Nejen o svém mentálním zdraví promluvil v úterý šestačtyřicetiletý Henry v byznysovém podcastu The Diary od A CEO, z kterého citují světová média.
„Jestli jsem o tom věděl? Spíš ne. Jestli jsem s tím něco dělal? Taky ne! Ale snažil jsem se jednoduše přizpůsobit,“ otevřel citlivé téma.
„Odmala jsem slýchával: Nikdy nezastavuj a kráčej neustále vpřed. Tím jsem se snažil řídit, neustále jsem se posouval dál, a tak jsem si možná sám neuvědomoval, co se ve mně ve skutečnosti odehrává,“ myslí si. „Jenže když jsem se v době covidu už jako trenér Montrealu asi poprvé zastavil, všechno na mě dolehlo.“
Jak? A proč?
„Protože jsem byl daleko od rodiny. Rok jsem neviděl vlastní děti, což bylo abnormálně složité. Denně jsem plakal, nešlo to zastavit,“ přiznal a v takřka dvouhodinovém pořadu se pustil do obšírného vysvětlování vlastních úzkostných pocitů.
Thierry Henry (EXCLUSIVE): "I Cried Every Single Day", Dealing With Depression, My Childhood Trauma & Fighting For My Dad's Love!
I had the pleasure of sitting down with one of the Gods of the game - Thierry Henry.
During our conversation, we discussed things that he’s never… https://t.co/YK6Pag7Brt https://t.co/COSMAEvcvi
Henryho není nutné dlouze představovat: je mistrem světa (1998) i Evropy (2000) s Francií, má dva anglické tituly s Arsenalem, kde si ho dodnes považují coby historicky nejlepšího střelce. V Barceloně ovládl Champions League a kariéru končil v zámoří v týmu New York Red Bulls, odkud se vydal na – zatím méně úspěšnou – trenérskou cestu.
Jako hlavní kouč působil v Monaku a právě v kanadském Montrealu, kde po roce na vlastní žádost skončil. Byl taky asistentem u belgické reprezentace a loni na podzim převzal francouzskou jedenadvacítku. Pravidelně vystupuje i jako expert v televizním studiu americké CBS Sport, která každý týden vysílá zápasy Champions League. Oblíbená je jejich zábavná show s Jamiem Carragherem, Micahem Richardsem a moderátorkou Kate Abdovou.
Také proto současné přiznání fotbalové fanoušky zaskočilo.
„Dlouho jsem lhal lidem kolem sebe i sám sobě,“ prohlásil Henry. „Společnost nebyla připravená na to, co jsem se chystal říct.“
Jeho psychiku prý dlouhodobě ovlivnil i složitý vztah s otcem.
„Když mě vzal poprvé do rukou, rozhodl se, že ze mě bude světový fotbalista. Chyběla mi láska, obyčejné objetí. Byl jsem jako naprogramovaný stroj, neustále pod jeho kontrolou,“ zmínil.
„Pamatuju si, když jsem ve třinácti dal šest gólů v jednom zápase, který jsme vyhráli šest nula. Táta mě nechválil, místo toho mi vyčítal, co jsem udělal špatně. Že se mi nepovedla klička, že jsem minul centr. Pokud tohle slýcháte pravidelně, zakoření to ve vás.“
Až jednou všechno praskne.
I to je důvod, proč nyní Henry našel odvahu a sundal masku drsňáka a suveréna, s kterou dřív dobyl svět.
„Jako hráč od problémů utíkáte, nehodláte si je připustit, snažíte se zůstat zaneprázdněný a vyhýbáte se svým vlastním démonům. Ale to nejde donekonečna.“
