Jste trenérskou jedničkou v Liberci?
Škorpil: No jistě, funkce mně nikdo nesprostil. Taková otázka mi zavání bulvárem. S Csaplárem se nic nezměnilo, on nepřišel na moje místo. Bylo jen na mně, jaký prostor mu jako asistentovi dám. Nikdo z vedení klubu mi to neurčoval. A že s novináři mluví víc než jiní asistenti? Má mobilní telefon a já ne, tak je rychle k sehnání. U mě je nutnost nekoupit si mobil, ztratil bych to poslední soukromí, které mám.
Csaplár: Nikdy v životě jsem nebyl klasickým asistentem, tuhle roli bych ani nepřijal. Jsem partnerem, kolikaprocentním, to je otázka pro Láďu Škorpila, aby to řekl. Jeden čas o mojí roli hodně diskutovali sami hráči, psalo se o tom v médiích. Nepřišlo mi to vhodné a raději jsem ty řeči uťal. Mají zakázáno o tom mluvit.
Byl by Liberec tak vysoko, pokud byste nepracovali spolu?
Škorpil: Nebyl. Než Csaplár přišel, zohledňovali jsme hlavně kvalitu soupeřů, teď spíš dáme sami na sebe. Už dřív, když jsem trénoval Duklu a on naše béčko v Příbrami, Csaplár zkoušel presing na míč. Měl to odsledováno u Juventusu. A bylo naším záměrem, aby to uplatnil tady. Byli jsme na tenhle způsob hry připravení, ale používali jsme z toho jen určité věci. Kdyby bylo mužstvo špatně trénované, nepodařilo se to. Myslím, že jinde by tolik prostoru nedostal. Není rozhodující, jestli dám do mužstva progres sám, nebo prostřednictvím někoho jiného.
Csaplár: Dnes Liberec šlape jak švýcarské hodinky, breitlingy. Nebojím se, že by všechno padlo, pokud by Láďa odešel. Ale na druhou stranu by Liberec nebyl bez něj lepší. Končí mu smlouva a chci, abychom tu spolu zůstali. Lidsky si spolu rozumíme. Jsme jiní v mnoha věcech, ale spojuje nás loajalita, respekt a vnitřní disciplína.
Co děláte, aby hráči po takovém úspěchu neměli nos nahoře?
Škorpil: Kdyby zpychli, hned pojedou z kopce, ale oni před sebou - až na výjimky - mají vyšší cíle. Každý den jim vysvětlujeme, o co hrají, o sebe, o budoucnost. Proč si rozbíjet hubu na vlastních zkušenostech, když se můžu poučit z chyb jiných. My nemáme hloupé mužstvo, je málo takových týmů, kde by se to takhle podařilo. Je to otázka inteligence a morálky.
Csaplár: V kabině je teď pořád slyšet slovo pokora. Víte proč? U nás v Čechách se pořád populárně říká, poučte se z porážek. To je kec. Já porážky nenávidím a hráčům radím, ať se poučí z vítězství. Hráči nesmí zapomínat na lidi, kteří je dostali nahoru, a na cestu, jakou tam došli. Když jsou vítězství, musí dělat stále víc a líp. Konkurence se teď z nás nepodělá, že hrajeme dobře, ale ještě líp se na nás připraví.
Čím vás trenérský kolega obohatil? Co si na něm ceníte?
Škorpil: Obohacujeme se navzájem. On třeba maximálně využívá techniku, video, sestřihy. Díváme se na projektor, ne na televizi, to je tak velký rozdíl jako černobílá a barevná televize. Neznal jsem to, dřív jsem nad televizí strávil hodiny.
Csaplár: My se obohacujeme navzájem. Já jsem prudší, ale Láďa mi vždycky říká: zůstaň nad tím. Říká mi to s takovým krásným filozofickým podtextem. Ten uklidňující tón, jakým to říká, fakt přinutí člověka zamyslet se nad sebou.
Co na svém kolegovi obdivujete?
Škorpil: Právě ten moderní přístup, tím posunul dopředu celý klub. Jsme schopni vyhmátnout na videu situace, kde je přednost soupeře, kde je zranitelný. Líp se to vnímá, hráči si víc pamatují, než kdybych dál kreslil figurky na tabuli a jen u toho mluvil. On těží z mých zkušeností a já zase z toho, co načerpal on.
Csaplár: Hlubokost a ne povrchnost. Spojuje nás, že se vzájemně přitahujeme názory, přitom jsme každý úplně jiný. Láďa je rozvážný, moudrý, zatímco já, když se někam přiřítím, tak je to jako když přiletí tsunami. Mám v sobě prudkost, dělám rozruch. Každý vysvětlujeme hráčům jiným způsobem, ale není to nikdy proti.
Musel jste se i nějak změnit, abyste spolu vyšli?
