Nečekaný úlovek získali tchai-wanší rybáři 1. června. Hadovitá ryba rodu Regalecus glesne měřila přes pět metrů a vážila přes metrák. "Místní rybáři věří, že její výskyt znamená příchod zemětřesení, nic z toho ale zatím nebylo dokázáno," tvrdí Yuan-Shing, vědecký pracovník v oboru rybolovu. A žádné zemětřesení v místě zatím nebylo hlášeno, přestože Tchai-wan leží v seismické oblasti. Rybáři rybě říkají také Král sleďů nebo Drak.
Podobný úlovek se v oblasti podařil už loni v říjnu, šlo však o exemplář dlouhý "pouhých" 3,5 metru. Obecně se soudí, že "hadovité" ryby rodu Regalecus mohou dosahovat délky osmnácti metrů a že mohou být reálným základem pověstí o bájných mořských hadech, se kterými se námořníci setkávali od doby prvních mořeplaveb a kteří ale byli vždy odsuzováni do říše bájí.
Velký mořský had
Myslí si to i Štěpán Rak, který dlouhodobě studuje staré prameny o starých bájných mořských příšerách. "Je tam příliš mnoho podobností, než aby toto vše mohla být jen náhoda. Problém je v tom, že je dosud prozkoumáno jen nepatrné procento světových oceánů, takže je v této oblasti lidstvo odkázáno na pověsti a legendy skoro stejně jako před staletími. Ulovených exemplářů je během let jen minimum, zřejmě ale může jít o jednotlivé větve rodů stejných předků," říká.
Nejstarší kresby, na kterých se objevil takzvaný mořský had, jsou podle některých zdrojů až 26 000 let staré. Zvíře se na kresbách podobalo plesiosaurovi.
Obří mořský had byl hodnověrně zpozorován už v roce 1817. Zprávu o něm přinesli rybáři, nikdo jim ale nevěřil. Až o několik dní později se "příšera" dostala až do blízkosti města Gloucesteru, a tak se o její existenci mohly přesvědčit stovky lidí. Její délku pozorovatelé odhadli na 18-21 metrů, pronásledování rybářů však unikla.
Nejnápadnějším prvkem na hadovi bylo to, že se pohyboval vertikálním vlněním těla - běžní pozemští hadi se vlní horizontálním směrem. To odpovídá některým dobovým obrázkům, kde je vidět mořský had vlnící se v blízkosti lodi.
Bájní mořští hadi "v moderní době" vzbudili pozornost i 4. prosince 1893, kdy byl na širém moři nedaleko mauritánského pobřeží zpozorován jeden z nich. Jeho délku odhadli na 24 metrů. Po oznámení se stal ovšem kapitán terčem urážek a vtipů. Nicméně cirkusový magnát P. T. Barnum tehdy vypsal odměnu 240 000 dolarů za živého nebo mrtvého mořského hada, výsledek se ale nedostavil, a tak vše usnulo na mrtvém bodě a bájný mořský had byl opět odsunut do říše bájí.
Přelomovým se stal 7. prosinec roku 1905. Tehdy spatřil jistý E. Mead-Waldo, vážený člen britské Zoologické společnosti, z paluby lodě Valhalla u brazilských břehů nedaleko přístavu Belém Pará podivného tvora. Jak sám vyprávěl, pozoroval jeho ploutev trčící nad hladinou a hadí hlavu s dlouhou šíjí. Tento rok se navždy zapsal do "Kroniky mořského hada“ jako rok, kdy byl poprvé pozorován profesionálním zoologem!
Poslední léta jsou na podobné extrémní úlovky chudá. Přesto se ale občas podaří vylovit třeba i mrtvý exemplář mořského hada. Jako například v roce 1977. Jeho stavba přesně odpovídala starým popisům: malá hlava na dlouhé šíji, štíhlý trup, dlouhý ocas a ploutvovité končetiny. Podle Štěpána Raka mu kryptozoologové přezdívají "pseudoplesiosaurus“ či "plesiožralok“. Upozorňuje, že se k téže variantě přiklonil i ředitel zoologického výzkumu při Japonském muzeu: "... Jde o plaza a z fotografií vyplývá, že by se mohlo jednat právě o plesiosaura. Do naší doby nemohl přežít jen jeden jediný, musí jich v oceánu žít víc!“
Regalecus glesne – Hlístoun červený- Zařazení do systému : třída Actinopterygii – paprskoploutví, řád Lampriformes – leskyňovci, čeleď Regalecidae - hlístounovití |
