S tím rozdílem, že pan Katz byl proti ní troškař: její dluh se už dávno přehoupl přes pětadvacet miliard korun. A místo uheráku, olejovek, lososa a smažených vajíček si poroučí coby posily fotbalové hvězdy. Pochopitelně ne za pakatel.
Polský bomber Lewandowski, francouzský stoper Koundé, brazilský driblér Rafinha: tolik letní nákupy za 153 milionů euro, v korunách téměř čtyři miliardy. K tomu Kessié, Christensen a Bellerín, kteří sice dorazili gratis, ale jejich platy taky spolknou spoustu peněz.
A fotbalový svět se diví, nechápe.
„Barcelona je jediný klub, který nemá ani floka, a přitom koho chce, toho si koupí,“ žasl třeba Julian Nagelsmann, kouč Bayernu Mnichov. „Netuším, jak to dělají, ale je to divné. Bláznivé.“
Jak to dělají? Pojďme tuhle záhadu poodkrýt.
 |
Pro začátek je dobré si připomenout, jak se vlastně Barcelona do extrémních problémů dostala. Nic složitého v tom není: zkrátka mizerným hospodařením.
Za bývalého prezidenta Bartomeua se utrácelo zcela bez rozmyslu, nejen za přestupy, ale i za platy hráčů a dalších zaměstnanců.
Barcelona - Plzeňve středu od 21.00 ONLINE |
Až se nechce věřit, jak rychle se povedlo utratit gigantické příjmy, vždyť v roce 2018 Barca jako první sportovní klub v historii zapsala tržby vyšší než miliardu dolarů. O rok dřív jí přiteklo na konto šest miliard korun od Paříže za Brazilce Neymara, nejdražší přestup všech dob.
Ještě v roce 2020 ji elitní finanční společnost Deloitte vychválila: „Barcelona je krásný příklad klubu, který se umí přizpůsobit měnícím se podmínkám trhu, snižuje závislost na příjmech z vysílacích práv a zaměřuje se na výnosy, které může mít pod kontrolou.“
Všechno to zní hezky. Ale jen do chvíle, kdy zjistíte, jak rozhazovačně se šéfové chovali.
O chladné tváři krále Lewyho. Hlavní zbraň Barcelony, ale ne jediná, tuší Plzeň |
Příklad za všechny: skaut, který pro Barcelonu vyhledával talenty v Jižní Americe, si účtoval za své služby přes 200 milionů korun.
Ročně se na výplatních páskách protočilo téměř šestnáct miliard, což je i ve fotbalovém prostředí, zvyklém na štědré odměny, naprostý extrém.
Problémy léta nikdo moc neřešil, covidová pandemie je ještě výrazně prohloubila a Barcelona rázem kráčela vstříc naprosté zkáze.
Až když se loni v létě do prezidentského křesla po jedenácti letech vrátil Joan Laporta, vyšlo najevo, v jak kritickém stavu klub vlastně je. Že dluží nejen bankám, ale i konkurentům za předražené přestupy.
Fotbalisté Barcelony během předzápasového tréninku před úvodním duelem Ligy mistrů proti Plzni.
„Barcelona je specifická v tom, že ji vlastní fanoušci. Nestojí za ní žádný miliardář, šejk ani oligarcha,“ pouští se do hodnocení přední český ekonom Lukáš Kovanda. „A fandové si často raději zvolí toho, kdo jim naslibuje hvězdy, než toho, kdo řekne: teď se bude šetřit. Aby Barca držela krok s kluby, které mají bohaté vlastníky, zadlužuje se. Což je vzhledem k inflaci a stoupajícím úrokovým sazbám dlouhodobě neudržitelné.“
Je fakt, že než začala nová éra fotbalových majitelů, boháčů, kteří si kluby kupují jako hračky, Barcelona takové problémy neměla. Jenže jakmile ji začaly konkurovat kluby vlastněné pohádkově bohatými finančními skupinami nebo movitými rodinami, zamotala se do nebezpečné dluhové spirály.
První úkol pro staronového prezidenta Laportu tedy zněl: uchránit klub od nejhoršího, čili od bankrotu. Umíte si vůbec představit, že by katalánský fotbalový obr jednoduše krachl?
