Slavia s Feyenoordem prohrála 1:2, protože v Nizozemsku vůbec nezvládla první poločas.
„Naše výkony před přestávkou a po ní byly hodně odlišné, to byla asi ta nejzásadnější věc,“ líčil Kuchta po utkání pro klubová média, pořád hodně naštvaný, rozpumpovaný, v emocích.
Bublalo to v něm!
Feyenoord - Slavia 2:1, po Holešově brance drama, domácí však výhru uhájili |
Zaprvé: cítil, že Slavia měla ve druhém poločase na vyrovnání, a štvalo ho, že on své šance nevyužil.
Když míč dostal do běhu na hraně pokutové území, utekl mu. Pak proti němu skvěle vystartoval gólman Bijlow, kterého pak Kuchta při další akci po standardní situaci zblízka trefil do hrudi.
„Teď bych to asi vracel před bránu,“ přemítal. „Prostě: rád bych některé věci udělal líp, ale už to nevrátím.“
A zadruhé? Fanoušci.
Trpišovský jako Uličný: Kdybych mohl, střídám v páté minutě. Zuřil jsem! |
„Atmosféra skvělá, ale ještě jsem nezažil, aby po nás nebo po rozcvičujících se hráčích lidi házeli zapalovače, kelímky a jiné plastové předměty,“ zlobil se. A bezprostředně po utkání dokonce v České televizi naplno zahlásil: „Jsem nas...“
Protože domácí kotel se podle něj choval nepřátelsky.
Místní hlasatel ve druhé půli domácí fandy vyzval, aby na trávník žádné předměty nevhazovali, jenže nepochodil. Ostatně, nebylo to zdaleka poprvé.
Například před šesti lety musel francouzský rozhodčí Clement Turpin přerušit na De Kuip zápas Feyenoordu s AS Řím, protože kromě zapalovačů a mincí přiletěl na trávník i nafukovací banán.
Kvůli zapalovačům a dalším předmětům na trávníku museli rozhodčí v roce 2015 přerušit utkání mezi Feyenoordem a AS Řím.
Sudí tehdy dokonce hráče poslal na chvíli do kabin a klub se posléze rozhodl pro trvalé preventivní opatření v podobě průhledné sítě, kterou na všechny pohárové zápasy natahuje kolem hřiště ze tří stran. Fotbalisté jsou pak uvnitř trochu jako bojovníci v kleci.
Rok 2015, Rotterdam: místo, kde se černí hráči bojí letících banánů |
„Beru, že na nás fanoušci křičí, ale třeba Krmelcovi přiletěl zapalovač rovnou na hlavu,“ krčil rameny Kuchta, jenž se v závěru přimotal do řady ostrých střetů a strkanic.
Třeba Toornstru, domácího kapitána, nejprve ramenem udeřil do obličeje. On mu to vzápětí vrátil ostrým skluzem na polovině hřiště, v tu chvíli nasupeného Kuchtu tak tak drželi spoluhráči...
„Ale rozhodčí to posuzoval dobře,“ řekl, když po zápase přece jen trochu vychladnul. „Někdy mohl možná dát víc žlutých karet, ale s tím teď už nic neuděláme. Já myslím, že jsme se soubojové a tvrdé hře přizpůsobili dobře, bohužel jsme ovšem stejně prohráli.“
