Lidé řeší problémy inteligencí. Když zatoužíte po novém domě, vezmete v úvahu nejen stav svého konta, ale i estetické nároky, stavební normy nebo nosnost materiálu. Dům si načrtnete, spočítáte, vyběháte povolení a najmete stavební firmu.
Fascinující stavby zvířat |
Zvířata mají v mozku uložen „recept“ prověřený evolucí, který stále dokola opakují. Opice, vrána, delfín nebo jiný inteligentnější tvor sice občas vynalezne originální řešení, ale to je spíš náhoda. Příroda neinovuje. Zvířata nikdy nevymyslí tepelné čerpadlo, automatické dveře od garáže, zateplení fasády polystyrenem nebo další zlepšení projektové dokumentace. To však vůbec neznamená, že jsou proti lidským stavbám pozadu.
Naopak, mají miliony let náskok. Pavoučí síť, ptačí hnízdo nebo mraveniště jsou dotaženy k absolutní dokonalosti. Z hlediska vynaložení energie a funkčnosti výsledku to už líp nejde. A neplatí to jen pro „přízemní“ stavby.
Až na podzim zvednete hlavu k obloze, všimněte si vznešené nebeské architektury ptačího hejna. Existují dva základní druhy. Tažní ptáci, třeba husy, létají v klínu ve tvaru písmene V.
Britští vědci v roce 2014 s pomocí senzorů a počítačové animace zjistili, že jim to šetří energii. Tvar V vytváří vzduchové proudy, které ptáci letící za sebou optimálně využívají. Samozřejmě neznají aerodynamické ani fyzikální zákony – příroda jim naprogramovala mozky.
Menší ptáci, třeba špačci, mají jiný problém. Potřebují uniknout dravcům. Sdružují se proto do obrovských hejn, která se chovají jako superorganismus. Amébovitě se ve vzduchu přelévají a chaoticky mění tvar, ovšem pořád přitom zůstávají kompaktní. Sokoly, káňata a další dravce to mate a znemožňuje jim to soustředit se na jedinou oběť.
Jak se však špačci v hejnu domlouvají? Kdo pohyby řídí? Italští vědci v roce 2011 zjistili, že nikdo. Každý pták sleduje směr letu přesně šesti svých sousedů, čímž vzniká samoorganizující se struktura. Když jeden pták před dravcem uhne, vznikne v hejnu vlna, jejímž výsledkem je únik všech ptáků kolem.
A teď se podívejte na další instinktivní a zároveň geniální zvířecí řešení problémů, nad kterými bychom si my museli lámat hlavu.
Bzučící inženýři
Včelí plást je složen z pravidelných šestibokých útvarů, kterým se říká buňky. Na první pohled je to banální kombinace skladiště a dětské ubytovny – do buněk včely ukládají med a pyl a krmí v nich larvy.
Z pohledu technika je ale včelí plást naprosto dokonalou strukturou. Matematické analýzy ukázaly, že kombinace šestihranů umožňuje ideální využití prostoru. Ale nejen to – spotřeba materiálu je při tomto způsobu řešení nejmenší a pevnost výsledné konstrukce největší. Lidští inženýři se od včel poučili třeba při návrhu voštinové konstrukce vnitřku ultralehkých běžeckých lyží.
Dobrý soused, půl štěstí
Na jihu Afriky žije pták jménem snovač pospolitý, podobný vrabci. Skupiny snovačů si v souladu se svým jménem v korunách stromů stavějí komunitní hnízda až pro tři stovky ptačích rodin. Ve stavbách velkých třeba i 10 metrů žijí pospolu, ale každý pár má svou komůrku. Prostě takový ptačí panelák z trávy a klacíků.
Důvodem sdružování snovačů je ochrana před horkem – v rozlehlém hnízdě je i v létě příjemný chládek. Ptáci ho průběžně opravují a udržují, takže jim vydrží desítky let. Něco jako vaše družstvo vlastníků bytových jednotek.