Škorpil: S tím nemám problémy. Naopak tvrdím, že každý by si měl vychovat své nástupce. Co jsem kdy mohl, předal jsem těm dalším. Mezi námi není jen výborná spolupráce, ale i výborný mezilidský vztah. Jeho způsob loajálnosti? Řekl to sám: Spíš zítra nevyjde slunce, než bych se tlačil na místo prvního trenéra. A můj? Když mi v červnu nebude prodloužena smlouva, milerád budu prosazovat, aby Liberec trénoval Csaplár.
Csaplár: Tahle planeta je tady miliardy let a další miliardy bude. A já nehodlám kvůli sedmdesáti letům mého života něco otáčet proti přirozenosti. Vlastní život si prožiju se vším sladkým i hořkým, co ke mně patří. Každý mi může říct, čím se mu nelíbím, ale to ještě neznamená, že se podle toho změním. V něčem to nikdy neudělám. Ještě, než jsem přišel do Liberce, tak jsem slýchával: Je pěkný, že jezdíš po světě a studuješ fotbal v Itálii, Španělsku, Německu, ale musíš si uvědomit, že jsi v Čechách a tomu se přizpůsobit.Já říkal: To je pěkný, všichni chcete mít německé káry, dovolené na Havaji, pěknou vilu, ale když dojde na práci, tak chcete český šlendrián. Já takový nebudu. Chci i tady vidět všechno po italsku nebo německu.
Jak se na Liberci podepisuje náročný program posledních týdnů?
Škorpil: Únavu cítí každý, v jedné sestavě se dá všechno těžko utáhnout. Jde-li se za úspěchem, musí se najít hranice, kdy nasadit třeba kvalitou horšího hráče, na úkor toho, kdo stabilně hraje.
Csaplár: Motor jde hůř, ale pořád hrajeme. Já mám ke všemu americkou filozofii, pozitivní myšlení. Když jsme museli hrát Pohár UEFA na Spartě, všichni nás litovali. Já říkal žádný problém, učme se dělat z nevýhod svoje výhody.
Řekněte tři klíčové hráče současného Liberce. A proč zrovna oni?
Škorpil: Nezastupitelnou osobností je útočník Štajner, hroťák, gólový hráč. A taky Koloušek. Je na místě, kde se tvoří hra. Nedoceněný zůstává stoper Holeňák. Už se aspoň dostal do reprezentační nominace.
Csaplár: Na to nikdy neodpovím, ať budu trenér někde na okrese, nebo ve Spartě. Uznávám jedno: hvězdou je vždycky tým, hráči tvoří tým a tým dělá hráče. V okamžiku, že někdo si začne myslet, že je víc než tým, tak pošle dolů celé mužstvo i sebe. Ale to neznamená, že hráče nějak potlačuju. Naopak, jsem pro individualismus, respektuji Štajnera nebo Kolouška, kteří jsou třeba jiní než ostatní. Každý hráč má svůj rytmus, zvyklosti a rituály. Ale pokud jsme na hřišti, tak jako jen tým. Vím o čem mluvím. Sám jsem býval docela talentovaný fotbalista, v šestnácti jsem kopal druhou ligu v Teplicích, ale choval jsem se svérázně. Pořád jsem diskutoval s trenéry a diktoval si, kde mám hrát. Zničil jsem si tím kariéru. Měli mi tenkrát dát pár facek.
Mužstvo hraje náročný presing, soupeř je napadán už na jeho půlce. Jaký herní styl se vám nejvíc zamlouvá?
Škorpil: Ten, který je efektivní. Nemít tyhle úspěchy, musíme náš styl upravit.
Csaplár: Mně se líbíly velkokluby v určitých obdobích. Třeba AC Milán v letech 1987 až 1995 (období van Bastena, Gullita a spol. - pozn. red.) a Juventus 1995 až 1998 (Vialli, del Piero a spol. - pozn. red.). To jsou moje fotbaly. Co dokázali v těchto klubech trenéři Sacchi, Capello a Lippi. Potom tenhle styl přenesl Capello do Realu Madrid. Tím se nastartovaly úspěchy španělského fotbalu. Capello ke španělské hravosti přitáhl italskou disciplínu, řád i taktiku. Od té doby frčí španělský fotbal a vládne Evropě.
Jakého hráče si nejvíc vážíte?
Škorpil: Jó, těch by bylo...
Csaplár: Já miloval Johana Cruyffa, to byl můj dětský idol. Hrozně jsem fandil Holanďanům a ještě z toho neměl rozum. Ale pak jsem obdivoval úplně někoho jiného, Honzu Bergra. Fascinoval mě. Dneska by byl superhvězdou Realu nebo Barcelony, neměl štěstí na dobu.
Jaký klub obdivujete?
Škorpil: Hradec Králové. V tom městě jsem se narodil, pětadvacet let tam trénoval. Ale znáte to, každé období má v sobě něco jiného, ohromným vzorem byl Ajax v období Johana Cruyffa, nebo éra AC Milán na začátku devadesátých let byly výjimečná.
