V Ostravě se narodil, je odchovancem Baníku. Stal se i jeho tváří, mládežnickým reprezentantem. Leč nyní záložník Filip Kaloč dostal svolení šéfů ostravského klubu, aby se zapojil do přípravy Kaiserslauternu.
Do kdysi slavného a dnes druholigového německého klubu míří na půlroční hostování s opcí.
Třiadvacetiletý Kaloč po podzimu, kdy se do hry příliš nedostával, změnu vítá.
„Od začátku jsem zasáhl do jednoho ligového utkání a tří pohárových, určitě bych si to představoval jinak,“ ohlédl se Filip Kaloč za dosavadní sezonou, v níž v lize odehrál jen 156 minut a pouze jednou byl v základní sestavě.
Trenéra Hapala těší, že se na startu přípravy vyprazdňuje marodka Baníku |
Takže?
„Řešili jsme, co pro mě bude nejlepší. Ale nikam jsem neutíkal. Pokud bych zůstal v Baníku, o místo bych bojoval.“
Někdejší jistý Kaločův post uprostřed zálohy po prvním ligovém kole po prohře v Liberci 1:3 zaujal Jiří Boula.
„A chytil šanci za pačesy. Hrál výborně,“ ocenil Kaloč spoluhráče. „Takový je fotbal, to je asi tak všechno, co k tomu můžu říct. Snažil jsem se do sestavy dostat, ale vypadli jsme z poháru, takže se mi to úplně nepovedlo.“
Kaloč tak naplno zažíval tvrdou konkurenci v mužstvu.
Filip Kaloč (vlevo), který bojuje o míč s Giglim Ndefem, zahájil zimní přípravu s Baníkem Ostrava.
„Když se zeptáte Jirky Bouly, taky vám řekne, že na tréninku dřív třeba vypadal výborně, makal, ale šanci jsem dostával já. Teď ji má on. Konkurence vás ale vždycky posouvá,“ upozornil záložník.
Připouští, že si s Boulou občas dělají legraci, jak si místo na hřišti prohodili. „I když pro mě to úplně sranda nebyla, když jsem nehrál...“ přiznal Kaloč.
Nepřekvapilo ho, jak během podzimu Boulovy výkony vylétly nahoru.
„Sám vím, jaké to je, když se vám začne dařit. Najednou z šestky (defenzivní záložník – pozn. red.), kterou všichni brali jen za soubojovou, umí vyvést balon. Boulise ale znám dlouho, věděl jsem, že neumí jen získávat míč, ale že je dobrý i s ním.“
O Baníku jsem slýchával už od patnácti, říká slovenská posila Rusnák |
Filip Kaloč odmítl, že by si ze svého odsunutí mezi náhradníky dělal velkou hlavu. „Spokojený jsem ale samozřejmě nebyl. Dělal jsem všechno proto, aby se to změnilo.“
Připustil, že mu mohlo ublížit i to, že po letním mistrovství Evropy hráčů do 21 let neměl téměř žádné volno.
„S Karlosem Pojezným jsme po návratu z Eura museli do přípravy naskočit docela hned. Komfortně jsem se necítil, asi to na mě dolehlo, ale nikdy jsem nic nevypouštěl.“
Došla mu šťáva?
„Bohužel po domluvě jsem měl jen tři dny volna. Prospělo by mi jich víc, ale zpětně s tím nic neudělám.“
A tak na podzim, ač reprezentant, skončil na lavičce.
„Nejde o to, že jsem reprezentant, ale nějakou pozici jsem tady měl. Uvnitř se to ve mně pralo. Že bych ale rozbíjel kabinu, to určitě ne,“ usmál se. „Párkrát jsem si s trenérem měl co říct, vyměnili jsme si názory, ale ve finále je jeho rozhodnutí, kdo hraje. Já s tím kromě toho, co můžu předvést na tréninku a na hřišti, asi nic neudělám.“
