"Daří se nám. Ale znáte to, řeknu vám, že je to dílo mančaftu. Sice fráze, ale pravdivá," říká Hoftych, který by považoval za velký úspěch, kdyby jeho tým skončil do osmého místa. Tedy kdyby zůstal v lepší polovině šestnáctičlenného prvoligového pelotonu.
Rozhovor s ním je velká zábava. Z Hoftycha čiší pozitivní přístup k životu, neutuchající energie. Je vtipný. A své vlastnosti dokáže vdechnout v kabině do mužstva.
"S energií se snažím neplýtvat. Aby prostě nelítala jen tak kolem. Vkládám ji do podstatných věcí." A tak si kromě fotbalu, který mu zabírá nejvíc času, patřičně užívá i života. "Každý den pěkně naplno," přitakává.
Bezelstně přiznává, že hned ráno musí vyhrát první těžký zápas. Proti budíku. Hoftychovi se nechce vstávat: "Nastavím si budíka na určitý čas, a když zazvoní, tak ho pak po deseti minutách opakovaně posouvám. Takže ve finále vstanu třeba i po čtyřiceti minutách," vypráví.
Když zvládne vylézt z postele, pak už svůj den rozjede na plné obrátky. A přestože platí za studnici energie, zachovává si v životním biorytmu poněkud překvapivě velkou dávku konzervatismu. "Nemám rád takový ten neuspořádaný život nahoru dolů. Všechno musí mít řád a organizaci," říká.
Do kanceláře na stadionu to má z bydliště deset minut pěšky. "Dorazím tam kolem čtvrt na devět. Po cestě si pravidelně nakoupím koláčky, v kanceláři si uvařím dobrou kávu, kterou si sám melu parádním mlýnkem za dvě stovky ze zastavárny, a se svými kolegy z realizačního týmu a z vedení klubu probereme novinky. Co, kdy, kde, jak a proč. A pak se jde trénovat."
Když jeho tým netrénuje dvoufázově, ze stadionu odchází kolem čtvrté hodiny odpoledne. A rád se věnuje volnočasovým aktivitám. Jízda na kole, brusle s dcerou. To ho baví.
"Snažím se být aktivní, ale dělám jen to, comě baví. Chovám se jako filmový hrdina Forrest Gump. Když mu řekli dost, zastavil se. A já se zastavím, když mi dost řekne moje tělo," směje se rodák z Neštěmic, který maturoval na chemické škole v Ústí nad Labem. "Jo, jo, jsem chemik. No co taky v Ústí jinýho, že jo."
Kromě středoškolské praxe však později v zaměstnání o typicky severočeské odvětví průmyslu nezavadil. Je rád, že se může věnovat něčemu, co ho baví – fotbalu. A přidává humornou glosu ke svému studiu.
"Ta praxe byla utrpení. Zařadili mě do výrobny kyseliny sírové. Strašně jsem páchl. Přišel jsem třeba na koupaliště a slyším, jak někdo povídá: Tady něco smrdí, jak když hoří. Hádejte, kdo to byl..."