Csaplár: Dlouhodobě sleduju dva kluby, Juventus a Bayern, a k nim si každý rok přidám další tři. Letos je to AS Řím kvůli trenéru Capellovi, dál Real, protože je mi blízký trenér del Bosque tím, jak tam devět let pracoval s mládeží a dostal se pak nahoru. A pak si všímám Manchesteru z hlediska dlouhověkosti Fergusona. Sleduju sestavy, jak dávají góly, filozofii klubu a další věci. Stahuju si informace ze satelitu a internetu.
Jaký přístup k hráčům volíte? Cukr, nebo bič?
Škorpil: Jaký je potřeba. Šéfem jsem já, stejně jako Csaplár. Přece tu asistenti nejsou od toho, aby nosili jen kužely při tréninku. Možná někde jindy, ne v Liberci. Velikou roli sehrává i další asistent Martin Hřídel, který se stará o standardní situace, v tom byl dřív velký zádrhel. Jestli to někomu připadá divné, ona se tady hraje týmová práce. A já jsem nad tím, abych všechno zaštítil.
Csaplár: Já filozofii cukru a biče neuznávám. Hodně studuju pedagogiku a psychologii, čerpám z toho. Vím, že je neustále konflikt mezi cílem a vztahem a trenér musí najít správnou rovnováhu. Buď můžu udržet s hráči dobrý vztah a trošku sejít z cíle, nebo naopak. Trenérství je hodně o vztazích s hráči, potřebuju je, ale nemůžu s nimi kamarádit. Psychologii miluju. Nejvíc v ní čerpám z NBA. Třeba z poznatků Phila Jacksona nebo Pata Rileyho (dva nejslavnější trenéři v zámořské basketbalové soutěži - pozn. red.).
Jste pro to, aby se za fotbalové hříchy udělovaly pokuty? Jak vůbec v Liberci trestáte hráče?
Škorpil: Pokuty? To ne. V tom máme s Csaplárem filozofii stejnou. Hlavně, aby to bylo ku prospěchu všem, co uděláme, musí být výchovné.
Csaplár: Není důležité trestat, ale udržet disciplínu, respekt a hlavně vzájemně se chápat. Vymýšlím spoustu věcí naopak než dělají jiní. Hráče přesvědčuju, že nehrají fotbal podle mě, Škorpila nebo někoho jiného, ale dělají náš společný fotbal. A že ve fotbale nemůže být nic horšího, než že se na něm neztotožníme. Pořád hráčům předhazuju citáty. Třeba, jak slavný vojevůdce říká maršálovi: ´Maršále, muže jdoucí do boje nemůžeme ovládnout, ovládat můžeme stroje. Muže jdoucí do boje, můžeme vést.´ Ve fotbale je to stejné.
Už vás nějaký fotbalista v Liberci zklamal?
Škorpil: Žádný zásadní problém jsem neměl. Jde o prevenci, problémům předcházet, ne je pak hasit.
Csaplár: Já jména nikdy neříkám, nechci dělat z hráčů blbce jako některý jiný trenér. Nějaké problémy třeba jsou, ale s nikým to není vyloženě špatné.
Co si hráči myslí o trenérech
ANTONÍN KINSKÝ, brankář: Hlavní trenér je Škorpil, Csaplár je asistent. Pasují k sobě. Tréninky vede ten mladší, taktiku dělá druhý. S Csaplárem jsme začali používat video, detailně rozebrané teď máme i soupeře z ligy. Kdo na koho bude hrát, vidíme, v čem jsou silní, jsme o krok napřed. Pan Csaplár říká: Člověk si pamatuje deset procent toho, co slyší, padesát procent toho, co dělá, a devadesát procent toho, co vidí. Cítím to taky tak. Ale nebýt toho, že pan Škorpil je takový psycholog, asi se do čtvrtfinále Poháru UEFA nepodíváme.
MIROSLAV HOLEŇÁK, obránce: Nevím, jestli bychom byli tak vysoko, kdyby Csaplár v rozehrané sezoně nepřišel. Dokáže nás seřvat, vyhecovat, má nastudované video, naučil nás, abychom si uvědomili, o co hrajeme. O fotbale teď víc přemýšlím, ale vážím si obou trenérů stejně, dokonale si kápli do noty. Pan Škorpil je skvělý stratég. Rady beru od obou, protože jsou dobré. Doplňují se.
JIŘÍ ŠTAJNER, útočník: Škorpil je hlavní trenér, ale práci mají rozdělenou. Už v přípravě jsme zkoušeli hrát presing, ale až za Csaplára jsme tomu uvěřili. Stačila k tomu první výhra. Csaplár přinesl videoprojekci, není to žádné tupé zírání na obrázky, ale fotbalové učení. Nebyli bychom tak daleko, kdyby nás trénoval jen jeden z nich.
