Tušil jste, že po osmi zápasech v základní sestavě budete najednou mezi jedenácti nominovanými chybět?
To ano, protože poslední zápas s Příbramí se mi nepovedl. Nevymlouvám se, nejsem alibista, navíc to všichni viděli i v televizi. Trenér Jarabinský pak při hodnocení říkal, že na sobě musím zapracovat, a že si taky potřebuju odpočinout. Takže když jsme pak hráli odvetu Poháru UEFA v Brijegu, docela jsem místo na lavičce uvítal.
Jenže potom váš nucený zápasový odpočinek pokračoval.
No právě. V Brijegu do základní sestavy naskočil Martin Petráš, chytil se a bylo to. Že se vítězná sestava většinou nemění, s tím jsem se srovnal. Ale s nějakými těmi minutami coby střídající hráč jsem přece jen počítal.
Jak byste hodnotil svůj první rok ve Spartě, kdy jste byl desetkrát v základní sestavě, šestnáctkrát střídal a čtyřikrát pobyl jen na lavičce?
Celkově nic moc, měl jsem o tom poněkud jiné představy. Jenže jsem pokazil začátek, jako náhradník jsem se podílel na prohrách v Blšanech a doma s Libercem. A taky jsem se nějak nemohl shodnout s trenérem Hřebíkem. Tak jsem potom byl většinou na lavičce. A do základní sestavy jsem se poprvé dostal až v patnáctém kole. Takže sebevědomí jsem si udržoval hlavně v jedenadvacítce. Proto jsem trenérům Brücknerovi a Beránkovi moc vděčný za to, že mi věřili. Ale abych nezapomněl na Spartu, v té jsem si zase mohl vyzkoušet Ligu mistrů, ve které jsem byl vděčný jak za poločasy, tak za každou odehranou minutu. Takže zase tak úplně zklamaný jsem za ten první rok nebyl.
A jak si zatím sám pro sebe vyhodnocujete váš letošní podzim?
Teď sice nehraju, ale z deseti ligových zápasů jsem byl osmkrát v základní sestavě. Tak říkám - zatím dobrý. Věřím, že to zase přijde, že zas hrát budu. Je mi taky jasné, že můžu a hlavně musím hrát mnohem líp.
K trenéru Hřebíkovi se sice už vracet nechcete, ale mohl byste alespoň říci, co od vás na hřišti chtěl, a co na rozdíl od něj po vás vyžaduje kouč Jarabinský?
Hřebík lpěl na tom, abych byl pořád v nějakých prostorech a důsledně je hlídal. Tyhle prostory bránit, bránit a bránit, to bylo jeho krédo. Teprv potom dopředu. Jenže já se v těch prostorech většinou tak uhonil, že už paK na ofenzivu nebyly síly. Jarabinský se zase snaží, aby každý hráč uplatnil to, co je mu vlastní. V mém případě je to být užitečný hlavně v ofenzivě. Ať už obejitím soupeře a přečíslením, nebo kolmou přihrávkou, uvolněním spoluhráče do šance, či vlastním zakončením.
Když už se zmiňujete o zakončení, za téměř půldruhého roku máte na kontě jeden ligový gól.
A to ještě nadvakrát z penalty proti Opavě, protože brankář mi první střelu vyrazil. Jenže já na góly nejsem ten správný typ. Mně udělá mnohem větší potěšení, když jednomu dvěma obráncům udělám kličku a pak to krásně namažu spoluhráči. Vím, že se leckdy dostanu do dobré šance, přesto ale nechci hamounit a snažím se najít ještě lepší pozici někomu jinému. Ale v předkole Ligy mistrů v Kutaisi jsem moc pěkný gól dal.
Jak vnímáte všeobecnou kritiku současného sparťanského herního projevu?
Já bych řekl, že novináři nám docela křivdí. Ono už to není co před časem, když jsem jako kluk chodil na Spartu a ona každého válcovala, vyhrávala každý zápas o tři čtyři góly a brzo ligu vedla o deset patnáct bodů. Fotbal se strašně vyrovnal, což se ukázalo už v minulém ligovém ročníku. Navíc hlavně na Spartu se každý speciálně připraví a my to pak nemáme jednoduché. Na jednu stranu je sice dobře, že jsme Sparta, ale tím spíš po nás novináři po každém zápase jdou. A je jedno, jestli po třetině soutěže ligu vedeme o čtyři body. Podívejte, o třetí Slavii, která na nás ztrácí pět bodů, se v jednom kuse píše, jak hraje hezký fotbal. A dovedete si představit, co by se dělo, kdyby s tímhle líbivým fotbalem byla třetí Sparta?
Co se v mužstvu změnilo s příchodem trenéra Jarobinského?
Je mnohem přísnější, ve všem vyžaduje naprostý pořádek, všechno musí přesně klapat, klade důraz i na zdánlivé drobnosti. V mužstvu vládne přísnější režim, máme z trenéra větší respekt.
Už jste se v kabině bavili o sobotním zápase v Jablonci, kde jste na jaře prohráli?
Zatím ne. Jen jsem si říkal, že musím brnknout Jirkovi Novákovi, se kterým jsem ve Spartě hrál v žácích a v dorostu. On teď válí právě za Jablonec, tak ho musím trochu hecnout.
V březnu v Jablonci jste šel do hry v 53. minutě za stavu 2:0 pro domácí a na skóre se už nic nezměnilo. Jak to vidíte tuto sobotu?
Pokud jde o mě, nedělám si iluze, nejspíš začnu zase na lavičce. Ale aspoň chvíli bych si zahrál rád. A co se týká výsledku, jaro se opakovat nebude. Tenkrát jsme na tom byli bídně, procházeli jsme těžkou krizí a hráli ten zápas pod obrovským psychickým tlakem. Teď je to jiné, vedeme ligu o čtyři body a na rozdíl od března si věříme.
