„Myslím, že jsem se ani moc nezměnil. Nevyrostl jsem, rychlost ještě drží. Ani mi teď nikdo v Hradišti neříkal, že bych byl v něčem jiný,“ uvažuje záložník Petržela, který po středečním podpisu dvouleté smlouvy za Slovácko odehrál hodinu sobotní generálky proti Trenčínu (1:1).
Co vás přivedlo zrovna do Slovácka?
Dostal jsem nabídku, která se neodmítá. (směje se) Nabídky nějaké byly, ale rozhodoval jsem se i trošku srdíčkem, cítil jsem, že bych měl Slovácku něco vrátit. Dalo mi možnost do ligy naskočit. Zkušenosti, které jsem od té doby nasbíral, chci v týmu zase předat dalším, pokud budou samozřejmě chtít.
Mluvilo se i o zájmu dalších moravských klubů – Zlína a Brna. Bylo to tak, že jste si vyloženě mohl vybírat?
Ano. Šlo ale jen o to, abychom se Slováckem doladili podmínky, které by se oběma stranám líbily. Pak nebylo co řešit.
Kdo navrhl, aby vaše smlouva byla dvouletá?
Byl to klubový nápad a já jsem hned potvrdil, že se mi to líbí. Jít někam na rok a pak zase přejíždět jinam, to by se mi nechtělo. Radši chci být někde zakotvený na delší čas.
Takže vaše kariéra potrvá ještě dva roky?
Doufám, že ještě déle. Ale uvidíme, jak všechno půjde, snad bude všechno v pohodě. Ve fotbale nemůžete úplně plánovat.
Co je pro vás vlastně domov?
Byl jsem doma v Plzni, ale jelikož jsem tam musel skončit a cítil jsem se, že ještě chci hrát, musel jsem zvolit tuto cestu. Momentálně jsem na Moravě a uvidíme, co bude po kariéře. Jestli se ještě vrátím do Plzně, nebo už ne.
Stěhuje se s vámi i rodina?
Ano, s manželkou a čtyřletou dcerkou Klaudií budeme po dobu smlouvy bydlet v Hradišti, další budoucnost budeme řešit pak.
V Plzni, kde jste až na roční bundesligové odskočení byl od roku 2008, jste skončil ze dne na den. Čekal jste, že tam ještě budete pokračovat?
Tajně jsem doufal, že tam zůstanu, ale věk je věk. Viktorka se zkrátka rozhodla, že to omladí, aby mohla stále hrát na špici a být rovnocenným soupeřem Pražákům. Tak to ve fotbale je. Jsem hlavně rád, že jsem dostal šanci hrát někde jinde, protože jsem se ještě necítil, že mám vysoký věk. Mladým jsem ve všem stačil.
Petržela opouští Plzeň, po třinácti letech oblékne dres Slovácka |
Plzeňské angažmá bylo vaše životní, že?
Když jsem tam šel, vůbec mě nenapadlo, že tam budu tak dlouho a že dokážeme to všechno, co se nám podařilo. Jsem za to ohromně rád. Ale ještě nemám hlavu úplně nachystanou na vzpomínání. Zkrátka kariéra jede dál. Na nějaké rekapitulování bude čas, až jednou skončím.
Vzpomínky se vám teď ale určitě vybavují na první angažmá ve Slovácku.
Už mi za těch pár dní připomnělo tehdejší zážitky několik lidí. Spousta kluků, se kterými jsem tenkrát začínal, už dělá v klubu trenéry, potkal jsem Pavla Němčického a Peťu Drobisze, kustoda dělá Honza Palinek. Všechno se mi to vrací.
Jak důležité pro vás tehdejší angažmá ve Slovácku bylo?
Přišel jsem ze druhé ligy. Měli jsme silný mančaft, nový stadion, lidi chodili. Všechno bylo perfektní. Pro mě to byl skvělý start ligové kariéry. Některé zápasy se mi podařily víc, jiné míň, ale trenér Jarolím mě přesto držel v sestavě. Měli jsme i docela dobré výsledky. Určitě to pro mě bylo lepší než začínat někde v Praze, na lavičkách a podobně.
