Jak vypadá
. Zajímavosti a rady
|
Hlíva plicní je sestrou hlívy ústřičné a dlouhou dobu byla mykology za hlívu ústřičnou považována. Od hlívy ústřičné se však odlišuje několika znaky. Hlívy jsou oblíbené hlavně proto, že rostou i v zimě a jejich plodnice jsou velké a masité. Klobouk je 5 – 12 cm široký, sklenutý, často vějířovitý, na povrchu k okraji rýhovaný a někdy roztrhaný, v mládí bělavý, téměř s magnoliovým odstínem, ve stáří dosti tmavě hnědavý. Třeň je 5 – 8 cm dlouhý. Více klobouků může vyrůstat jako květ z jednoho třeně. Lupeny jsou velmi vysoké, bílé, ve stáří žloutnoucí až světle žlutohnědavé, sbíhající na třeň. Dužnina má bílou barvu a trochu moučnou vůni. Výtrusný prach je lilákový.
Kde a kdy roste
Hlíva plicní poměrně roste od května do listopadu (prosince) v listnatých a smíšených lesích, ale i v parcích a zahradách na odumřelých listnáčích (buky, lípy, třešně, osiky, jeřáby, vrby…). Hlívu plicní najdete ve stejnou dobu a na stejných místech jako hlívu ústřičnou, je dosti rozšířená. Měli byste dobře prohlédnout stromy, abyste ji nepřehlédli.
Je jedlá. Z kulinářského hlediska je hlíva plicní všestranně využitelná. Při opatrném sbírání stačí jen otřít klobouky. Větší část třeňů, zvláště část přirůstající ke dřevu, uříznete a zahodíte. Má příjemnou vůni, takže obohatí jídla ze směsi jiných hub.
