Její půvabné květy jsou ozdobou mnoha zahrad, překrásně až omamně voní. Řeč je o trvalce třemdavě bílé, vysoké až metr, která dokáže být přes všechnu nádheru pěkně nedůtklivá. Po kontaktu s kůží vám za slunečného dne způsobí bolestivé puchýře, jak se osobně přesvědčil i autor tohoto textu. Na co si dát na zahradě pozor? To vysvětluje jedna z autorek expozice Ďáblova zahrádka Mgr. Jarmila Skružná z Botanické zahrady v pražské Troji.
Mám ruce samou jizvu po hojících se puchýřích. Způsobila mi je třemdava bílá. Máte ji v expozici také? Samozřejmě. Do naší Ďáblovy zahrádky, která se zaměřuje na různě nebezpečné rostliny z naší přírody, bezpochyby patří. Tamhle ji vidíte už po odkvětu s jejími hvězdicovými plody. Řadí se mezi rostliny, jejichž účinné látky (v tomto případě silice) způsobují větší citlivost kůže na sluneční záření. Funguje to v podstatě tak, že pokud vám tyto látky ulpí na kůži a vy se pohybujete na přímém slunci, pohlcují větší množství záření a vy se můžete nehezky spálit, mít silnou vyrážku, dermatitidu. Jde o fotosenzitivitu nebo, chcete-li, fotosenzibilitu.
Přitom překrásně voní. No právě. Za horkého dne třemdava vydává opravdu omamnou vůni a z lodyhy a listů vypařuje takové množství silic, že je možné je i zapálit. Údajně se může i samovznítit. Zřejmě proto se o ní traduje, že by mohla být onou pověstnou biblickou rostlinou. Lidově se jí říká ohnivý keř nebo také Mojžíšův keř. Traduje se, že schopnost třemdavy se samovznítit ověřila dcera významného švédského botanika Carla Linného (1707–1778).
Zajímavé jsou rododendrony, u nichž bývá jedovatý nektar. V Turecku ho umí sbírat včely a výsledkem může být jedovatý med „mad honey“. Člověk může mít otravu už po pár lžičkách.
Jarmila SkružnáBotanická zahrada v pražské Troji
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
