Ostatně zoo? Na Sibiři? Co je tam za zvířata? „Spousta! Lední medvědi, lachtani...“ vypráví Martin Procházka.
V Omsku je stejně jako Patera druhý rok. Jenže se mu nedaří tolik jako spoluhráčům. Ti už podepsali nové smlouvy: Vlasák na rok, Patera na dva. „Mohli jsme si i trochu poroučet,“ říká Vlasák.
Právě on vyrostl ve hvězdu ruské ligy, dvě kola před koncem základní části má šanci vyhrát bodování. „Chtěli, abych tu zůstal i pak, ale mně bude další rok stačit. Rád bych si ještě zahrál v Česku.“
Málokdo ví něco o Omsku, milionovém městě olejářů na transsibiřské magistrále. Zapadákov? Konec světa? „Kdepak, je tam snad nejnižší kriminalita v Rusku,“ tvrdí Procházka. „Tedy až na okrajové oblasti, ale tam nikdo nechodí.“ „Restaurace jsou moderní, v obchodech je všechno,“ říká Vlasák. „Ale chudobu taky vidíte. Lidi, kteří u nás nadávají, by sem měli na chvíli přijet.“
V Omsku bydlí Češi pět minut od sebe. Řidič je společně vozí na trénink, po něm jdou s rodinou na nákupy nebo na večeři. „Žiju stále stejně, v Česku, Americe nebo ve Švédsku,“ prohlašuje Pavel Patera.
Jen s cestováním k zápasům je potíž. Všude se létá a k nejbližšímu soupeři do Novosibirsku je to tisíc kilometrů. Manželky zůstávají samy, ale nestěžují si. „Vezmou děti, sejdou se v jednom bytě a jsou tam celý den,“ říká Procházka.
A kde se jim při cestách nejvíc líbí? „Určitě v Moskvě a Petrohradu, to už je Západ. Samé obchody, restaurace...“ chce pokračovat Vlasák, ale Patera ho zastaví. „Dej už pokoj s těma restauracema!“ „A co je tam jiného?“ „Třeba architektura.“ „Na tu není čas.“ „A na restaurace je?“ „Dej pokoj, jíst musím.“
Když se letí k zápasu, nocují Patera s Procházkou spolu. A Vlasák? „Raději sám, jsem rád, že si od nich odpočinu.“ Jenže to neměl říkat. „Vždyť tě nikdo nechce,“ prohodí Procházka.
Ještě před pár týdny pobýval Vlasák na hotelovém pokoji s Jiřím Šlégrem, čtvrtým Čechem v Omsku. Jenže obránce se zranil a po operaci stále nehraje.
Těm třem se trochu ulevilo. Ne že by kamarádovi zranění přáli, ale hrát mohou jen tři cizinci. „Jestli jsme rádi, že Jirka marodí? To je těžká otázka,“ dumá Patera. Zní to však, jako by odpověděl ano.
