„Umístění je krásné. Chviličku si to užijeme, ale pak zase z hrušky dolů, protože nás čeká pohárové utkání, které nebude jednoduché,“ vyhlíží trenér sigmáků Václav Jílek dnešní (16.30) MOL Cup v Třinci.
Ale na tabulku se kouká dobře, ne?
Jsme třetí, ale to z důvodu, že Plzeň má odložený zápas s Boleslaví. Mám pocit, že i diváci se chytají. Kotel se rozrůstá každý zápas o dva lidi, tak bych byl rád, kdyby to bylo příště o deset. Diváci jsou cítit, pomáhají nám, takže veliká pochvala. Byl bych strašně rád, kdyby tady chodilo pět šest tisíc, udělala se atmosféra a postupně to někam vygradovalo. Kluci lidem druhý poločas proti Liberci ukázali, že jejich důvěra není slepá. Výkonem a vítězstvím jim poděkovali, že přišli, ale to jsem utekl z otázky.
Tabulka...
... vypadá dobře, ale je to šest zápasů. Když budete třetí na začátku maratonu, je to super, jenže když pak doběhnete dvanáctí, nikdo jásat nebude. Je před námi hodně zápasů, a pokud do nich nepůjdeme s pokorou a budeme na hrušce, že jsme třetí, tak se nikam nepohneme.
Výhru nad Libercem jste urvali ve druhém poločase.
Náročný zápas v náročných podmínkách. První poločas byl nepodařený, soupeř líp kombinoval, pohyboval se a měl odražené míče. Nebyli jsme běžecky silní. Měl jsem dojem, že do zápasu jsme vstoupili s obavami. Nebylo to sebevědomé, jak bychom si představovali. Bylo X situací, kdy jsme to zpomalovali a balony vyhazovali. Liberec sice neměl taky vážnější situaci, ale my se díváme na sebe a to dobré nebylo.
Olomoucká radost v zápase s Libercem, Pospíšil a Juliš gratulují střelci Pokornému (vpravo)
Co jste změnili po přestávce?
Postavení v rozehrávce, výš jsme posunuli krajní obránce, rychleji otáčeli hru, hráli hodně do středních halvů a tlačili jsme se víc do zakončení. V první půli byl v boxu jen Juliš. Celkově jsme změnili pojetí. Hráči si to vzali k srdci a druhý poločas jsme hráli velmi dobře. Je to zasloužené vítězství, i když jsme góly dali ze standardních situací. Jsem rád, že jsme konečně skórovali z rohu, sehráli jsme to dobře. Porazili jsme silného soupeře, který patří kvalitou i ambicemi do horní poloviny tabulky. Od druhého poločasu se chceme odrazit.
Ulevilo se vám, že mohl hrát stoper Jakub Pokorný?
Extrémně. Ve čtvrtek jsme měli jen Beneše. Neměli jsme ani Frantu Matyse, který byl doma s teplotou. Kuba Pokorný byl v individuálním režimu a zranění bylo ještě citlivé. Doporučení od lékařského týmu bylo, že nebude připravený na zápas, takže jsme měli variantu s Ondrou Zmrzlým a Jirkou Slámou a nevypadalo to úplně dobře. V pátek Poky přišel, že se cítí výrazně líp, a už byla šance, ke které jsme se upínali. Kluci ze zdravotního týmu na tom dělali od rána do večera a patří jim velký dík, že Kubu přichystali. Nejen že byl platný v defenzivě, ale ještě dal gól. Příběh se šťastným koncem.
Zlomený nos, bolavý sval. Neměl hrát, nakonec byl Pokorný olomouckým hrdinou |
S výkony Pokorného jste celkově spokojený?
V prvních zápasech jsme měli nedorazy, ale to byl jeden stoper vedle druhého. Teďka je dvojice Vít Beneš – Kuba Pokorný stabilizovaná. I v Plzni to do jeho zranění vypadalo slušně. Dostává se do stavu připravenosti – kondiční i herní –, kterou si představujeme.
Kdo měl poslední slovo, že nastoupí? Lékaři, Pokorný, anebo vy?
Hráči zase takové právo nemají, že by si řekli, že jdou hrát, i když mají problém. Vždy je to zodpovědnost zdravotního týmu. V pátek dělal cviky, které ukazují nebezpečnost opakovaného zranění a ta se snížila. Poky v pátek trénoval individuálně běžecky, den před zápasem měl první trénink s týmem a zvládl to.
Neměl jste obavy, že týdenní výpadek se projeví?
Ne, hráči jsou v nějakém standardu. Součinnost za týden nezapomenou, tu drilujeme. Byl jsem rád za jeho přístup. Poky byl nastavený, že chce do zápasu jít, mentalita je důležitá. Byl připravený bojovat. Kdyby nám lékaři řekli, že riziko je velké, třeba padesát procent, tak do zápasu nejde. Nemůžeme si dovolit, aby vypadl na dva měsíce. Ale riziko bylo na deseti procentech. Vyplatilo se to.
