Přitom když Plzeň přebíral, ztrácela na Spartu pět bodů. Teď, na konci podzimu, je Viktoria na čele Synot ligy s tříbodovým náskokem.
Generální manažer klubu Adolf Šádek se v nedávném rozhovoru nechal slyšet, že s takovým bodovým ziskem jste asi nepočítal ani vy. Jak to tedy skutečně vidí Karel Krejčí?
Co se týče ligy, panuje velká spokojenost. Kdyby mi před nástupem do funkce někdo řekl, že z dvanácti zápasů jedenáct vyhrajeme, bral bych to všemi deseti. Ale Evropská liga nám trošku otevřela oči a ukázala, v čem máme velké rezervy.
Konec v pohárové Evropě se line v každém z vašich rozhovorů jako červená niť. Skutečně vás to vyřazení pořád tolik mrzí?
Viktorka si v minulých letech udělala v Evropě jméno, ale letos to nevyšlo. Villareal a Rapid Vídeň postoupily zaslouženě. Doufám, že jsme dostali facku v pravou chvíli a příští rok to zužitkujeme. Zvlášť Rapid nám ukázal cestu. Plzeň by si zasloužila i za rok základní skupinu některého z pohárů, i když si uvědomuji, že je stále těžší se prosadit.
V čem vy vidíte největší sílu současné Plzně?
Ti kluci sem přichází s velkými ambicemi, chtějí vyhrávat. A my se snažíme nic nepodcenit, tak působím i na kluky. Důsledně se připravujeme na každého soupeře, nekoukáme moc daleko dopředu. Když to přeženu, tak já ani kolikrát nevím, s kým hrajeme za tři týdny.
Vyměnil byste podzimní vedení v Synot lize za postup do jarní fáze Evropské ligy?
Záleželo by na tom, jakou bychom měli ztrátu na první místo. (usměje se) Já se ale moc neohlížím zpátky, spíš koukám dopředu.
Přesto, zkuste vybrat jeden zápas, jehož výsledek vás nejvíce mrzel?
V lize to je porážka v Brně, tu jsem těžce kousal. No a v pohárech už ten zmíněný dvojzápas s Rapidem. A porážka ve Vídni ovlivnila i utkání v Brně. Zůstali jsme tam cestou z Rakouska, možná zapůsobila po prohraném zápase i ponorka, byli jsme dlouho spolu. Ale zase jsou to zkušenosti do budoucna.
A utkání, které ve vás vzbudilo největší pozitivní emoce?
Určitě to domácí se Spartou, tyhle duely jsou teď brány hodně prestižně. My jsme předtím nebyli v nejlepším rozpoložení, zatímco Spartě se dařilo. Ten zápas přišel po fackách ve Vídni a v Brně, oceňuji, že jsme to takhle zvládli. Porazit Spartu v deseti, to byl husarský kousek. Věřím, že si to fanoušci budou dlouho pamatovat.
Během podzimu se potýkaly s kolísavou formou některé opory. V závěru vypadl ze sestavy i reprezentační obránce Procházka. Neublížila mu zodpovědnost, kterou měl na bedrech, když převzal po Limberském kapitánskou pásku?
S Vaškem jsem se o tom bavil. On sám cítí, že mu podzim nevyšel. Nechci ho omlouvat, ale měl to složitější. Chyběl mu větší prostor k tréninku. Vždycky, když taková chvilka nastala a v klubu se připravil kondiční blok, on odjel na reprezentační sraz. Moji důvěru měl dlouho, spoléhal jsem na něj. Je s Plzní hodně svázaný, je to odchovanec klubu. Ale po selhání se Spartou se chopili šance jiní. Rozhodně ho však nijak nezatracuji.
Ani Rajtorala, kterého v závěru podzimu nahradil na pravém kraji obrany mladý Matějů?
Ne. Ale na jaře je oba čeká boj o místo v sestavě. Měli podzim, který jim nevyšel. Očekávání jsou u nich daleko vyšší než u mladších hráčů. Je to jenom a jenom o nich. Aby přehodnotili, jestli mohou zabrat víc v tréninku nebo něco dalšího dělali jinak. I na mladíky ale teď už budeme mít daleko větší nároky.
Jak dlouho trvá, než se trenér rozhodne místo ostříleného reprezentanta postavit nezkušeného mladíka?
Nejsem typ trenéra, který by hned měnil sestavu. Každý by měl dostat druhou šanci. A ti zkušení dostali prostor. Do odvety s Rapidem jsem postavil kluky, kteří měli v Evropě odkopáno spoustu zápasů. Neříkám, že jejich výkon byl úplně špatný, ale výsledkově jsme to nezvládli. V té chvíli mi došlo, že musím něco změnit. Nahrálo tomu i to, že jsme jeli na hřiště poslední Ostravy. Kde jinde bych těm mladým klukům měl dát šanci...
Fanoušci vás berou jako mírného trenéra, co hráčům poměrně dost povolí. Jak je to ve skutečnosti?
Určitě se umím naštvat, jsem trošku cholerik. Ale nejde jenom hulákat, trenér musí umět hráče i uklidnit. Snažím se je neznervózňovat, být spravedlivý.
Je složité udržet v kabině to správné klima?
Na někoho platí přísnost, tvrdá ruka. Jiný se zase rozklepe, když se na něho jenom zamračíte. Je třeba občas ho pohladit. Člověk musí odhadnout správnou mez, psychologie je hodně důležitá. Na lavičce v emocích kolikrát řeknete i věci, které vás později mrzí. A je třeba to napravit. V tom mi asi pomáhá, že jsem začínal u dorostu. Tam jste kolikrát i vychovatel nebo takový ten „druhý táta“.
Jak vy ze sebe nejsnáze dostáváte emoce? Usínáte po zápase snadno?
Zrovna nedávno jsem se o tom bavil s jedním kolegou, že to mám nastavené úplně opačně. Když se nám zápas povede a vyhrajeme, tak skoro nespím. V hlavě se mi honí myšlenky na dalšího soupeře, můžu makat až 16 hodin denně. Po porážce bych naopak prospal celý den...
Podle toho, jak vás poslouchám, fotbalem žijete téměř 24 hodin. Dokážete vypnout alespoň teď, když je zimní přestávka?
Moc to nejde, neustále řeším fotbal, aspoň po telefonu. Ale trochu si plním resty, snažím se věnovat rodině. Byli jsme v kině, na koncertě Kabátů... Naplánoval jsem si i řadu setkání, ať už s příbuznými, nebo kamarády. Trošku pokecáme u pivka, ale určitě přijde řeč i na fotbal.
Co vaší posedlosti fotbalem říká rodina?
Mám štěstí, že je sportovně založená. Fotbalem je načichlé i široké příbuzenstvo a moji kamarádi. Drží mi palce a přejí mi úspěch.
A co vy byste si přál pro jaro 2016?
Já nerad vypouštím z úst velká prohlášení, abych něco nezakřikl. Je jasné, že tady v Plzni se očekávají jenom výhry. Rádi bychom poprvé v historii obhájili titul. Ale nebude to nic jednoduchého, všechny těžké zápasy hrajeme venku. V silách týmu to je. Věřím, že nám pomohou i fanoušci.
