Ve skutečnosti jde o starou techniku lovu ryb praktikovanou na jihu a středozápadě USA. Sumci se tak chytali už v době velké hospodářské krize. Říká se jí „noodling“. Dnes se tak chytají především sumečci plochohlaví, ale loví se tak i jiné druhy ryb běžně o hmotnosti nad dvacet kilogramů.
Lovec při noodlingu nalezne díru, ve které se sumci skrývají v období tření. Samice sumce se drží u vajíček a samec díru hlídá. K díře se lovec dostane vodou. Někdy se do ní dokonce sám potopí. Do této díry pak strčí ruku, většinou chráněnou rukavicí.
Někdo má rukavici jenom po zápěstí, jiný až po loket. Když všechno jde podle plánu, sumec zaútočí a do ruky se zakousne. Někdy ji polkne až do jícnu.
Sumci nemají zuby jako žraloci, takže se svým „kartáčem“ ruky při obraně nebo snaze o únik spíš podrží. Lovec pak rybu většinou za pomoci parťáka na břehu nebo v lodi táhne z vody. Sumci někdy nechává ruku v tlamě, jindy ho drží za čelist. Technika lovu se v USA dědí z generace na generaci. V noodlingu se pořádají i různé turnaje. O jednom z nich vysílal National Geographic Channel seriál Mudcat.
Není to právě bezpečné
Tato technika samozřejmě není příliš bezpečná. To, co prostého diváka nejvíce vyděsí, tedy samotné zakousnutí sumce do ruky lovce, je přitom nejméně rizikovou částí lovu.
Mnohem větší nebezpečí plyne z toho, že lovec nikdy neví, co se v díře pod vodou skrývá. Někdy to bývá aligátor, želva nebo jedovatý had, kteří obsazují prázdné sumčí díry.
Hrozí i utonutí. Někteří lovci se pro sumce potápějí až do šestimetrové hloubky, kde mohou snadno uváznout. Přítomností kolegy se nebezpečí snižuje, ale neeliminuje.
Kvůli bezpečí lovců a lovkyň a udržitelnosti rybích populací byl noodling v některých amerických státech zakázán. V mnoha státech, jako třeba v Texasu, je však noodling zcela legální a zřejmě ještě hodně dlouho bude.