„Vyloučit nelze nic. Ale Barcelona je velmi silná značka, což je její velké plus,“ myslí si Kovanda. „Neumím si reálně představit, že by klub úplně skončil, ale výrazný otřes ho potkat může. I bankám někdy dojde trpělivost. Může se stát, že už ani na vysoký úrok nebudou chtít půjčovat, jako v Řecku, kde obdobná situace stála na počátku obří krize. Když mohla být na pokraji bankrotu celá země, proč ne fotbalový klub?“
Dluhy nedluhy, Barcelona riskuje. Proč? Protože Lewandowski |
Barcelona má štěstí v tom, že banky se od ní zatím neodvrátily. Po Laportově nástupu ji na nohy postavila (již několikátá) půjčka od investiční společnosti Goldman Sachs, tentokrát v hodnotě půl miliardy eur. Stávající dluh se povedlo rozložit do delšího časového okna, což ovšem znamená, že během příštích 35 let by měl klub splatit v přepočtu zhruba 37 miliard korun.
„Opět podobná situace jako u státu. Nepočítá se s tím, že by se dluh zcela splatil, jen ten starý vytloukáte novým. Kopete před sebou plechovku,“ vysvětluje Kovanda. „Ve finančních kruzích je to běžná praxe. Problém nastává, když nelze snadno získat finance na nový dluh, aby se pokryl ten starý. A právě tohle může kluby, vlastněné fanoušky, jednou dohnat.“
Aby se nic takového nestalo, Laporta vymyslel plán, který zaštítil slovem palancas - česky páky. Za ně v létě zatáhl, aby sebevražednou barcelonskou jízdu zastavil, nebo aspoň zpomalil.
Tahle záchranná brzda má ovšem svou cenu: Barcelona jejím využitím přichází o část svého vlastního já. Aby narovnal účetnictví, musel pragmatický boss začít prodávat klubový majetek.
Barcelonský Raphinha oslavuje se svými spoluhráči gól proti Seville.
Postupně se zbavil čtvrtiny televizních práv na španělskou ligu, která bude příštích 25 let patřit americkému investičnímu fondu Sixth Street.
Odprodal také 49,9 procenta dceřiné produkční společnosti Barca Studios.
Suma sumárum tím pro klub vytřískal téměř patnáct miliard korun, ke kterým ještě můžete přičíst novou sponzorskou smlouvu se Spotify, díky které přiteče ročně do pokladny zhrubna 1,5 miliardy.
Tím Laporta vyzrál na pravidla finančního fair play, takže se mohl pustit do nákupů. Ovšem vyhráno ještě nebylo: posily sice už vesele driblovaly s míčem při představovacím rituálu na Camp Nou, ale pořád bylo potřeba splnit přísná kritéria, která španělská liga stanovuje pro registraci nových hráčů. Šéfové soutěže na základě příjmů a výdajů nastavují každému týmu limit pro utrácení a Barcelona jej dlouho výrazně překračovala. Zvlášť u stopera Koundého, nejčerstvější posily, hrozilo, že se jej už do přísně nalajnovaných tabulek vmáčknout nepodaří, a tak bude pár dní po přestupu volným hráčem.
Proto musel Laporta začít škemrat u vlastních hráčů včetně kapitánů Piquého a Busquetse nebo brankáře ter Stegena, aby souhlasili se snížením platu. V posledních hodinách přestupového období také prodal střelce Aubameyanga, jehož plat patřil k nejvyšším. Světe div se, všechny posily se nakonec opravdu povedlo včas - a snad i podle pravidel - zaregistrovat.
UEFA vyšetřuje dvacet velkoklubů kvůli porušení finanční fair play |
Jestli za to Barcelona nezaplatila příliš vysokou cenu, to se zřejmě v blízké budoucnosti ukáže. Krátkodobě situaci vyřešila, ale možná o to víc si do budoucna koleduje o průšvih, zvlášť, když UEFA od příští sezony chystá novou verzi finančního fair play.
Peníze z televizních práv už brzy mohou chybět, zvlášť, když jejich cena velmi pravděpodobně výrazně povyskočí.
A když se klub zbavuje i významných podílů v dceřiných společnostech, fanoušci se strachují: o co přijdeme příště?
„Úsporná opatření samozřejmě dávají velký smysl, ale klub tím může ztratit svou duši. To, co dělá Barcu Barcou. To je totiž zároveň magnet na peníze,“ upozorňuje Kovanda. „Jenže Barcelona teď nemá moc na výběr. Musí se pohybovat na hraně a doufat, že ani na jednu stranu nepřepadne.“
Zatím se jí to krásně hoduje.
Ale jak dlouho?
