V klubu St. Mirren si za rok a půl udělal takové jméno, že posun výš logicky následuje. „Mám zájem zůstat na britských ostrovech,“ hlásí 29letý odchovanec brněnské Zbrojovky.
Důležitým momentem v jeho životě bude nejen přestup, ale také představení nově vzniklého Nadačního fondu Josefa Šurala, u jehož zrodu Hladký stojí. Odkaz svého velkého kamaráda, který před třinácti měsíci tragicky při autonehodě zemřel v Turecku, si nosí dál v srdci.
Jaké je čekání na to, kam se budou ubírat vaše fotbalové kroky?
Celou dobu jsme s manželkou ve Skotsku. V příštích dnech mi v St. Mirren končí smlouva a agentura pracuje na tom, abych měl nové angažmá. Předpokládám, že to bude co nejdříve, řeší se to na denní bázi.
Bude to na ostrovech?
Je v mém zájmu tady zůstat.
Podle všeho jste se tam našel.
Od příchodu do St. Mirren jsem zde maximálně spokojen. Klub sídlí na jih od Glasgow, na předměstí. My bydlíme přímo ve městě. Je to velice příjemné místo pro život, vyhovuje mi přátelský životní styl zdejších lidí. Nemůžu si to zde vynachválit.
Co kdybyste se tedy přesunul do Glasgow Rangers, u nichž jste si mimochodem udělal výborné jméno výkonem ve vzájemném zápase? Jejich trenér, bývalý skvělý hráč Steven Gerrard, vás zahrnul superlativy.
Takové věci mě motivují do další práce a bylo velkým zážitkem si s Gerrardem podat ruku. Ohledně přestupu bych ale nechtěl spekulovat. Řeší se to, a můj příští tým může být jak ze Skotska, tak se díváme do Anglie na týmy z Championship (druhá nejvyšší soutěž po Premier League
Nadační fond Josefa ŠuralaVznik nadace oznámili její zakladatelé v den nedožitých 30. narozenin bývalého hráče Brna, Liberce, Sparty a reprezentace 30. května. Nadace si klade za cíl pomáhat a přispívat k zlepšování a rozvoji kvality života rodiny Šuralových, a to především v souvislosti s péčí o dvě malé dcery. Za vznikem nadace stojí Šuralovi bratři David s Jakubem a jeho kamarád Václav Hladký. Na webu nadacejosefasurala.cz jsou již nyní podrobnosti. |
– pozn. red.).
V mezičase byl představen Nadační fond Josefa Šurala, na jehož vzniku a rozběhu máte velký podíl. Povězte o něm víc.
Tato myšlenka se zrodila už před rokem, kdy jsme se bohužel museli sejít v Brně na Pepově pohřbu. Měli jsme sezení v nejbližším kruhu rodiny a přátel a už tehdy jsme mluvili o tom, že bychom chtěli Pepově rodině nějakým způsobem pomoct.
Po třinácti měsících je zde nadace.
Jednak máme zájem pomoct jeho dcerám, až budou na prahu dospělosti, aby měly přechod do dospělého života trochu usnadněný. Chceme holky podpořit, protože víme, že Pepa by jim zajistil to nejlepší, co by bylo v jeho silách – a nebylo by toho málo, tomu věřím. Tuto iniciativu bychom chtěli převzít. Jedním z našich cílů je zajistit jeho dcerám ať už vzdělání, nebo třeba kurzy v zahraničí, které pro ně v tu chvíli budou dávat smysl. Zkonzultujeme s nimi, co pro ně bude aktuální a v tu dobu nejlepší.
Z toho, co naznačujete, jasně vyplývá, že to nebude jediným hnacím motorem nadace.
Bavíme se o zde finanční stránce a podpoře Pepových dcer, ale je důležité zmínit i to, že vznikem nadace chceme pořád připomínat to, čeho Pepa v kariéře dosáhl. Nebylo toho málo. Spoustě lidem zůstal v srdci a tito lidé se těší na společné akce, kde budou moct zavzpomínat a Pepu si připomenout.
Cestou těchto společných akcí se nadace plánuje vydat?
