„Bylo zvláštní Patricka vidět vycházet ze soupeřovy kabiny. Tolik bitev jsme spolu zažili, tolik toho spolu odehráli,“ vzpomínal o rok mladší Thierry Henry po ligové remíze Monaka s Nice (1:1).
Aby bylo jasno: obě fotbalové legendy se daly na trenéřinu, Vieira od léta vede Nice, předtím koučoval v New Yorku. Henry v říjnu převzal Monako, kde začínal i jako fotbalista-profesionál.
„Thierry patří k nejlepším francouzským hráčům historie. Nejsem překvapený, že se vydal na cestu trenéra. Fotbal vždycky miloval,“ řekl Vieira.
Ti dva na sebe jako soupeři narazili teprve potřetí. Vieirovi bylo devatenáct a Henrymu osmnáct, když se na hřišti potkali prvně - duel mezi Cannes a Monakem skončil tehdy v říjnu 1995 nerozhodně 1:1. Od té chvíle proti sobě nastoupili už jen ve čtvrtfinále Ligy mistrů na jaře 2006; Henry za Arsenal, Vieira nedlouho po svém odchodu z Londýna za Juventus.
Raději ale vzpomínají na jiné zápasy: „V Arsenalu jsme psali historii, když jsme zůstali v celé sezoně neporažení. Prožili jsme společnou kariéru ve francouzské reprezentaci, v Londýně jsme byli sousedé. Vždycky zůstaneme přáteli,“ vyjmenovával Vieira, který se před startem středečního utkání s Henrym vřele objal.
Upřímně, průběh samotného zápasu, známého jako derby o Azurové pobřeží, příliš atraktivní nebyl. Předposlední proti sedmému, boj, prořídlé tribuny i tři zásahy videorozhodčího.
Nice vedlo, ale ještě v prvním poločase šlo po červené kartě do deseti. Po přestávce vyrovnal teprve sedmnáctiletý obránce Badiashile a pak ještě Monako přežilo pokutový kop.
„Bohužel jsme nemohli hrát stejně jako v posledních zápasech,“ mrzelo Henryho, který kvůli regulím soutěže postrádal třeba Ceska Fábregase. Odložené utkání proti Nice se totiž mělo původně hrát na začátku prosince, a tak do něj žádná z lednových posil nemohla nastoupit.
