Odstartovaly přitom už před výkopem, když fotbalisté Českých Budějovic sympaticky napodobili gesto známé ze zahraničí a vytvořili nastupujícím hráčům Slavie uličku.
Neporažená Slavia, pátá Plzeň. A střelecké drama: čtyřgólový Hložek dohnal Kuchtu |
„Slavia Praha, mistr ligy“ bouřili fandové a během slavnostního podvečera jim vydržela i díky vítězství 2:1 dobrá nálada, přestože kvůli koronavirovým omezením nemohli jásat blíž svým hrdinům na trávníku.
Hlasatel pro jistotu několikrát opakoval, že na hřiště po závěrečném hvizdu za žádnou cenu nikdo z tribun vběhnout nesmí, dva výtečníci z Tribuny Sever ale přece jen zkusili na plochu proniknout. Daleko však díky včasnému zásahu pořadatelů nedoputovali.
Bylo to ve chvíli, kdy se na půlicí čáře chystalo pódium ve tvaru hvězdy a slávisté v mistrovských tričkách obcházeli kolem dokola Edenem.
TITUL.
DOUBLE.
NEPORAŽENÍ.
Tři úderné výrazy se skvěly na zádech mistrů republiky pod nápisem hattrick, tak skvělou sezonu mají slávisté za sebou.
 |
„Hoši, děkujem!“ znělo z tribun mimo jiné. „Šampioni, šampioni, olé olé olé!“ skandovali fandové, zatímco se slávisté shlukovali u vlastní střídačky a chystali se na velký okamžik.
Hlasatel postupně vyvolával celý tým od kustodů, přes maséry, analytiky, trenéry až po hráče a zástupce čínského majitele. Každý dostal od výkonného ředitele Ligové fotbalové asociace Tomáše Bárty na krk medaili, jako poslední nastoupil kapitán Jan Bořil a s pohárem se postavil na špičku pěticípé hvězdy.
S nadšenou podporou parťáků za zády jej zvedl nad hlavu, fotbalisté se sprchovali šampaňským a juchali pod deštěm zlatých konfet, zatímco za nimi bouchal skromný ohňostroj. To celé pochopitelně za doprovodu obligátní hymny vítězů od legendární kapely Queen.
„Chtěl bych vám za celej tým moc poděkovat, jak jste nás podporovali, i když to v tý covidový situaci bylo těžký,“ prohlásil do mikrofonu Bořil, když největší oslavy na okamžik utichly.
Slavia - Č. Budějovice 2:1, mistr neprohrál ani naposledy, rozhodl gól Kuchty |
Pak se spoluhráči a fandy na tribunách odkřičel tradiční děkovačku.
„Červenobílá! Bojová síla!“
Kdo někdy v Edenu byl, tak to zná.
Slávisté pak, ještě jednou, tentokrát s pohárem v rukou, obešli slavnostní kolečko a postupně zmizeli v útrobách stadionu. Veselí tam pro ně nicméně neskončilo, vyrazili na triumfální jízdu Prahou v autobusu s otevřenou střechou.
