Sedmatřicetiletý kapitán svému slovu dostál brzy. Už v desáté minutě si na hranici velkého vápna našel odražený balon, který nekompromisním volejem poslal za záda brankáře Michala Daňka.
„Sedlo mi to krásně, šlo to k tyči. Pak už jsem jenom čekal, než se rozvlní ta naše nová síť a rozběhl jsem se,“ usmíval se Jindřišek.
Byl to váš nejhezčí gól v kariéře?
Když se takové střely z voleje trefí, je to vždycky hezký gól. Hezké a ošklivé góly se ale počítají stejně a já si cením každého.
V lize jste se trefil po třech letech. Nedobírali si vás spoluhráči?
To naštěstí ne. Ani já sám si nepamatuju, kdy jsem dal naposledy gól. A jsem rád, že tam konečně padl.
Bylo to na Slavii z penalty.
Tak to už je pěkně dlouho, ale byl taky pěkný, do šibenice. Tenhle byl ale hezčí. Zaplaťpánbůh, že jsem se trefil takhle z voleje, protože to občas na tréninku cvičíme. Mě to baví a docela mi to tam padá. Když jsem dnes ráno jel na rozcvičku, tak jsem si říkal, že bych nechtěl být jen tréninkový hráč. Jsem rád, že se to povedlo i v zápase.
Navíc to byl důležitý gól, vedli jste už v desáté minutě.
Uklidnili jsme se. První poločas jsme byli jasně lepší než Slovácko, jen škoda, že jsme nedali víc gólů. Druhou půli jsme nezačali úplně podle našich představ. Slovácko nás zatlačilo, ale žádnou vyloženou šanci si nevytvořilo. My jsme jim pak darovali penaltu a nějaké standardky. Měli jsme dvě šance, dva nájezdy na gólmana. Šli jsme dva na brankáře a neproměnili to, což je chyba. Mohlo to být 3:1 a mohli jsme to v klidu dohrát. Takhle jsme se strachovali o výsledek.
Byl to první krok, abyste zopakovali minulou sezónu?
Chtěli jsme vkročit do nové soutěže vítězstvím, což se nám podařilo. Je to teprve začátek, my se budeme snažit vyhrát každý zápas. Uvidíme, kolik na konci budeme mít bodů a kde se umístíme.
Váš ligový rekord je šest gólů. Můžete se tomu přiblížit?
Když bude držet zdraví, bude forma a taky štěstí, které potřebujete, abyste dával góly... Proč ne.
