli. Všichni se snažíme vrátit na vítěznou vlnu, na lepší pozici v tabulce.

Jaké jsou ty zvláštní tréninky?
Je to teď specifické tím, že se hraje méně zápasů a hodně trénuje. Až od února půjdou utkání rychle za sebou. Občas to připomíná letní přípravu, kdy jsme hodinu a půl bruslili a fyzicky byli zdecimovaní. Úplně nerozumím, proč se v lednu takhle trénuje. Ale na druhou stranu, tady se jede furt na sto procent. Při zápasech i v tréninku. Kdybyste zkusili takovou českou vyčůranost, někde si ulevit, tak to se tady neodpouští.

V tabulce jste na hraně play off, střídáte úspěšné série a šňůry porážek. Je nevyrovnanost výkonů největší problém?
Snažíme se pořád najít balanc, výkony ustálit na dobré vlně. Ne aby to bylo jako houpačka, tři zápasy jo a pak zase tři ne. Zatím se to moc nedaří, i když poslední zápasy byly spíš o laciných gólech. Nasazení a bojovnost byly v pořádku, i hra nějak vypadala. Ale potřebujeme soupeře přetlačit a začít vyhrávat.

Vnímáte teď jako cizinec na sebe větší tlak?
Tlak si na sebe dělám hlavně sám. Snažím se týmu pomáhat, jak to jde, ale očekávám od sebe ještě víc. Je to o detailech, malých věcech, které se v zápase stanou. Není to ještě úplně podle ideálních představ. Možná jsme teď my cizinci víc pod drobnohledem. V tom jsem rád, že nerozumím té jejich hatmatilce, média jdou mimo mě. (úsměv)

Mimochodem, je to třicet let, co do Tampere přišel útočník Jiří Kučera, plzeňská legenda. A strávil v Tappaře úspěšné čtyři sezony. Přišla na to někdy řeč?
Popravdě ne. V klubu už se asi všichni obměnili. Netroufám si říci, jestli si na Jirku ještě někdo pamatuje. Možná jeden z masérů, to se určitě poptám.

Na podzim jste v českém dresu odehrál finský Karjala Cup. Přemýšlíte, jaké máte šance dostat se letos na mistrovství světa?
Na šampionátu bych si samozřejmě zase moc rád zahrál. Ale copak v téhle sezoně můžete něco plánovat? Nikdo neví, jestli nějaké mistrovství vůbec bude, jaká bude situace. Takže se soustředím na to, jak vypadá aktuální situace v Tampere, myšlenky na národní tým teď nemám. Plánovat nemá smysl.

Sledujete na dálku, jak si v extralize vede Plzeň?
Jsme v kontaktu s Romanem Vráblíkem, napíšeme si i s fyzioterapeutem Adamem Havlem. Po očku kluky sleduji, ale že bych se díval na zápasy, to moc ne. Bez diváků je to divná podívaná, člověka nevtáhne, takže si v televizi pouštím raději jiné programy. Je to zvláštní doba.

I váš odchod z Plzně byl zvláštní, loni na konci ledna vás nečekaně vyměnila do Litvínova. Cítíte nějakou hořkost?
Stalo se, je to hokejový život. Už bych se v tom nevrtal. Já jsem to vzal v Litvínově jako výzvu. I Jirka Šlégr mi říkal, ať si za ten největší cíl vezmu záchranu. Tak jsem to přijal a to se nám povedlo splnit. I z osobního hlediska mi to nakonec pomohlo, poznal jsem něco jiného, na ledě dostal hodně prostoru. Ono je dobré udělat ten krok, kdy vystoupíte z klubu, kde jste celý život.

Michal Moravčík s přítelkyní Andreou a psem Maylem

Kdy jste se vlastně naposledy dostal domů?
Já byl doma naposledy loni v červenci, před odletem do Finska. Ale byli tady rodiče, když povolili lety s negativním testem. Naši navíc covid měli, stačil papír, že prodělali karanténu. Sešli jsme se před Vánoci, bylo to moc fajn. Ale nebylo to o dárcích. Ty nám poslali už předtím, protože trvá skoro měsíc, než sem dojde nějaký balík. Teď do Čech poletí přítelkyně. Na týden, potřebuje vyřídit něco kvůli škole. A taky vyzkoušet svatební šaty.

No vida. Kdy chystáte životní krok?
To záleží na české vládě, co nám povolí. (smích) Svatba by měla být v červnu.

