Místo exotiky strávil konec roku doma v Brně. „Chtěl jsem, aby si děti užily Vánoce. Aby měly stromek a nebyly někde na pláži,“ pousměje se fotbalista Jan Polák.
Kromě užívání si pohody v rodném městě odpovídal 34letý záložník i na jednu častou otázku: Vrátíš se do Brna? Ligová Zbrojovka s bývalým reprezentantem, kterému končí v létě smlouva v druholigovém Norimberku, nedávno jednala o možném návratu domů.
„Spíš se zajímalo okolí mých známých, co jsem se doslechl,“ sděluje Polák. „Ti, kteří mě dobře znají, vědí, jak to chodí. Kolikrát se něco napíše, ale vědu z toho nedělají,“ doplňuje defenzivní štít, jenž se od počátku týdne chystá v Německu na jarní část soutěže.
Co byste ke svému návratu do Brna řekl vy?
Nerad bych se k tomu nějak víc vyjadřoval, něco se už napsalo. S panem Bartoňkem (majitel Zbrojovky - pozn. red.) jsem se sešel, nepopírám, že jsme se bavili a měl jsem z toho dobrý pocit. Uvidíme ale, co se bude dít. Nikomu jsem nic nesliboval, takhle to je a bude.
Brněnské vedení avizovalo, že pokud vám Norimberk nenabídne nový kontrakt, je připraveno s vámi znovu jednat. Dá se říct, že Zbrojovka je reálná varianta?
Uvidíme, jak se k tomu Norimberk postaví. Ve fotbale je těžké říct, že je něco reálná varianta. Někdo se toho může chytnout a potom by to mohlo vyznít tak, že jsem něco slíbil a nedodržel.
Jan Polák v reprezentačním dresu
V Norimberku jste na začátku sezony byl kapitán, postupně jste ale vypadl ze sestavy. Čím to?
Nedařilo se nám, nedařilo se ani mně. Trenér mě vyndal, a jak to někdy jako naschvál bývá, druzí se chytili, tým začal šlapat. Potom to trenér nechce měnit, takový je zákon. V posledních pěti kolech jsme udělali patnáct bodů. Chápu, že je těžké do sestavy sahat, navíc jsme se vyhoupli na třetí místo. Na hřiště jsem chodil spíš sporadicky, ale těšilo mě, že se mužstvo zvedlo.
Máte teď větší motivaci ukázat v přípravě, že patříte na hřiště, a ne na střídačku?
Člověk dělá věci pořád stejně. Nikdy totiž neví, co se může stát. Někdo se může zranit, může vám třeba vyjít nějaký zápas a vše se zlomí. Bývá to o trpělivosti a to platí nejen ve fotbale. Člověk nesmí přestat makat a musí věřit, že se to obrátí. V mém věku je ta situace trošku jiná i tím, že čím dál víc se zapojují mladší kluci.
Ocitl jste se někdy v podobné situaci, kdy jste musel čekat na šanci?
Ve Wolfsburgu to bylo poslední rok podobné. Koupili do zálohy Luize Gustava, což bylo pro mě skoro neprůchodné. Sice jsem se sem tam dostával na hřiště, ale pak jsem se zase zranil. Už jsem něco podobného v kariéře zažil, člověk se s tím musí v hlavě srovnat a věřit, že se dostane zpátky do sestavy. Musí makat, a ne mluvit, proč nehraje.
V Norimberku jste dohromady už čtvrtým rokem. Město je přibližně stejně velké jako Brno, jak jste si zvykl?
Synové chodí do školy a školky. Je tady spousta možností, všechno je tady příjemné. Ve velkoměstech už je chaos, všude samé zácpy. V tomhle je Norimberk optimální, navíc to není daleko do Česka. A lidé a fanoušci jsou tady pro fotbal zapálení.
Jan Polák v dresu Wolfsburgu (vpravo) bojuje o míč se Stefanem Kiesslingem z Leverkusenu.
V minulosti jste říkal, že návrat do domácí ligy budete zvažovat i kvůli české mentalitě. Platí to nadále?
Pokud lidé u nás něco očekávají a ty nenaplníš jejich představy, smáznou tě: ‚Co ten tady dělá?‘ Myslím, že je to taková česká povaha. Potom, co zažijete v zahraničí, vás může přejít chuť. V Německu tě uznávají, ať jsi takový, nebo takový. Když se chvíli nedaří, lidé na tebe nezanevřou, v Česku to je asi trochu horší. Záleží potom, jak se kdo s tím srovná.
Dalo by se na to nějak dopředu připravit?
Nikdo ti neřekne dopředu, jestli na tebe bude někdo hulákat. To prostě k fotbalu patří. V Brně jsem zase dostal první šanci hrát ligu, když se potom budeš chtít vrátit a pomoct, můžeš dostat přes hubu. Jasně, když hraješ špatně, řekneš si: OK, můžu za to já, že nehraju dobře. Když to přichází zvenčí, přestane tě to naplňovat. Nedivím se, že někteří kluci, co hráli venku, byli po návratu nespokojení. Bohužel - my Češi máme takovou špatnou charakterovou vlastnost, že jsme závistiví a na hodně věcí se díváme skepticky. Nevím, jestli to u nás pokročilo k pozitivnímu. Na druhou stranu třeba takový Šmíca (Vladimír Šmicer - pozn. red.) se vrátil a dvakrát udělal titul. Hodně taky záleží, jak si sedne mužstvo, jaká je v něm atmosféra, jaké je prostředí.
Co vlastně říkáte na Zbrojovku a její sedmé místo po podzimu?
Nemám tak moc možností ji sledovat. Potěšilo mě, že se kluci takhle vyšvihli. Je to tam ale hodně našlapané, nechybí moc nahoru, ale ani dolů. Určitě mě těší, a z mnoha stran jsem to i slyšel, že se Brno zvedlo herně a výsledkově, což je vidět v tabulce. Když jsem hrával já, až na výjimku v jednom roce, kdy jsme skoro sestoupili, jsme se drželi taky docela vepředu a bylo to příjemné období. Myslím, že Brno patří v lize někam nahoru, bylo by to pěkné pro lidi i pro celý region.
