„Jak slyším, že někoho něco tahá, tak řádím,“ zamračí se sportovní manažer Sigmy Ladislav Minář. „Kdo přijde do Olomouce, tak je zraněný. Jsem už z toho naštvaný.“
Velký počet marodů, především mezi nově příchozími hráči, donutil na Andrově stadionu se zamyslet i nad tréninkovou zátěží. Pro příklady netřeba chodit do daleké minulosti, ač i tam by se našly. Stačí se vrátit do léta. Denis Ventúra, Filip Zorvan i Martin Košťál měli atakovat základní sestavu, minimálně první dva na ni kvalitou mají, leč více času strávili u fyzioterapeuta Jiřího Procházky než na hřišti. A to je v případě posil obzvlášť nemilá věc.
Může v Olomouci nahradit Chytila? Teď si Kramář zvyká na Jílkovy nároky |
„Je to problém, pokud přivedete hráče, chcete je zapracovat a oni se zraní. Nemůžeme pak počítat s hráči, se kterými jsme počítali – byl to Zorvan, Ventúra, dlouhodobě nám do toho skáče Greššák, ale tam je to něco jiného. Musíme s tou informací pracovat a předcházet zraněním,“ zdůrazní Jílek. „Ventúra se Zorvanem neměli ani padesát procent vytížení z podzimu. Denis určitě ne a Filip tak na hraně. Vrací se po zdravotních problémech a jsou to pro nás opravdu posily, pokud budou zdraví,“ dodává opatrně.
Denis Ventúra (vlevo) se na startu letní přípravy usmíval, většinu podzimní části fotbalové ligy ale prožil na olomoucké marodce.
A křídelník Košťál?
I kvůli zraněním se v Sigmě neprosadil, naskočil jen do dvou zápasů a po půl roce v tichosti zamířil do druholigového polského klubu Sandecja Nowy Sacz. Zdravotní patálie jsou v Olomouci téma dlouhodobě.
Servis na úrovni, zátěž je větší
„Pořád se tím zabýváme. Mám pocit, že každý hráč, který přijde, je zraněný. Mluvím s klukama, jestli nemáme v tréninkovém procesu něčeho víc,“ podotýká Minář.
V lékařském týmu či regeneraci problém nevidí. „Máme Jirku Procházku, který patří k nejlepším fyzioterapeutům, a servis máme dobrý. Dnes už bych řekl, že jsme solidně vybaveni přístroji,“ poznamená.
„Zdravotní zajištění je naprosto dostačující, na úrovni. V tom není problém. Spíše je to otázka prevence a adaptace,“ doplňuje Jílek.
Jako příklad uvedou oba nejen Přichystala. „I na dalších vidíme, že se v každém klubu trénuje jinak. Když tady byl trenér Látal, tak měl hodně běžeckých věcí, a když pak děláte testy, tak zjistíte, že v těchto složkách jsou posuny,“ pokračuje Minář.
Také Filipa Zorvana trápilo na podzim zdraví.
„Venca Jílek dělá intervalové věci. Kuba Přichystal pak řekne, že se mu toho zdá moc, protože charakter tréninku má každý trenér jiný. Ten kluk má tedy pocit, že se tady trénuje víc, ale přece každý ligový mančaft musí trénovat stejně. Nemám rád, když někdo přijde do jiného týmu a řekne: Takhle jsem nikdy netrénoval. Přece trenéři v jiných týmech nejsou hloupí a rozdíly nejsou tak obrovské.“
Ovšem také další exbrňák Antonín Růsek nebo Jakub Pokorný, který přišel z Ostravy, Jílkovi potvrdili, že v něčem rozdíly značné jsou.
„Netrénuje se objemově jinak, ale máme jiné nároky v pracovitosti ve vyšších intenzitách,“ ověřil si Jílek. „To je potřeba zohlednit v procesu individualizace a dobře přečíst, čím si hráč prošel a jakým způsobem trénoval. A zvolit pomalejší postupnější náběh, jak jsme to udělali v případě Kuby Přichystala, kde jsme cítili, že je potřeba, aby se dotáhl a zvykl si. Během měsíce už je připravenější a ve stavu, kdy se zadaptoval.“
Samozřejmě je potřeba odlišovat zranění, jež mohou vyplývat z větší zátěže, od smůly, jako třeba v případě útočníka Davida Vaněčka, kterému před rokem a půl krátce po příchodu z Maďarska prasklo v koleni, přišel o meniskus a doteď se ještě do ligy nevrátil.
„Každý trenér má proces tréninku jiný a zaměřený na různé složky. Tohle může hrát prvotní roli, že když děláme více intervalových věcí, tak svaly jsou v jiné zátěži,“ přemítá klubový boss Minář a trošku mrzutě dodá: „Jde přece o trénované ligové hráče, jenže se s tím trápíme.“
Marodka Hanáků se však pomalu vyprazdňuje. Ve stavu rehabilitace kromě Vaněčka jsou už jen Macík s Chvátalem, minulé utkání chyběl kvůli opakovaným potížím s krční páteří i Spáčil.
