"Ta pravá oslava bude až po úterním finále poháru s Plzní. To bude asi velké. Už jsem doma nahlásil, že budu týden nezvěstný, manželka to odsouhlasila," směje se rozjařený kapitán Petr Pavlík.
MF DNES se podívala blíž na prameny jablonecké radosti.
Trenér. František Komňacký dokázal s Jabloncem za dva a půl roku neskutečné věci. Když na podzim 2007 přišel, tým byl na padáka, ale on ho dokázal zachránit. Vloni dotáhl Jablonec na skvělé páté místo.
A letos tým pod jeho vedením až do posledních minut ligy válčil dokonce o titul. Vtiskl mužstvu útočnou kombinační hru lahodnou i pro divákovo oko a jeho autorita v kabině je nezpochybnitelná. Zřejmě nebude náhodou, že v nedávné minulosti získal titul i s ostravským Baníkem a slovenským Ružomberokem.
Za své úspěchy byl v této sezoně odměněn i jmenováním do funkce asistenta reprezentačního trenéra.
Šéf. Miroslav Pelta. Jablonec je jeho fotbalovým dítětem, které v roce 1994 dotáhl do první ligy a pak dvakrát na třetí místo. Od té doby, co se mu po následném angažmá ve Spartě a u reprezentace opět začal naplno věnovat, jde jablonecký fotbal zase nahoru.
Pelta je dnes majitelem klubu, i když jak sám říká, spíš z donucení. To on shání peníze a rozhoduje všechny důležité věci. S koučem Komňackým a hráčskými posilami měl šťastnou ruku. Hráče nerozmazluje, ale za úspěch je ochoten štědře zaplatit – za titul jim slíbil čtyři miliony.
Střelec. David Lafata se na podzim neskutečně trápil. Jediný vstřelený gól byl pro tohoto šutéra velkou potupou. Jenže na jaře zazářil. Nastřílel deset gólů a jen o jediný zásah mu utekl titul krále ligových kanonýrů.
Poslední branku vstřelil v závěrečném kole proti Budějovicím z penalty. Ovšem Lafata, to nejsou jen góly. Je to zároveň asi největší bojovník a pracant v jabloneckém týmu: kde se něco děje, tam ho hledejte, naběhá toho víc než kdo jiný. Žádný div, že dostal pozvánku do reprezentace.
"Trefil jsem se hned v prvním mistráku a najednou se míče začaly odrážet tam, kde jsem stál a končily v síti."
Výborné nákupy. Lafata. Pavlík. Drsek. Jarolím. Pekhart. Co hráč, to pojem. Kdo by před časem řekl, že skromný Jablonec přivede do svého kádru taková jména? Všichni uvedení se stali oporami klubu a velkým dílem přispěli k jeho letošním úspěchům.
Chcete další důkaz skvělých nákupů Jablonce? Vloni v létě klub prodal do Slavie záložníka Hlouška – místo něj dostal kromě peněz ještě do té doby neznámé Kovaříka s Jablonským. A oba hráči na levou stranu sestavy odehráli skvěle celou sezonu!
Obrana. Jablonec dostal 24 gólů, to je po Spartě nejméně v lize. V dobách, kdy se Lafata trápil a ne a ne se trefit, zachraňovala tým pevná a zkušená obrana. Stoperská dvojice Drsek a Pavlík by byla ozdobou každého ligového týmu. Vpravo vše jistil další zkušený hráč Zábojník, vlevo se chytil slávistický talent Jablonský.
Brankář. Michal Špit už je v Jablonci tak dlouho, že by tu měl dostat své inventární číslo. Ale do starého šrotu ho neházejte. V posledních pěti utkáních v řadě vychytal nulu, za celou sezonu jich nasbíral celkem 13. Vzhledem k tomu, že dvě utkání promeškal, pro něj skoro každý druhý zápas skončil s čistým kontem. Obdivuhodné.
A to vše bez diváků. Asi jediný kaz na letošní jablonecké fotbalové kráse. Průměrná domácí návštěva pod čtyři tisíce je u týmu hrajícího o titul ostudou. Dokonce ani poslední rozlučkové utkání sezony nepřitáhlo vyprodané hlediště. Snad v příštím ročníku...