Jaké zranění jej trápilo?
V oblasti zadního stehenního svalu, ale nebyla tam tekutina ani trhlina. Došlo jen k natažení, kdy také dojde k ruptuře, ale malého množství svalových vláken. Když jsem v pátek viděl, jak dobrá energie z něj vyřazovala po třech ostrých sprintech, věřil jsem, že by to mohlo být dobré.
Jak dlouho budete držet ochrannou ruku nad stoperem Lukášem Vraštilem, který má opakovaně taktické i disciplinární zkraty?
Já vím, ale nebudeme sahat k tomu, že bychom řekli: Vrašťo, nepočítáme s tebou, protože máš takových situací víc. Musí zase čekat na další šanci. Je tady i Franta Matys, zatím jen v béčkovém režimu, ale má předpoklady, potřebuje sebevědomí a hrát a hrát. Vrašťa je natolik zkušený, že se s tím srovná. Určitě nad ním nelámeme hůl. Souhlasím s tím, že těch situací je ale víc. Pramení to ne ze zbrklosti, ale z toho, že se za každou cenu snaží tak moc, až je to někdy kontraproduktivní. Když si vzpomenu na vyloučení s Hradcem nebo odvolané vyloučení v Liberci... Musí s tím pracovat. Pořád není na konci kariéry, má prostor, aby se zlepšoval, tak já doufám, že bude lepší.
Olomoucký Lukáš Vraštil zezadu fauluje sparťana Lukáše Haraslína. Za zákrok v úvodu dostal žlutou kartu.
To si přejete také u útočníka Lukáše Juliše, který ve hře není moc cítit?
Pomohl nám teď penaltou, ale vnímáme, že ho musíme mít silnějšího ve hře. Prvotní příčina je, že potřebujeme Lukáše dotáhnout ještě víc kondičně. Když jsou těžké podmínky, dusno, tak se pak dostává dřív do únavy a v zápase ho to dohání. Není to o tom, že by nechtěl pracovat. Než přišel, nebyl v optimální připravenosti. Ale je silný v boxu, když to tam dostane, je schopný se prosadit. Máme nároky, aby byl aktivnější, víc v mezihře součástí útočných akcí. Dobrá zpráva je, že Lukáš si je toho vědom a bude pracovat. Je pokorný. Budeme mít repre pauzu a prostor udělat něco navíc. Pak bude ještě platnější.
Je to ale vůbec v jeho schopnostech? Není to typ útočníka jako Chytil.
Je to v jeho schopnostech. Do sezony šel po pěti týdnech, čtrnácti dnech kondičního bloku a to je málo pro hráče, který se rok pohyboval na úrovni střední zátěže, neměl herní vytížení. Z tribuny jeho pohyblivost vypadá možná hůř než z lavky, ale máme možnost si hráče otestovat v repre pauze. Připravíme ho na lepší úroveň.
Kdy se rozjede Jan Fortelný?
V poločase říkal, že už vaří. Zápasové zatížení je něco jiného než tréninkové. Fortyho také doprovází krátké výpadky, měl dvakrát problémy s kolenem, to se pak projeví. Nároky na Honzu jsou vyšší a má na to veškeré předpoklady. Znám ho, potkali jsme se poprvé před čtyřmi lety ve Spartě, jeho potenciál je výš. Je to otázka práce, chceme to z něj dostat.
Jan Fortelný toho kvůli zranění na jaře v Sigmě moc neukázal, o to větší chuť má do této sezony.
Jak snáší roli náhradníka Filip Zorvan?
Máme vizi zápasu. S Libercem jsme to chtěli víc rozběhnout, ale nepovedlo se to. Filip na šanci čeká, logicky naštvaný je, ale respektuje to, což je jediná správná možnost. Když tam přišel na třicet minut, zase ukázal kvalitu. Říká si o to, pracuje, to je ideální stav. Pak je to o tom, jakého hráče zvolíme, protože zodpovědnost jde za námi.
Jak vypadá ploténka Antonína Růska?
No, Toníček... To je dlouhý případ. Po magnetické resonanci přešel na konzervativní léčení, které trvá tři měsíce, půlku má za sebou. Pozitivní je, že v jeho tváři vidím víc energie, k něčemu dochází. Podle kondičních trenérů se výkony v testech zlepšují, síla svalu taky pomaličku přichází. Ale bylo nám řečeno, že je to běh na dlouhou trať, než se nerv plnohodnotně obnoví v síle, kterou měl před zraněním. Musíme čekat. Budeme stejně potřebovat další tři měsíce, abychom zjistili, nakolik došlo k uvolnění kořenu nervu. Vypadá líp a líp a líp, ale pořád to není optimální stav.
