„Dva dny jsem byl v autě, mám nohy v medu, super forma,“ povídal v útrobách Národního stadionu v Ta’ Qali vytáhlý pětatřicetiletý útočník, který působil také ve Zlíně, Plzni či Baníku.
Potrvá, než se dostanete do herní pohody? Na podzim jste toho moc v Polsku neodehrál.
Chci potrénovat, připravit se. První dny na tréninku budou trošku komedie. Trénuje se hodně, maká se. Musím to rozhýbat, dostat se do formy.
Jak se upekl přestup do Trnavy?
Rychle. Dozvěděli se, že končím v Polsku. Indicie o konci jsem měl na začátku ledna. Přišlo pak oťukávání, jestli bych měl zájem. Bylo super, že takový klub, s takovou tradicí, ambicí, mě chce.
Neváhal jste.
Byla to nejlepší nabídka. Roli hraje i to, že jsem tady už byl. A také krásný stadion, ambice, fanoušci. Dává mi to smysl. Mám to i relativně kousek domů.
Nechtěl jste být doma úplně a pomoct Zlínu se záchranou v lize?
Ta varianta se v mojí hlavě tvořila celý půlrok, jak jsem nehrál v Polsku, kde jsem se nemohl dostat do sestavy přes mladého útočníka i kvůli pravidlu, že musí hrát mladý hráč z Polska. Bylo to hodně těžké. Myslel jsem na návrat domů, že pomůžu. Sledoval jsem zápasy Zlína, ale rozhodli se jít volbou mladších hráčů. Respektuju to, je to zajímavá cesta. Dřív tam bylo dost zkušených.
Kapitán Spartaku Trnava Tomáš Poznar před utkáním Malta Cupu proti Hradci Králové.
Takže nabídka nepřišla?
Jen oťukávání, v kontaktu se Zdenou Grygerou i trenérem Červenkou, se kterým jsem hrával, jsme byli dlouhodobě. Ale nakonec mi bylo upřímně řečeno, jak to je. Bral jsem to.
Zachrání se?
Vždycky věřím. Už tedy musím říct, že minulý rok to bylo zázrakem. Poslední zápasy, jak je tam nový trenér, se mi jejich hra líbí, zvedlo se to. Může to jít ještě výš.
V Trnavě zanechal Poznar dojem„Jsme rádi, že se to rychle udělalo, když skončil v Polsku. Okamžitě se k nám připojil, dohodli jsme se na smlouvě, protože je to typologie, která nám chybí. Jsou to vzácní útočníci, je vysoký, umí hrát zády k bráně, je efektivní v šestnáctce. Někoho takového potřebujeme, když útočíme, umíme se tam dostat, máme dobré centry. Spoléháme se na Tomáše, že nám v tomto pomůže. Bude na něm, jakou bude mít minutáž. Smlouvu má do konce sezony plus opce. Jako trenér se na to nedívám. Když s ním budu spokojený a nebude mít takovou minutáž, která mu zaručuje automatické uplatnění opce, tak není problém, aby zůstal. Věřím, že se uchytí a bude přínosem. Je zkušený, už tady byl, pozná prostředí. Lidí ho mají rádi, zanechal v Trnavě dobrý dojem. Doufám, že bude zdravý a bude podávat dobré výkony.“ Michal Gašparík, trenér Trnavy |
Tohle vás ale po výprasku 5:9 od Mladé Boleslavi nenapadlo.
No, abych byl úplně upřímný, za stavu 3:1 jsem si plácl rukama, že máme tři body a už jsem se díval do tabulky, koho přeskakujeme, šli bychom před Jablonec. Najednou bum, bum, bum, bum! Nevěřil jsem tomu. Nedovedu si ani představit, co kluci v tu chvíli prožívali.
Když mluvíte o Zlínu, používáte výraz my. Srdečný vztah nezapřete.
Bez debat, není o čem. Formovalo se to. Když jsem byl mladší, byl jsem někdy na ně i naštvaný, ale to srdce tam prostě je.
Jak hodnotíte polské angažmá? Návrat do Ekstraklasy vám unikl mezi prsty.
To mi na tom nejvíc chybí. Přišel jsem do Ekstraklasy, chyběl malý krok k záchraně, jedna penalta, kterou jsme neproměnili. Když jsem chtěl odejít do klubu Ekstraklasy, řekli mi: Pomoz nám zpátky, uděláme postup. Zůstali jsme více méně celý mančaft, trenér Látal tým udržel. A v posledním zápase nám to nevyjde. Co v posledním, až v prodloužení... To bylo zklamání. Nedotáhlo se to. Jak přišel nový polský trenér, už to šlo bohužel z kopce. Ale jinak vynikající zkušenost. Naučil jsem se jazyk, poznal nové lidi, jinou mentalitu země.
Jak dlouho vám trvalo naučit se správně vyslovit Nieciecza?
Něčeča! Ale buďte v klidu, já se to naučil taky až za půl roku.
Štval mě Poznar, vzpomíná Břečka. Atmosféru derby okusí po čtyřech letech |
Jak se vám hrálo pod trenéry Radoslavem Látalem a Radimem Kučerou?
