Mícu si vzala rodina paní Barbory z útulku zhruba jako roční, hodně se jí věnují a obě malé dcerky učí, jak se k ní mají chovat. Kočička je opravdovou součástí rodiny, neměla by mít důvod žárlit. Proto se obrátili s prosbou o radu na pořad Kočka není pes a Kláru Nevečeřalovou.
Odbornice na kočičí chování paní Barboru vyslechla, prohlédla si byt z pohledu potřeb jeho kočičí obyvatelky i pozůstatky kočičí moči v koupelně. Nevypadalo to na cílené značkování, Klára spíše usuzovala na zdravotní problém, který kočičku nutí vyhledávat pro vykonání potřeby měkká pohodlná místa, jako je právě dětská matrace nebo kobereček.
Na místě je tedy návštěva veterináře a vyšetření kočičí moči, aby se majitelé ujistili, zda značkování nesouvisí s Míciným zdravím.
Kočičí psycholožka také doporučila přidání druhé a opravdu prostorné kočičí toalety, protože kočka by měla mít možnost v ní stát s nataženým ocasem. Vybrat by se pak měla podestýlka, na kterou Míca není zvyklá.
Míca se dočkala nejen nové toalety, ale i většího škrabadla a vyvýšených odpočívacích ploch z dosahu dětských ruček.
„Je důležité si uvědomit, že na rozdíl od nás má kočka 19,5 milionu čichových buněk, takže v momentě, kdy jde do toho záchodu a je z něj plynová komora, tak tam samozřejmě nechce moc trávit čas,“ vysvětlovala Klára Nevečeřalová. S dodatkem, že člověk má jen 4,5 milionu čichových buněk a se zápachem kočičího záchodu mívá také často problém.
A pro maximální pohodu a pocit bezpečí jinak bezproblémové kočičky ještě Klára doporučila vyměnit škrabadlo pro koťátka za pořádné vysoké škrabadlo s odpočívadly, kam se kočka může uchýlit, když netouží po pozornosti dětí a chce mít svůj klid. Během měsíce by se pak měl ukázat výsledek a z milované Micinky by zase měla být klidná kočička.
A povedlo se. Mladá rodina splnila všechny Klářiny úkoly, takže brzy odhalili příčinu Mícina problémového chování. Už za dva dny po prvním natáčení zanesli k veterináři vzorek moči, rozbor odhalil přítomnost krve a zánět, který se přeléčil antibiotiky a pastilkami s výtažkem z brusinek.
Kočička se dočkala i nového škrabadla a hamaky pod stropem, k níž ještě Klára doporučila přidat pevnou plošinu, aby Míca měla větší jistotu. Nový a větší záchod prý uvítala s nadšením a chodí na něj raději. Hlavně se však zbavila zdravotního problému, takže okamžitě přestala i čůrat po bytě.
Desenský tentokrát bohužel úspěšný nebyl
Psí psycholog se tentokrát snažil pomoci rodině se třemi dětmi z obce Otruby s jejich dvěma nezvladatelnými psy. Dvouletým ovčákem Waffem a tříletým anglickým pointrem Trenckem, kteří zřejmě na dvoře velkého venkovského domu vyrostli jako dříví v lese.
Oběma psům by Rudolf Desenský přál, aby majitelé překvapili a konečně se začali výchově svých psů opravdu věnovat. Zbaví je tak zbytečného strachu a nejistoty, což je cesta k vyrovnanému a pohodovému zvířeti. Dluží to Waffovi i Trenckovi.
Ani jeden neumí chodit na vodítku, neposlouchají povely majitelů a cizí psy by společně nejraději zakousli. Není divu, že rodina pomalu přestává psy zvládat. Proto jim Ruda doporučil začít úplně od začátku: pořídit lepší výbavu, odnaučit psy tahání na vodítku a trénovat základní povel sednutí. Aby oba Waff s Trenckem pochopili, že pravidla určují majitelé, ne oni dva.
Ale to už je jen na majitelích a jejich vůli na výchově psů opravdu zapracovat. Když se Ruda za nimi po měsíci vydal, s lítostí konstatoval, že zatím pro změnu neudělali vůbec nic. Je to škoda. Pro oba psy, pro celou rodinu a koneckonců i pro jejich okolí. Nicméně naděje umírá poslední.