V týmu máte jednoho tehdejšího spoluhráče – obránce Michala Kadlece. Sehrál ve vašem příchodu nějakou roli?
Docela velkou. Hodně jsem si ještě volal se Šumim (sportovní manažer Slovácka Veliče Šumulikoski – pozn. red.), se kterým jsem tady taky hrál. Tahali mě do Hradiště, jak je všechno skvělé. Znáte to: když ptáčka lapají, hezky mu zpívají. (směje se) Zatím jsem v klubu čtyři dny a všechno je v pohodě, tak snad to tak bude i dál.
Ambice klubu je každopádně úplně jiná oproti Plzni, která každý rok mířila úplně nejvýš.
Je to tak, ale musíme i my makat tak, jako bychom chtěli hrát o titul. Každá výhra je strašně důležitá. I když je Slovácko brané tak, že mu stačí, když se v lize zachrání, tak pomýšlí i na vyšší příčky. Proto si mě přivedli. Chceme se posunout co nejvýš.
Nesvádí to k tomu, abyste bral toto angažmá jen na půl plynu?
Vůbec ne. Já nerad prohrávám, takže i kdybych hrál za kohokoliv, udělám pro výhru pokaždé maximum.
A počítáte s tím, že očekávání veřejnosti nebo zodpovědnost za tým budou ve Slovácku přece jen větší než v Plzni, kde bylo velké jméno na každém postu?
To tak asi bude, ale celá Plzeň jsme byli pod tlakem všech těch jedenáct let, co jsem tam byl. Nebude to pro mě žádná velká změna.
V přípravě jste zasáhl do dvou utkání. Stačilo to?
První zápas jsem šel hrát hned po podpisu smlouvy, to je těžké. Spíš jsem se rozkoukával, jakým stylem tým hraje, kdo je na mém místě a jak hrají ostatní. V generálce proti Trenčínu už byly vidět návyky, jak bychom chtěli hrát. I s trenérem jsem o tom trošku mluvil. Je potřeba nějaký čas, aby si všechno sedlo, čeká mě úplně jiný herní styl, než jsme měli v Plzni. Musím se se vším srovnat a naučit se všechno plnit.
Jaký máte zatím ze hry pocit?
Je to takový mladý fotbalový tým s několika šikovnými hráči na míči. Myslím, že by to mohlo klapat.
Trenér Svědík je náročný. Už jste to pocítil?
Slyšel jsem o tom. Zatím jsem zažil dva tréninky a nebyly úplně lehké. Ale to je dobře, člověk z toho potom těží celou sezonu.
Ale s příchodem jste si počkal až po hrubé přípravě.
To jsou ty zkušenosti. (směje se) Ale ne, štvalo mě to. Měl jsem ještě jeden trénink s plzeňskou juniorkou a pak jsem čtyři dny trénoval sám, to není ono. A když z toho člověk v mém věku na čtyři dny vypadne, je pak o to těžší se do toho dostat. I proto jsem chtěl mí budoucnost vyřešenou co nejdřív a celkem jsem na to tlačil.
Slovácku v poslední době chyběly hlavně góly. Čeká je trenér i od vás?
Pokud Slovácko potřebuje góly, tak teda nevím, jestli se mnou udělali dobře. (směje se) Teď proti Trenčínu jsem měl tři šance a nedal jsem z toho gól. Doufám, že jsem si něco schoval na Spartu. Důležité je, že se do šancí dostáváme, proměňování snad přijde.
Co s váma dělá, že do ligy v neděli vstoupíte zápasem na Spartě?
Furt to v sobě mám, tu rivalitu. Budu se ji snažit do kluků taky přenést, aby to brali jako já a bylo na place vidět, že je chceme rozdrtit.
