"Nic mimořádného se nestalo, podle očekávání postoupil Arsenal. A naprosto zaslouženě. Jestli mě na téhle odvetě něco překvapilo, pak způsob, jakým Arsenal k zápasu přistoupil.
Stejně jako většina lidí jsem i já čekal, že londýnské mužstvo bude při vědomí dvoubrankového náskoku z prvního zápasu hrát spíš zezadu, nikam nepospíchat a hru spíš kontrolovat. Samozřejmě s využitím obvyklých nebezpečných brejků.
Jenže Arsenal hrál ofenzivně, dopředu, prostě stejně jako v prvním zápase doma. Hlavně v prvním poločase to byl sympatický útočný fotbal, navíc s dobrými šancemi. Arsenal ukázal, že jsou pryč časy, kdy se právě o tomhle týmu říkalo, že jakmile opustí ostrovy, tak je poloviční.
Naopak hodně mě zklamal Juventus, přestože měl v sestavě Nedvěda. Znovu se potvrdilo, že se současnou formou italského mužstva to není tak úplně v pořádku. A jeho nepřesvědčivý tlak po přestávce stejně končil v uctivé vzdálenosti od branky Arsenalu.
Nechápu taky trenéra Capella, jak může vydržet dívat se devadesát minut na Ibrahimoviče. Já bych na to teda nervy neměl. Ibrahimovič hrál laxně, neúčelně, zkoušel ty své finty, které mu ale nevycházely, divil se, v jednom kuse ruce v bok. Prostě hrůza.
A jestli v záloze, kde byl hodně špatný Mutu, chyběl Juventusu potrestaný průbojný Camoranesi, pak v útoku byla strašně znát absence zraněného Del Piera.
Jinak to byl samozřejmě zápas o prvním gólu. Kdyby ho dal Juventus, mohlo přijít drama. Jenže obrana Arsenalu pracovala naprosto spolehlivě. Kdyby skórovali hosté, tak se to mohlo hned odpískat, protože dnešní Juventus by Arsenalu nedal čtyři góly ani náhodou.
Ale přestože gól nepadl, špatný zápas pro lidi to nebyl.
Nedvěd se moc a moc snažil, ale zkrátka to neutáhl. Dřel, lítal po celém hřišti, z jeho enormní snahy pak vyplynuly i jeho časté ofsajdy. A při té dělovce v druhém poločase měl prostě smůlu, že míč šel do míst, kdy stál gólman.
Samozřejmě nesmím zapomenout na jeho vyloučení po dvou žlutých kartách.
Jistě, tohle by se stávat nemělo. Ale Nedvědovi prostě ujely nervy. Strašně moc by chtěl Ligu mistrů vyhrát a najednou se mu ten sen už poněkolikáté bortí. Pochopitelně si uvědomuje, že se neúprosně blíží konec kariéry, v zápase je rozpumpovaný a do toho přijde souboj. A jestli pak za pár minut přijde další střet, to už je jedno. Dětinský nazlobený faul je tu zas.
Chci tím vlastně dojít k tomu, že za to Nedvěda neodsuzuju. Jako bývalý hráč se do těch jeho pocitů dovedu vžít. Je mi jasné, co v těch chvílích, kdy si ty karty vykoledoval, na hřišti prožíval."
 Pavel Nedvěd (vlevo) prochází kolem lavičky a trenéra Fabia Capella po vyloučení v zápase Ligy mistrů s Arsenalem. |