Takže Bolešiny, malá obec na Klatovsku, odkud oba pocházíte, budou na nohou?
Asi bych nezabíhal do detailů, nevíme, s čím můžeme kalkulovat, bude se to všechno řešit za pochodu. Zatím prozradím jen to, že máme zamluvený takový malý hotýlek. A uvidíme, jaká bude situace v červnu.

Jak jste žádal o ruku?
To bych si nechal pro sebe, je to naše soukromí. Ale tradičně, poklekl jsem... Ještě loni v létě v Česku, před svým odletem. Rodiče jsme o tu informaci neochudili.

Autor:

Mistrovství světa v hokeji 2024

Hokejové MS 2024 se uskuteční od 10. do 26. května v Praze a Ostravě. Český tým se představí v pražské základní skupině, kde ho čekají Kanada, Finsko, Švýcarsko, Dánsko, Norsko, Rakousko a Velká Británie.

  • Nejčtenější

Můj druhý domov. Jágrovi v Pittsburghu vyvěsili „68“ pod strop, pak vyjel i na led

18. února 2024  18:30,  aktualizováno  19.2 1:19

Jako teprve čtvrtému českému hráči v historii vyvěsil klub z hokejové NHL dres pod strop své arény....

Jágr trénoval s Pittsburghem, chce také na rozbruslení. Zvládl by i zápas?

17. února 2024  20:55

Mimořádný moment, mimořádné zpestření. Den před vyvěšením dresu ke stropu haly v Pittsburghu se...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

U nás ho mají za hrdinu. Šlégr vzpomíná na Jágra: Nechtěl, abych mu pomáhal

19. února 2024  15:05

Všemu přihlížel z bezprostřední blízkosti. Přímo na ledě sledoval, jak dres Jaromíra Jágra stoupá...

Zdemolované Kladno čeká další baráž. Lídr otočil derby, Kometa je těsně čtvrtá

23. února 2024  17:20,  aktualizováno  22:58

Hokejová extraliga pokračovala pěti zápasy 48. kola. Páteční program definitivně rozhodl, že Kladno...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Lídr rozdrtil Liberec, Kometa zdolala Spartu a je čtvrtá. Třinec slaví čtvrtfinále

18. února 2024  13:50,  aktualizováno  21:25

Hokejová extraliga v neděli nabídla další porci zápasů v rámci kompletního 46. kola. Program...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Dva zápasy mimo. Brněnský Okál dostal distanc za faul loktem

25. února 2024  11:01

Brněnský útočník Zdeněk Okál obdržel od disciplinární komise hokejové extraligy dvouzápasový trest...

Kladno zrůžoví, sezona zčernala. Zlom? Musel bych brečet, pomlčel Vejvoda

25. února 2024

Hattrick, o jaký nestáli. Hokejoví Rytíři budou potřetí v řadě šermovat v baráži, aby zachránili...

Hronek zachránil zápas proti Bostonu, skórovali i Palát a Zadina

24. února 2024  22:34,  aktualizováno  25.2 10:42

Obránce Filip Hronek při hře bez brankáře vyrovnal v utkání s Bostonem a pomohl Vancouveru k...

Znojmo zdolalo v první lize Vsetín a udrželo naději na záchranu

24. února 2024

Hokejisté posledního Znojma vyhráli v 50. kole první ligy doma nad druhým Vsetínem 6:3 a udrželi si...

Útok moukou byl podvod. Bendigovi hrozí trest, že úřady zaměstnal zbytečně

Zpěvák Jan Bendig se nestal obětí útoku moukou, jak sám všude rozhlašoval. Celou událost s „pachatelem“ ve skutečnosti...

Dcera Vladimíra Ráže žije bez ruky. Protézu odložila po dvaceti letech

Veronika Rážová (43) je dcerou slavného českého herce Vladimíra Ráže. Narodila se bez levé horní končetiny. Za hendikep...

Bufet v Českém Krumlově se stal přes noc hitem. Zaujal řízkovým chlebíčkem

Fotografie chlebíčku na řízku obletěla na sociálních sítích během středečního dne téměř všechny skupiny. Tuto...

Známé tváře kritizují Michala Novotného. Nejsem homofob, brání se herec

Na Michala Novotného se na sociálních sítích snesla vlna kritiky. Herec v rozhovoru pro týdeník Téma mimo jiné řekl, že...

Jak uspokojit ženu? Odborníci vědí, jak na to. A za pokus to rozhodně stojí

„Přestože jsem po třicet let zkoumal ženskou psychiku, nejsem s to odpovědět na velkou, dosud nezodpovězenou otázku, co...