Byl to on, o němž se v týdnu hodně mluvilo. Marek Bakoš, čtyřiatřicetiletý útočník, jenž v play-off Evropské ligy spasil Plzeň v prvním zápase s AEK Larnaka (3:1) dvěma góly.
Také v neděli večer, při ligovém zápase s Jihlavou, si znovu vysloužil pozornost médií. Nebýt Bakoše a jeho gólu v nastavení, hosté odjeli z Vysočiny jen s bodem.
Přes novináře pak vzkázal: „Děkuji kustodovi.“ Načež rozvedl proč: „Zapomněl jsem na hotelu kopačky, kterými jsem ve čtvrtek dal dva góly. Kustod mi je přinesl, tím pádem jsem stejnými kopačkami dnes dal gól v nastavení. Ještě jednou díky.“
Marku, nečekal jste ale v Jihlavě lehčí zápas?
Ty zápasy tady nikdy nejsou v pohodě. Domácí Jihlava hrála velmi dobře, poctivě, šli si za svým cílem. Pro ně to asi nebylo moc šťastné dostat gól v závěru. Už možná čekali, že uhrají bod. Nicméně mě opravdu překvapili, protože hráli velmi dobře.
Jak moc vás před pohárovým zápasem s Larnakou vystrašilo, kolik šancí si proti vám teď Vysočina vytvořila?
Já myslím, že to bude úplně jiný zápas. Jak jsem zmiňoval, domácí hráli výborně. Zápas s Larnakou ale bude o něčem jiném. Na ten zápas se připravíme, budeme mít analýzu našeho domácího zápasu.
Vy sám každopádně vypadáte ve velmi dobrém rozpoložení...
Já jsem v normálním rozpoložení, jako jsem byl před měsícem. Jsem rád, že se dostávám na hřiště. A když se mi podaří se zapsat do statistik, tak je to dobré jak pro mě, tak pro mužstvo.
Odráží se ve vašich výkonech hlad po tom, že stále patříte do sestavy?
Já jsem vždycky chtěl hrát. Dokud budu hrát profesionální fotbal, tak vždycky budu chtít být na tom hřišti. Potom je jen otázka na trenéra, jak mě využije. Jestli mě využije jako žolíka, nebo třeba vůbec. Dobrý trenér na to má cit, aby to využil - a trenérovi Vrbovi to zatím jde.
Jak se vám naskakuje do zápasu v průběhu, když vám je skoro pětatřicet?
Ještě nemám třicet pět, je mi čtyřiatřicet. A cítím se mladší, jak jsem zmiňoval v rozhovorech pár měsíců zpět. Poctivě se připravuji na to, abych byl připravený mužstvu pomoct, ať už je to od začátku nebo z lavičky. Snažím se být připravený. I ve třiceti čtyřech letech jsou pro mě někdy nové situace a člověk se na to musí v hlavě připravit. O to lepší to je, když to pak takhle skončí.
A ještě jedna věc. Závěr zápasu v Jihlavě vzbudil emoce na straně domácích fanoušků, křičeli na vás a na rozhodčí „hanba“. Co byste k tomu řekl?
Já nevím, to je jejich názor. K tomu se nebudu vyjadřovat, my se díváme na sebe, na svoje výkony.