V pohodě. Trenéři Látal s Kučisem si sedli, chtěli udělat dost dobrých změn, myslím si, že udělali dobrou práci. Když si to majitelé vezmou zpětně, tak je musí stoprocentně ocenit. Taky je mrzí, že postupový úspěch jim proklouzl mezi prsty a museli pak skončit.
To Trnava hrála na podzim skupinu Konferenční ligy. Velmi jí pomohl útočník Michal Ďuriš, váš vrstevník a někdejší parťák z Plzně. Nahradíte ho?
Bylo by dobré na Ďuriho navázat. Je to hráč, který má nespornou kvalitu. Vím, že chtěl zůstat. Snad to tady za něj převezmu. Říkal jsem takový fór, že tenkrát jsme v Plzni byli já, Marek Bakoš, Míša Ďuriš a Michael Krmenčík a že v Trnavě chybí už jen Krmenčík. Až odejdu, tak ví, koho vzít. Byli to všichni v Plzni výborní útočníci, nedivím se, že se prosadili.
Zlínský forvard Tomáš Poznar se diví.
V Trnavě jste působil už před deseti lety. Jaké to byly časy?
Tenkrát to bylo docela dobré, i když se začínal budovat stadion a byly tam buňky, to bylo těžké. Ale pořád chodil de facto plný stadion, malá tribunka. Fanoušci byli skvělí, hučelo to, třeba se Slovanem. Na to rád vzpomínám. Měli jsme výborný tým, ale hráči se vyhazovali po jednom zpackaném zápase, třebaže se předtím dvakrát chválili. Ve vedení byly horké hlavy. Kdyby byla trpělivost, úspěch by se udělal dřív. Můžu jmenovat: Jan Vlasko, Roman Procházka, Erik Sabo, všichni ve výborných letech.
Teď v Trnavě stabilita je, Michal Gašparík je nejdéle sloužícím trenérem ve slovenské lize, více než 1 100 dní.
Dvakrát jsme proti sobě i hráli. Zjistil jsem, že už jsem starší hráč.
Jakou máte bilanci?
První výsledek si nepamatuji, jen že to bylo proti Mostu, když tam hrál. A druhý, to jsme vyhráli 4:1 v Dunajské, já dal gól, trenér dal gól, ale vyhráli jsme my.
Jaké máte očekávání od slovenské soutěže?
Šla nahoru. Rozdíl v týmech je, ale čekám kvalitu. Tady vidím spoustu dobrých fotbalistů.
Když jste se vrátil na stadion Spartaku, žasl jste, jaký stánek vybudoval?
To jsem normálně čuměl. Ani v Česku takové stadiony nemáme, když nepočítám Spartu, Slavii. Tohle je na slovenské poměry úplně mimořádné. Trnava má pořád velké jméno i v Česku. V Evropě neskutečně rozsekala Lech, to v Polsku řešili snad čtrnáct dní, jak mohl ten zápas prohrát. Dostali strašně na zadek. Trnava vypadá jako klub dobře, jsem rád, že mohu být součástí. Budu se snažit zapadnout, je to motivace.
Poznar zuřil kvůli sudímu: Nemůžu mu dát do držky, nemůžu mu vynadat, nemůžu nic |
Smlouvu máte do konce sezony s opcí na rok. Jaký je váš cíl?
Hlavně aby se nám povedlo dobré umístění. Teď jsem v Polsku moc nehrál, byl to specifický klub, tak se chci od toho oprostit a fotbal zase vnímat jinak. Mám chuť, žene mě. Mám pětatřicet, to se už na vás kouká způsobem běž někam do šuplíku. Ale chci si fotbal pořád užít a dokázat, že ještě nepatřím do starého železa.
Každého tréninku si vážíte?
Jo. Jak člověk zestárne, přichází zkušenosti, vnímá to úplně jinak. Kdybych nehrál jako v Polsku, tak bych dřív třeba udělal i nějaký bordel s trenérem, to se už taky někdy v kariéře stalo. Vždy to mělo ale důvod, něco bylo špatně. Trenéry a tým jsem pokaždé respektoval. Teď už přijmu i jiné role než dřív, je to velký posun. Užívám si to, vím, že to netrvá věčně, že za rok za dva fotbalový život může skončit. Jsem na to připravený.
 |
Chcete skončit ve Zlíně?
Maloval jsem si to tak. Zamávat zlínským fanouškům a ukončit to. Ale přál bych si dodržet smlouvu celou, to by znamenalo hrát dva a půl roku. Když bude držet zdraví, bude forma. Druhou ligou v Polsku jsem šel dolů, to si musím přiznat. Ale chuť makat je velká. Věřím, že se vrátím do formy.
A po kariéře?
V hlavě mi to šrotuje. Trenérská licence jako plán B. Těžko říct, jestli je to ta cesta, stojí hodně sil i v rodině. Fotbal mě naučil disciplíně, bojovnosti. Vize je dobrá, věřím, že to nebude nic hrozného, i když každý fotbalista se obává.
Takový Cristiano Ronaldo dal ve 39 letech nejvíc gólů v kariéře.
To jsem rád, že mě s ním srovnáváte, toho si vážím. Kdybych hrál také do třiceti devíti, budu spokojený.
Vysekaní jste stejně, ne?
Ale radši se nebudu svlékat.