Báně na půdách
Zatímco včely vyhledávají dutiny (ať už ve starém stromě, nebo v úlu), vosy a sršni svá hnízda budují ve volných prostorech. Třeba u vás na půdě. Svým potomkům proto musí zajistit ochranu před vlhkostí a chladem. Blanokřídlý hmyz o miliony let předběhl lidi, alespoň pokud jde o znalost papíru.
Vosy a sršni rozžvýkají dřevo, smísí ho s lepivými slinami a vzniklou hmotu navrství do plochy. Ze zaschlé papíroviny vznikne několikavrstvá ochrana vajíček a larev velká až dva metry. Vzpomeňte si na to, než tu fascinující stavbu zničíte.
Přehrada na Google Earth
Bobr ke svému životu potřebuje rozlehlé mělké vodní plochy, které se však v přírodě moc často nevyskytují. Vytváří si je proto sám kácením stromů a stavbou hrází. Promyšlené „vodohospodářské“ stavby díky pravidelné údržbě vydrží až desítky let, tedy pokud je bobrům nezničí lidé.
K největší bobří hrázi na světě to naštěstí mají daleko. Gigantická stavba dlouhá víc než 900 metrů leží v neprostupných lesích severní Kanady, stovky kilometrů od nejbližších lidských obydlí. V říjnu 2007 byla objevena díky satelitním snímkům Google Earth.
Ukradeno termitům
Hnízda tropických termitů mohou být vysoká až šest metrů, zatímco jejich stavitelé měří jen několik milimetrů. Kdybychom to srovnali s lidmi, naše mrakodrapy by musely být vysoké asi čtyři kilometry.
Termití „katedrály“ jsou navíc dokonale promyšleny včetně stability, orientace ke světovým stranám nebo klimatizačních průduchů, odvádějících horký vzduch. Lidští architekti a urbanisté si dnes u termitů vypůjčují nápady na ideální tvary domů a na co možná nejlepší uspořádání tzv. smart cities, tedy „chytrých měst“. Na termitištích si třeba všimli, že určitý tvar fasády budově zajišťuje pasivní chlazení.
Pták jako fotbalista
Australský pták lemčík láká samičky na podivuhodné stavby z trávy zdobené nejrůznějšími pestrobarevnými předměty. Jsou to triumfální oblouky nebo snad pavilonky? Lidská slova selhávají, stejně tak se nedá tvrdit, že přezdobené stavby jsou kýč. Příroda to slovo nezná.
Do svého svatebního loubí snese lemčík květy, ulity, plody, krovky brouků…Prostě cokoli výrazně barevného. Jediným smyslem stavby je pochlubit se samičce a předvést jí, co dokáže. Loubí má tedy stejnou funkci jako vila nějakého slavného fotbalisty.
Podmořská megapole
Největší zvířecí stavbou světa je Velký bariérový útes. Korálové dílo dlouhé více než 2000 kilometrů se táhne podél severovýchodního pobřeží Austrálie.
Největší zvířecí stavbou světa je Velký bariérový útes – korálové dílo dlouhé více než 2 000 kilometrů, viditelné i z vesmíru. Táhne se podél severovýchodního pobřeží Austrálie mezi městy Port Douglasa Bundaberg a jeho plocha je zhruba stejně velká jako Německo.
Velký bariérový útes je obří kolonií miliard miniaturních korálů, která se podle odborníků tvořila během asi 600 000 let. Do dnešních rozměrů a tvaru však růst útesu nic neřídilo. Koráli potřebují hloubku moře do 30 metrů, takže se prostě přizpůsobili tvaru pevninské desky.
Buddhistická ryba
Potápěči na dně Tichého oceánu občas najdou nádherné geometrické obrazce připomínající buddhistické mandaly. Z písku je vytvářejí různé druhy čtverzubců – ryb, mezi které patří i známá japonská „smrtící pochoutka“ fugu. Smyslem až dvoumetrových obrazců je přivábit samičku.
Čtverzubec obrazce vytváří pořád dokola, 24 hodin denně. Mořské proudy mu je totiž pořád ničí. Můžete si z toho odnést buddhistické poznání o nestálosti světa – všechny věci kolem nás podléhají změně.
