"A to přitom tyhle dopolední zápasy nesnáším," přiznal třiatřicetiletý gólman. "Když mám hrát od deseti patnácti, jsem z toho úplně mimo. Jsem sice zvyklý vstávat v půl sedmé, ale připravit tělo do branky, na to potřebuju speciální rituál. Jenže po ránu se organismus zoufale brání."
Na námitku, že v brance potom není vidět nic, co by naznačovalo, že gólman není ve své kůži, Vaniak reagoval jednoduše. "Když už pak v té brance jsem, tak se ve mně něco přepne a je to v pohodě."
V té nejlepší pohodě se Vaniak ukázal i na Žižkově. Nejen, že vynikl při dělovce Pikla z přímého kopu i při obrovské šanci Oravce, ale znamenitě také dirigoval spoluhráče před sebou. A nebezpečné soupeřovy šance často pomáhal likvidovat pohotovým vybíháním.
"Prostudovali jsme si vítězný zápas Viktorky se Zlínem. Takže jsme věděli, že Žižkov má ofenzivu založenou na důrazu, na napadání, že dokáže těžit z odražených míčů," popisuje Vaniak. "Tak jsem si říkal, že tentokrát musím klukům přede mnou pomáhat víc než jindy. Proto jsem se snažil chodit v šestnáctce víc dopředu."
Jenže Vaniakovo místo je hlavně mezi tyčemi. A tady si rovněž vysloužil absolutorium. Jen dvě nebezpečné střely za zápas, to bývá pro gólmany hodně ošidné.
"To víte, to ten můj reflex. Při Piklově střele z přímého kopu jsem přece jen měl čas do toho horního růžku skočit a míč vyrazit, ale při Oravcově šanci zblízka to už byl opravdu jen reflex. Prostě vám vyletí ruce a když máte štěstí, zasáhnete míč. A to se těch pár minut před koncem stalo."
Na otázku, jestli udělal další krok do Portugalska, tedy do třiadvacetičlenné nominace k letošnímu mistrovství Evropy, Vaniak zavrtí hlavou.
"Kdepak, takhle se to nedá říct. Nemyslím na to, ale snažím se být co nejlepší. Protože vím, že šance dostat se mezi tři nominované brankáře tady je," řekl Vaniak. "Možná bych mohl být o něco moudřejší po středečním zápase národního mužstva v Irsku."
Právě k přípravnému utkání v Dublinu je Vaniak nominován společně s Antonínem Kinským, který však po nedávném přestupu z Liberce do Saturnu Ramenskoje ruskou ligu nechytá. Reprezentační kouč Karel Brückner povolal na Irsko ještě Petra Čecha z Rennes, který v sobotu chytal poprvé po šestitýdenní pauze zaviněné vážným zraněním lokte.
