Uhlířina či grenadýrmarš. To jsou jídla chudých, která stále inspirují

Některá vařily ještě naše babičky, jiná jídla už zavál prach dávných staletí. Původ mnohých z nich už dnes ani nevystopujeme. V českých zemích chudí lidé neměli nikdy kvalitních surovin nazbyt, přesto můžou být některé recepty inspirací pro rychlé a levné menu i dnes, připomíná týdeník 5plus2.

Uhlířina lákala na špek

Uhlířina trochu netradičně v zapečené podobě

Levné jídlo z minima surovin a přece tak chutné, že ho ve středověku nejchudší vrstvy obyvatelstva milovaly. Zejména těžce pracující uhlíři, podle kterých dostal tento pokrm jméno – uhlířina.

Potřebujeme: 300 g hladké mouky, 3 vejce, špetku soli a trochu vody, 800 g brambor, cibuli, kmín, kousek špeku. 

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech.

Postup: Mouku vysypeme do mísy, přidáme sůl, vejce, vodu podle potřeby a promícháme. Vypracujeme těsto, necháme 30 minut odležet, vytvoříme válečky a nakrájíme z nich noky, které poté vaříme ve vodě, dokud nevyplavou. 

Mezitím si uvaříme 800 g brambor ve slupce, poté je oloupeme a nakrájíme na kolečka. Na pánvi osmažíme nakrájenou cibulku s kousky špeku a přidáme kmín, který krásně zavoní. 

Přidáme brambory a noky, osolíme, promícháme a podáváme. Nejlépe s kyselou okurkou.

Kočičí svatba z krup

Kočičí svatba je vlastně šoulet, na ilustrační fotce je doplněný husou.

Pokrm připomínající svým názvem spíš nějakou pohádku se vařil z krup a hrachu. Jeho původ bychom našli zřejmě v jižních Čechách. 

Šoulet

Postup: Den předem namočíme 300 g hrachu, poté ho scedíme a v hrnci v čerstvé vodě vaříme doměkka. Asi 200 g ječných krup propláchneme, dáme do hrnce s vodou (vody dvakrát více než krup) a přivedeme k varu. 

Mezitím na pánvi zpěníme na sádle větší cibuli a 200 g nakrájené slaniny. Nakonec přidáme lžičku drceného kmínu, hrst majoránky, dva stroužky česneku, kroupy a hrách, promícháme a je hotovo.

Grenadýrmarš zasytil vojáky

Grenadýrmarš je pro nás nezvyklá kombinace brambor a těstovin.

Toto vydatné jídlo vzniklo zřejmě za napoleonských válek a původ má v zemích rakousko-uherské monarchie. Původně se vařilo hlavně ve vojenských polních kuchyních, protože bylo vydatné, daly se do něj přidat i zbytky vzniklé při přípravě jiných pokrmů.

Potřebujeme: 250 g jakýchkoliv těstovin, 500 g brambor, 1 až 2 cibule, 2 polévkové lžíce sádla, kmín, pepř, červenou papriku. Pokud byl k dispozici, tak se přidával i špek.

Postup: Uvařené brambory rozšťoucháme s cibulí, v jiném hrnci uvaříme těstoviny. V kastrolu mezitím rozehřejeme sádlo, přidáme koření a poté přilijeme asi deci vody z uvařených těstovin. 

Za stálého míchání provaříme, až vznikne jakási hustá omáčka. Poté sundáme z ohně, přidáme rozšťouchané brambory a uvařené těstoviny a promícháme.

Ozdobíme osmahnutým špekem.

Polévku z jarních bylinek vylepšil hovězí vývar

Polévka z jarních bylinek

Polévky patřily k základnímu jídelníčku po staletí. Hospodyňky při přípravě využívaly sezonní plodiny, v tomto případě jarní bylinky. 

K přípravě následující polévky potřebovaly kerblík, openec (což je lidové označení popence obecného, zvaného též zemní břečťan či kundrátek), lístky jahodové, fialové a kmínové a mladou zelenou cibulku. 

Postup v originálním znění: Bylinky vyper dobře a svař v hovězí polívce, proceď je, rozsekej na drobno, dej rozsekané do hrnku a hovězí polívku, v kteréž byly vařeny, na ně nalej. 

Dej pak do hrnečku dvě pěkné lžíce mouky, rozmíchej ji se třemi loty (lot je stará jednotka hmotnosti představující asi 17 gramů) másla, přidej trochu vlažné smetany, tři žloutky, rozmuť to dobře dohromady, vlej do vařící polívky, kterou trochem květu okořeň, rozmíchej ji dobře u ohně a vlej ji do mísy na žemličku, na kostky rozkrájenou a usmaženou.

Druhů polévek bylo mnoho. Chudší uvařili ve velkém hrnci to, co bylo zrovna doma – zelí, hrách, brambory či zeleninu, za přikusování chleba pak pojídali i několik dní. Některé se vaří dodnes, třeba česnečka nebo couračka. 

To se zvlášť uvaří brambory a zvlášť zelí, které se zahustí moukou rozmíchanou ve smetaně, povaří, přidají se brambory a nakonec kus másla. Pivní polévka byla také jednoduchá – pivo se povařilo s kmínem, zahustilo se moukou rozmíchanou v mléce, přidaly se žloutky, máslo, med a sůl.

A nebo takzvaná gramatika, která svůj název údajně získala v 18. století, protože ji často vařili chudí studenti. Tvrdý chléb se rozvařil v pivu (u chudších lidí ve vývaru z brambor), přidalo se máslo, kmín, rozšlehané vejce a kysaná smetana.

Život si osladili pracharandou

Představte si, že si v obchodě řeknete o „pracharandu“. Rozumět vám prodavačka nejspíš nebude. Pracharanda je totiž velmi stará přísada, ovocný prášek používaný místo cukru ke slazení jídel, sypání koláčů, perníků i různých kaší. 

České hospodyňky ji před stovkami let připravovaly zejména z planých hrušek, ale i kdoulí či oskeruší. Ovoce usušily, rozdrtily na prášek, a tím vznikla pracharanda, jinde známá jako prachanda. 

Někde se sušily celé plody včetně jádřince, jinde se ovoce nejdřív nakrájelo. Pracharanda často nahrazovala skořici, známou v českých zemích sice už v 15. století, tehdy ale byla vzácná a drahá. Po zalití prášku horkou vodou si naši předci pochutnávali na ovocném čaji.

Pečené kvíčaly aneb Toto raději nezkoušejte

Kvíčaly si už dneska neupečete, tak je zkuste nahradit kuřetem.

Ptáci byli v minulosti vítaným a dostupným zpestřením jídelníčku. Dnes pochopitelně není možné ptáky chytat a vařit z nich, ovšem pokud například v receptu kvíčaly nahradíte kousky kuřecího masa, můžete pokrm připravit i dnes.

Místo kvíčaly použijte kuře

Recept v originálním znění: Ober čistě kvíčaly, kůži přes hlavičku stáhni, oči vypíchni, dolejší část zobáku usekni, vnitřnosti a žaludek kromě jater a srdce vyber, pak kvíčaly urovnej, uvnitř a zevně osol, do lístku slaniny obal a nití je ovaž, dej je na mělký kuthan (hrnec či hlubší pánev), přilej trochu dobré hovězí nebo zeleninové polívky a nech v troubě na prudkém ohni upéci.