Aktivit bude jistě přibývat. Vznik našeho nadačního fondu měl velký ohlas a přicházejí k nám různé nápady. Máme partnery, kteří s námi chtějí spolupracovat. Chystáme sportovní utkání. Například se nám ozvali z Modřic, kde Pepa vyrůstal a každý rok tam probíhá turnaj O pohár starosty, že bychom už jeho letošní ročník s činností naší nadace propojili. Lidé přemýšlí, že by rádi měli Pepův dres, kšiltovku nebo další nositelné suvenýry, jejichž koupí by nadaci mohli podpořit. Právě takových věcí bychom chtěli docílit. Nejen na webových stránkách požádat o podporu, ale rozbíhat projekty, jejichž prostřednictvím by nadace rostla. Abychom za nějakých 15 let měli dost prostředků, že budou pro Pepovy dcery prospěšné.
Zaujal Celtic i Rangers. Spekulace, se mnou nikdo nejednal, říká Hladký |
Britskými médii proběhlo, že jste jeden ze svých výborných výkonů památce Josefa Šurala věnoval. Je pro vás dál živá?
Asi nebude úplně jednoduché o tom mluvit... My jsme s Pepou byli prakticky každý den v kontaktu, ať už telefonickém, nebo na internetu. Věděli jsme o sobě, i když jsme hráli v jiných klubech nebo pak v jiných zemích, já ve Skotsku, on v Turecku. Jestliže máte ve svém životě někoho tak blízkého a ten kontakt se přeruší a už není, nemůže být otázkou jednoho roku nebo pěti let jeho přetrvání. Takový člověk zůstane ve vašem srdci nadosmrti.
Bral jste za automatické přihlásit se ke kamarádově odkazu smuteční řečí na pohřbu, kterou jste pronesl?
Abych řekl pravdu, tak ano. Aniž by mně o to musel někdo říkat, tak jsem věděl, že to musím vzít na sebe. Znám Pepovy bráchy a bylo mi jasné, že pro ně by bylo extrémně složité v ten moment promluvit. Vzal jsem to na sebe automaticky. I s tím, že to byla ta nejtěžší věc, kterou jsem ve svém životě musel udělat.
A obstál jste.
Neměl jsem tehdy představu o tom, co se mnou pohřeb udělá. Musím říct, že v momentě, kdy jsem si řeč připravoval, to byly nesmírně těžké chvíle. Nesl jsem v sobě ale vědomí mise, kterou musím zvládnout. Pro Pepu a jeho rodinu. Bohužel mě posléze mrzelo, že jsem neřekl všechny skvělé věci o Pepovi, které jsem měl na mysli a které by si zasloužil.
Našel jste v tom proslovu smíření s tím, co se stalo?
Nevím, jestli na to dokážu přesně odpovědět. Věci se stávají z nějakých důvodů, tak to vnímám i ve svém životě, ale tohle je věc, se kterou se člověk nikdy nesmíří.
Kde jste se oba tak sblížili?
Seznámili jsme se asi v jedenácti nebo dvanácti letech. Reprezentovali jsme jihomoravský kraj. V reprezentačních výběrech jsme byli až od šestnácti let, tyhle krajské výběry tomu předcházely. Já jsem tam tehdy jezdíval ze Sparty Brno a Pepa ze Zbrojovky jako největší brněnské organizace.
Má již váš nadační fond na kontě nebo v blízkém výhledu nějaký konkrétní počin?
Na červen jsme měli naplánovanou akci na předměstí Liberce. Mám tam spoustu ještě stále čerstvých vazeb a je tam jedno nádherné místo, kde mají s pořádáním různých akcí zkušenosti. Plánovali jsme klasický turnaj v malé kopané pro nespecifikovaný počet družstev. Tuhle vizi jsme měli v hlavách, bohužel jsme ji ale kvůli situaci s koronavirovou pandemií museli zrušit ještě dřív, než jsme ji formulovali oficiálně. Mrzelo nás, že z tohoto nápadu sešlo. O prázdninách by měl v Modřicích proběhnout turnaj, o němž jsem se již zmínil. Je to každoroční akce a letos poprvé bychom na ní chtěli participovat, spojit hlavičku nadace s názvem turnaje. Neznám ještě všechny detaily, ale v horizontu dvou nebo tří týdnů bychom je chtěli představit. David a Jakub Šuralovi společně s přáteli, se kterými se o fond staráme, na tom usilovně pracují.
