Udržet nejvyšší soutěž po porážce. Jak se vám to kouše?
Moje pocity jsou smíšené, protože celý týden si říkáme, jak si to uhrajeme sami, a pak tohle. Byli jsme odhodlaní, chtěli jsme v Karviné vyhrát, ale nebylo to od nás na hřišti úplně vidět. Asi zůstalo jen u povídání v kabině nebo v autobuse.
Cítil jste větší tlak, když jste v Teplicích už třináct sezon?
Musím říct, že byl velký, pociťoval jsem ho. Až tak, že mě to v určitých fázích sezony svazovalo a na výkonech to mohlo být znát. V Teplicích žiju, s lidmi se potkávám a vím, jak to vnímají oni, fanoušci, známí, rodina. Ale v týmu máme víc Tepličáků. Nechci sahat nikomu do svědomí, všichni se chtěli zachránit. Potřebovali jsme jako sůl, aby z nás ten stres spadl. Hlavně se loučí Ljeva (Admir Ljevakovič), tak jsme chtěli, ať skončí pozitivně a svoji rozlučku si užije se vším všudy.
Příbram padla 0:1 s Pardubicemi, vnímal jste průběžný stav zápasu vašeho konkurenta?
Jestli to někdo nevnímal, asi lže. Já to vnímal celých 93 minut, pomáhali i lidi okolo, co nám její výsledek hlásili, i když jsme to nechtěli. Přiznám, jednou dvakrát jsem se ptal sám diváků, jak to je. Přál jsem si, ať je to za námi, ať rozhodčí pískne konec. Je kaňka, že jsme si to neuhráli my.
Záchrana se škraloupem. Žádné volno, ale trénink! naštval se teplický kouč |
Neřekli vám fanoušci schválně špatný výsledek Příbrami?
Asi bych zkolaboval, to by nebyla moc hezká legrace. Díky bohu byli féroví a milosrdní.
Máte klíčový zápas a dostanete gól v nastavení 1. půle a ve 49. minutě. Co to o vás vypovídá?
Že šlo o naši lehkovážnost, tohle se nesmí stát. Nemůžeme dostat gól ve 45. minutě, pokud hrajeme o sestup a záleží na každém detailu. Celou sezonu nás sráží, že inkasujeme jednoduché, laciné góly a sami se na ně nadřeme. Standardky v Karviné kluci sypali dobře, jenže ve vápně musíme být hladovější.
Jak moc vás děsilo, že by s Příbramí v posledním kole šlo o udržení
Nechtěli jsme ten přímý souboj, to každopádně. Děsili bychom se až po zápase s Karvinou. Když už se tabulka krystalizovala a blížil se konec, byl náš cíl vyhnout se tomuhle utkání, aby nešlo o holý život. Mohlo by to dopadnout jakkoli, to už je hra hlavy, ani tolik nejde o fotbal. Na jednu stranu jsme rádi, že k tomu nedojde, ale pořád cítím škraloup z Karviné. Měli jsme si to uhrát sami. Je tam plno vykřičníků.
Proč vám sezona nevyšla?
To by mě taky zajímalo, bude to na delší analýzu a povídání. Od židle a po zápase za čerstva řeknu, že bylo plno pasáží sezony, kdy jsme zabrali a mysleli si, že z toho budeme venku. Když se nám prosinec povedl, nikoho v kabině nenapadlo, že bychom se mohli zase dostat do nějakých problémů. Jestli za to může uspokojení... Měli jsme taky plno zraněných hráčů – a klíčových. Do ofenzivy jsme tolik možností neměli a dozadu jsme tomu nepomáhali chybami. Nevím, jestli to hledat v tom, nechci být alibista. Ale jsme Teplice a boji o udržení se musíme pro příští sezonu vyhnout. Tedy ne sezonu, příští sezony.
Co se dělo v kabině po záchraně?
Bylo znát, že z nás spadl obrovský šutr. Ale plno věcí si musíme vyříkat, protože tomu se už budeme chtít vyvarovat. Musí nás to posílit. Nechci zažít už takovou sezonu jako letos, ty strašné stresy. Fotbal jsem si poslední dobou fakt neužíval, byl to nápor na hlavu.
