Nastaví si dva budíky, aby nezaspal šanci

Praha - Zazvonil budík, ale Michal Václavík si řekl, že se ještě minutku bude převalovat. "Bylo pošmourno, pršelo, nechtělo se mi z vyhřáté postele," vypráví fotbalový brankář. Před třemi týdny takhle zaspal, nestihl zápas za béčko Slavie a dostal mastnou pokutu. Z platu mu strhnou 30 tisíc korun. Na dnešní ráno si raději nastaví rovnou dva budíky. V půl desáté musí být v Edenu, pak se letí do Atén k odvetnému zápasu předkola Ligy mistrů. Václavík může dohonit životní šanci, z náhradního gólmana se třeba vyklube jednička Slavie. "Vím, kolik můžu získat. Když vychytám postup..." Nedořekne.

Přes tři roky je ve Slavii, ale v lize nastoupil jenom třikrát. To je zoufale málo. Teď se z role náhradníka posunul, Radek Černý byl totiž v prvním utkání s Panathinaikosem vyloučen, dostal distanc na jeden zápas a v odvetě nemůže hrát. Václavíka čeká ostrá zkouška. Nebojí se? "Proč by? Nejsem trémista."

Když v roce 1998 přestupoval z Karviné do Slavie, snil o tom, jak se popere o místo prvního brankáře. "Byl jsem naivní." Chytal Stejskal, náhradníka dělal Černý, Václavíka čekaly jen tréninky a sezení na tribuně. Sny se zbořily.

Ligu si přitom poprvé vyzkoušel už v devatenácti za sestupující Vítkovice. Pak třicetkrát pomohl Karviné, ale další starty sbíral v drobném. Zápas za Žižkov a tři ve Slavii. "Můj životní cíl už se tři roky nezměnil: chytat ligu za Slavii." Nemluví navztekaně, zvykl si, že je dvojka. Když za ním nedávno přišli, aby prodloužil smlouvu až do roku 2004, udělal to.

Černý měl v létě odejít do zahraničí, Václavík už se těšil na zápasy. Jenže konkurent zůstal. "Proč jsem neodešel? Za prvé nikdo neměl zájem, za druhé ze Slavie se těžko odchází," říká fotbalista, který jako jeden z mála nemá manažera.

I když dřív patřil k reprezentačnímu výběru do 21 let, za pár měsíců nečinnosti o něm věděl málokdo. Jednou potkal na tribuně ligového trenéra Uličného, který se Václavíka s vážnou tváří zeptal: "A kde ty vlastně chytáš?" V klubu mu dávají za vzor právě Černého, který dlouho dělal náhradníka, trpělivě si počkal na příležitost a teď patří do širšího výběru reprezentace. "Tahle kariéra mohla patřit mně," myslí si Václavík s odstupem.

Černého, soupeře v brance, bere jako kamaráda, žádná nevraživost nebo naschvály. "Černoch mi slíbil, že když bude přestupovat, zavolá mi to jako prvnímu. I já mu přeju úspěch." Říká, že nesnáší slovo sobectví, ale teď je rád, že může chytat. "Musím myslet hlavně na sebe, na lavičce zůstat nechci."

A zhubne, jak Václavíkovi nakazovali snad všichni jeho trenéři? "Ale ne, ať si říkají, že jsem tlustý. Já se cítím skvěle." Má 81 kilo, diety nenávidí. Když zhubnul, hned se cítil o hodně slabší. "Zdeněk Jánoš byl taky tlustý a nikdo mu nemohl dát gól," argumentuje.