"Věřil jsem, že budu chytat, ale i nový trenér brankářů Ivo Viktor prosazoval Tomáše Poštulku a sedět na lavičce jsem považoval za ztrátu času," vysvětlil Michal Čaloun, proč přistoupil ke změně působiště. "Navíc mi ve Spartě chyběl pocit, že mě mužstvo potřebuje."
Hned jak vstoupily Čalounovy plány ve známost, mezi kluby se o brankáře strhl lítý boj. Svůj zájem však veřejně projevily jen Viktoria Žižkov a Příbram. "Rozhodlo rychlejší a serióznější jednání pana Starky. Kromě toho tady dělá trenéra brankářů Franta Kopač, se kterým se znám už ze Sparty. A v neposlední řadě je v Příbrami mnohem fotbalovější prostředí než na Žižkově a z Plzně to sem mám kousek," vypočítává Čaloun, jemuž se již zajídal život v hlavním městě.
V Příbrami podle svých slov našel partu dobrých kluků, kteří ve fotbale touží něco dokázat, a on jim k tomu chce pomoci. Nebojí se ani tíhy odpovědnosti, která na něm bude ležet. "Počítám s tím. Myslím, že jsem natolik zkušený, abych tuhle roli zvládnul," tvrdí sebevědomě Čaloun, jenž se stal nejdražším hráčem v historii příbramské kopané. "Opravdu? To jsem nevěděl. Budu se to snažit svými výkony splatit."
Na angažmá v pražské Spartě, kam zamířil jako člen širšího reprezentačního kádru v létě 1996 z rodné Plzně, bude vzpomínat prý v dobrém, byť mu v poslední době pobyt na Letné zhořkl. "Spartu beru za školu fotbalového života. Každý, kdo má šanci, by to měl ve Spartě zkusit, protože nakoukne do světa velkého fotbalu," vybavuje si Čaloun bitvy o ligové tituly a starty v pohárové Evropě, z nichž mu uvízly v paměti především zápasy s italskou Fiorentinou.
Zpočátku se v brance Sparty objevoval pravidelně, po příchodu Tomáše Poštulky stále častěji usedal s pocitem křivdy na lavičku. "Trenérem brankářů byl nejdřív Tomášův otec a ten ho protežoval. I když se před sezonou řeklo, že chytat bude ten, kdo bude vypadat v přípravě lépe, nakonec se do branky postavil on," vzpomíná s hořkostí Čaloun, jehož vztahy s konkurentem prý přesto vždy byly korektní.
"Brali jsme to jako profesionálové, ale že bychom byli kamarádi, to se říct nedá." V novém působišti, kde se setkal s bývalým plzeňským kumpánem Danem Šmejkalem a Davidem Nehodou, kamarádem z vojny, má za sebou opálený gólman necelých čtrnáct dní tréninkové dřiny.
Jak se zimní příprava liší od těch, co prožíval na Letné? "Bolela ve Spartě, bolí i tady," povzdychne si. "Ale v jednom se přece jen liší. Zatímco se Spartou jsme stále jezdili někde po soustředěních, tady se připravujeme většinou v Příbrami, takže jsem víc doma, což mi maximálně vyhovuje."
