Teď už podobným dotazům čelit nebude, čtyřiadvacetiletý záložník je v nominaci národního mužstva na středeční přípravný zápas proti Slovensku. V pondělí se poprvé pozdravil s trenérem Bílkem a poobědval s ostatními spoluhráči.
"Jo, zatím pěkný. Rád jsem zase potkal kluky, s kterými jsem se dlouho neviděl," poznamenal. Norsko, kde působí od léta 2011, je přece jen trochu z ruky...
Co jste říkal tamním reportérům, když se vás na reprezentaci pořád ptali?
Viděli, že dávám góly, tak jim přišlo divný, že tam nejsem. Říkal jsem jim, že nevím. S nikým od národního mužstva jsem v kontaktu nebyl.
Bylo to tam velké téma?
Jednu dobu ano. Měl jsem víc než jeden gól na zápas a novináři se mě na reprezentaci pořád ptali. Oni to tam vidí trochu jinak.
Jak?
Pro norské hráče není až tak složité se do reprezentace dostat. A novináři pak vědí, jak hrají oni a jak já. Oni v reprezentaci jsou, já v ní nebyl. Jenže už nevidí, že u nás v Česku je konkurence mnohem větší.
Mrzelo vás, když jste v minulých měsících četl nominaci a vaše jméno v ní nebylo? Fanoušci to trenéru Michalu Bílkovi také vyčítali.
Každý by se do národního mužstva chtěl dostat. Já ze svého pohledu dělal maximum. Dával jsem góly, které jsou vidět nejvíc, i když o vaší výkonnosti to úplně tak nevypovídá. Každý se nejdřív podívá na výsledek, pak hned na střelce gólů. Kdo a jak hrál, po tom už nikdo moc nepátrá.
Dočkal jako střelecBořek Dočkal dal v letošním ročníku Evropské ligy za Rosenborg Trondheim sedm branek, z toho šest v kvalifikaci. V norské nejvyšší soutěži se od ledna (v Norsku se liga hraje systémem jaro-podzim) trefil desetkrát. "Pomohlo mi, že zahrávám všechny standardky, penalty. Jak jsem začal dávat góly, dostal jsem větší chuť. Měl jsem touhu v tom pokračovat. Zalíbilo se mi to tak, že jsem góly chtěl střílet pořád," říká. V české lize před loňským odchodem do Norska skóroval šestnáctkrát ve 104 zápasech za Slavii (2 góly), Kladno (1) a především Liberec (13). S nadsázkou lze napsat, že angažmá v Norsku si také vystřílel. Na mistrovství Evropy do 21 let v Dánsku dvěma góly rozhodl duel s Ukrajinou. Víc branek na šampionátu nikdo z českých fotbalistů nedal. |
A měl jste formu na národní mužstvo?
Samozřejmě, že jsem doufal, že bych se tam mohl dostat. Ale sám sebe posuzovat nemůžu. To přece takhle nechodí.
Netrpěl jste tím, že nejste na očích? Při vší úctě, kdo by v Česku sledoval norskou ligu?
Mně třeba přestup pomohl. Když budu stejné výkony předvádět v české a norské lize, tak z mého pohledu je významnější ta norská. Navíc jsem v klubu, který každý rok hraje o titul, o poháry. Pokud bych někdy přestoupil do lepší soutěže, asi nemůžu počítat s tím, že by to bylo do tamního špičkového klubu. Do Bayernu se asi nedostanu.
Sledoval jste Bílkovy nominace? Čtenáři i fanoušci vás tam chtěli.
Zaregistroval jsem, že se o mně mluvilo, že moje jméno trenér zmínil. Říkal jsem si, že co můžu ovlivnit, to jsou výkony na hřišti. Ale jestli to stačí na reprezentaci, to ani nemůžu objektivně posoudit. Jestli na to mám, to se ukáže, až dostanu šanci.
Bude středeční přípravné utkání proti Slovensku pro vás v souvislosti s budoucností v reprezentaci zásadní?
V klubu hrajete čtyřicet zápasů za sezonu, a když se vám jeden nepovede, máte šanci se ukázat v dalším. V národním mužstvu můžete mít jednu jedinou šanci, v tom je to specifické. Nemůžu čekat, že ji dostanu šestkrát.
Loni v červnu jste byl tahounem a kapitánem reprezentační jedenadvacítky, která na mistrovství Evropy v Dánsku získala bronzové medaile. Nečekal jste, že pozvánku do áčka dostanete už loni po šampionátu?
To ani ne, hlavně jsem o tom moc nepřemýšlel. V létě jsem šel z naší ligy do ciziny a to je vždycky těžký krok. Záleží, jestli vám to půjde, jestli se chytíte. Až letos na podzim, když se o mně začalo mluvit, tak jsem si uvědomil, že se k reprezentaci možná přibližuju. Navíc ten šampionát nás všechny spíš přibrzdil. Ne že by semifinále bylo málo, nepropadli jsme, ale herně se nám turnaj nepovedl. Nepotvrdili jsme výkony z kvalifikace.
