Přesně pětadvacet let už od té chvíle uteklo. Psal se 26. duben 1995 a z rozjásané Letné letěl do světa výsledek, který zvonil.
Česko - Nizozemsko 3:1!
Přes sedmnáct tisíc diváků nadšeně tleskalo týmu, kterému se díky kvalifikačnímu vítězství o něco přiblížil postup na Euro 96 v Anglii - první velký turnaj, o který samostatná reprezentace usilovala.
Rok 1993 i po rozdělení federace ještě dohrávala pod názvem Reprezentace Čechů a Slováků, kvalifikace o světový šampionát ve Spojených státech se nevydařila. Až od ledna 1994 hráli Češi samostatně a nevedli si špatně.
Hned v premiéře smázli Turecko, vyhráli v Irsku, remizovali s Francií i v kvalifikačním zápase v Nizozemsku. Ale také ztratili body se slaboučkou Maltou a nadřeli se na domácí výhru nad Běloruskem.
Pořád se čekalo na opravdu velký zápas a velký výsledek - takový, který tým kouče Uhrina nastartuje a dá Evropě znamení: pozor, ti Češi umí!
V plánu bylo ukázat sílu právě proti Nizozemsku: moc silnějších soupeřů se v té době na kontinentu nenašlo. Tým kouče Hiddinka rok předtím došel na mistrovství světa do čtvrtfinále, kde ho vyřadila později zlatá Brazílie, a spoléhal na opory Ajaxu, vítěze Ligy mistrů.
Nejen Uhrin, ale i šéfové ze svazu si lámali hlavu, co udělat, aby se proti takové síle povedlo obstát. První zbraň vytáhli už dávno před zápasem: reprezentace se po letech vrátila na zrekonstruovanou Letnou, kam se hráči - hlavně sparťanští - těšili.
Stalo se před letyHistorický seriál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly seriálu najdete přehledně ZDE. |
„Lepší stadion momentálně nemáme, na takový zápas je jako dělaný,“ liboval si brankář Petr Kouba. „Věřím, že prostředí bude ještě lepší než na Bazalech.“
Do té doby reprezentace skutečně hrála kvalifikační duely jen na kultovním ostravském stadionu, přátelské zase v Brně - v Praze mělo samostatné Česko premiéru. A fanoušci v hlavním městě, nadšení vidinou velkého zápasu, vytvořili bublající kotel, ve kterém se zaskočení Nizozemci uvařili.
Začátek jim ještě sedl: od 7. minuty vedli po ráně Jonka a i když byli pod tlakem, vedení udrželi do poločasu. Pak Uhrin stáhl hračičku Frýdka, poslal do hry jezdiče Látala a hosté nestíhali.
Za třináct minut jim do branky blízko tramvajové zastávky v ulici Milady Horákové napadaly tři góly a kníratý brankář De Goey jen zoufale kroutil očima.
49. minuta: věčný rebel Skuhravý s vlasy svázanými do culíku hlavičkuje ke vzdálenější tyči a s rozpřaženýma rukama zdraví tribuny.
58. minuta: roh z levé strany letí na hlavu Němečka, de Goey je u bližší tyče pozdě, český kapitán slaví na kolenou a fanoušci se v extázi hrnou k plotům.
62. minuta: Berger si troufá na přímý kop ze třiceti metrů, levačkou práskne do balonu, který prudce proletí podél zdi a překvapí nizozemského brankáře.
V tu chvíli z Letné tryskala euforie, do konce zápasu se z ochozů neslo skandování „Hoši, děkujem!“ a oranžový roh stadionu jen tiše tesknil. „Takhle se dá hrát jen na Spartě,“ zářil po zápase kapitán Němeček. „Bylo to báječné, jsem neskutečně šťastný.“
Podívejte se na sestřih památného duelu:
V ten dubnový večer si český tým poprvé ověřil, že může myslet vysoko. V kádru ještě zůstávali pamětníci čtvrtfinále z mistrovství světa 1990, k nim se na soupisku postupně rvali mladší a neokoukaní.
Pozdější lídr Nedvěd ještě coby bažant proseděl zápas v teplákách na lavičce, tým táhli jiní: spolehlivý obránce Kadlec, dravec Berger v záloze vedle zkušeného Němce, před nimi Kuka - všichni o rok později zářili na Euru. Proti Nizozemsku se suverénním výkonem blýskl také drsňák Řepka, který se ale pak o šampionát sám připravil zbytečným vyloučením v zápase za jednadvacítku.
A soupeři? Hvězdní bratři De Boerové, Seedorf, Overmars ani náhradník Kluivert na český elán nedokázali reagovat a naštvaný trenér Hiddink po zápase dokonce bojkotoval tiskovku.
Jeho protějšek Uhrin se před novináři tradičně příliš nerozpovídal a emoce schovával kdesi uvnitř, přesto hráče pochválil: „Dvacet minut ve druhém poločase? Nejlepší výkon mužstva za mého působení.“
Kdyby tak tušil, co přijde za pár týdnů! Namlsaní Češi v červnu přijeli pro povinné body do Lucemburska, jenže celý zápas zahazovali šance a trápili se. Když už utkání spělo k senzační remíze, utekl hostům v předposlední minutě Hellers a trefil trpaslíkovi ještě senzačnější vítězství.
Vítězství nad Nizozemci Čechy vrátilo do hry o Anglii, v Lucembursku z ní málem zase vypadli. V následujícím dvojzápase nutně potřebovali přetlačit rozjeté Nory, kteří spoléhali na silnou generaci a už se téměř viděli na Euru.
Povedlo se: venku remíza, doma vítězství, pak další výhry nad Běloruskem a Lucemburskem a brána k anglickému tažení za stříbrem se otevřela.
První varovný signál Evropě ale Češi vyslali už rok před šampionátem.
